2°C
V jednom rozhovoru jste o sobě řekla, že patříte mezi modelky, které nemají ambice dobýt světová mola. Snažíte se mladým adeptkám, které usilují o korunku krásy, vštípit, aby se nebraly tak vážně?
Nikdy jsem nebyla ta „áčková“ modelka, jelikož to jsou modelky z největších fashion weeků v největších městech, které jsou tvářemi nejznámějších značek. Prostě supermodelky, což já nikdy nebyla, a vlastně jsem ani ty ambice neměla. A proč? Jelikož jsem realista. Vidím v zrcadle krásnou ženu, ale také vidím, že moje predispozice nejsou tak konkurenceschopné, abych strávila léta touhou po nonstop modelingu a zkouškami něčeho, co mi nevyjde. Jsem typ člověka, který je k sobě sebekritický a snaží se získat ze sebe všechno a neustále se posouvat jak pracovně, tam mentálně. Ale vím, že mnohem lepší bylo vložit čas a energii do podnikání něčeho, co bude prospěšné pro společnost. Pro mládež a především pro mladé ženy.
V souvislosti s vaším jménem a soutěží Miss jsem dřív měla pocit, že poté, co už soutěž nebyla pod taktovkou Miloše Zapletala, nebrali vás moc vážně. Vy jste ale nelehké začátky ustála se ctí a především díky vám je soutěž krásy v ČR tam, kde je…
Když jsem založila Miss Face, bylo mi osmnáct. Dospělý člověk bere takto mladého člověka vážně jen těžko. Natož Ukrajinku, která je v médiích vyobrazována jako sexy modelka. Asi tomu ale i rozumím. Já jsem však svou sílu, píli a odhodlanost znala a řekla jsem si, že ji Česku a vlastně celému světu ukážu. Po panu Zapletalovi zde bylo ještě pár let fungování pod vedením paní Maláčové, ale když i ona soutěž prodala, naskytla se mi na trhu možnost, o které jsem neměla ani tušení, že nastane. Vzhledem k tomu, že jsem svou práci milovala, a díky 6. ročníku mojí soutěže Miss jsem se cítila i zkušenější, začala jsem se rozhlížet po nových možnostech, které by soutěž vyzdvihly na pomyslnou nejvyšší příčku, a to národní soutěž.
A to se podařilo.
V roce 2013 jsem byla poprvé reprezentovat Českou republiku jako delegátka a reprezentantka na světové soutěži. Poté jsem byla pozvána na další světovou soutěž, a v letech 2014 a 2015 jsem byla dokonce na dvou grandslamových soutěžích světa. To mi dalo možnost získat licence na soutěže, na které konkurence neměla páky, a já je získala. V roce 2017 se mi sami ozvali z Miss World, což je nejstarší a díky Taťáně Kuchařové Brzobohaté i nejznámější soutěž krásy. Miss World nebyla spokojená s konkurencí, a tak její organizátoři dali možnost mně. Vzhledem k váze Miss World jsem udělala rebranding mé soutěže a z Miss Face se stala Miss Czech Republic. Od ledna 2018 jsme tedy změnili název i logo, ale je to stále stejná soutěž, pod stejným vedením, jedním majitelem, jako byla tehdy Miss Face. Nyní vlastním čtyři grandslamové světové soutěže krásy z pěti na světě. Vnímám to jako velké uznání ze světa, že chtějí spolupracovat právě s Miss Czech Republic a vidí v ní prestiž, profesionalitu a kvalitu dívek i vedení.
S „braním se vážně“ je spojen i dnešní, nepříliš šťastný kult dokonalosti. Mladé slečny sledují sítě krásných dívek – modelek, které ale na své selfie fotografie používají všemožné vylepšovací filtry. To už je pak jen krůček k frustraci, anorexiím a podobným zoufalým počinům dívek, které by chtěly vypadat stejně dokonale… Jaký na tento trend máte názor?
„Moje“ dívky v této problematice velmi často edukuji a máme diskuse o tom, co je a není správné. Začátek problému vzniká v tom, že rodiče mladé generace nevyrůstali v době sociálních sítí a filtrů, a nemají tak osobní zkušenost. Tak se tedy snažím suplovat pozici mentorky a objasňovat jim jak tuto problematiku, tak i možnosti hoaxů, fake news a všeho podobného, co je nyní pro mladé velké téma a v čem se musí umět zorientovat, jelikož se na ně valí nejen mnoho upravených fotek, ale i upravených pravd, polopravd, lží a konspiračních teorií. A jen málokdy víme, kdo je za tím virálním obsahem podepsaný. Toto vše si v Miss Czech Republic říkáme a velmi otevřeně mluvíme o tom, co kde na nás vykouklo, rozebíráme názory a učím je na konkrétních případech. Hlavně to, aby věděly, kde mají hledat, z jakých zdrojů, čemu věřit a co brát s rezervou. Protože toto se nikde neučí. Ve škole málo, doma také málo, jestli vůbec.
Doporučujete tedy dívkám, aby byly co nejvíc své a přirozené?
Na mladé toho číhá mnohem víc než jen vylepšující aplikace a filtry. Co se ale týká autentičnosti na sociálních sítích, tak dívkám říkám, že je správné ukázat se i nenalíčené a bez filtru, právě protože mají být veřejně známými ženami. Já sama jim jdu příkladem a na svých sociálních sítích se ukazuji nenalíčená a bez filtru poměrně často. Finalistky, a posléze vítězky, mají být někým, kdo má být poslem dobré naděje, ke komu by mohly mladé ženy vzhlížet. Takže právě proto by měly být reálné a hmatatelné, z masa a kostí. Ne jen nakreslený obrázek, bez chyb, bez duše. Je to vše o přístupu, edukaci, mindsetu a je to tím, že si mezi finalistky vybíráme velmi inteligentní ženy, které nemají problém ukazovat se bez filtru a bez make-upu a stále jsou nádherné zvenčí i zevnitř.
Doba covidová zasáhla i vaši soutěž, respektive soutěže krásy po celém světě. Jak vidíte její budoucnost? Taková Miss World by se mohla odehrávat s rouškami na ústech soutěžících asi těžko.
V mém oboru se jen vše uspalo. Doba covidová nás tolik nezasáhla. Finále jsem udělala virtuálně, jelikož to bylo potřeba. V loňském roce jsme měli s finalistkami už jen jedno soustředění a mělo být finále. Přišel lockdown a já jsem hned vymyslela plán B, a to virtuálně na green screenu natočené finále ve filmových ateliérech. Odehrálo se v červenci po první vlně a prvním rozvolnění. To načasování mi naštěstí vyšlo skvěle. Vítězky jsme vybrali a to bylo to hlavní.
Jakou optikou se díváte na muže? Čím vás například dostal váš současný partner?
Můj partner je báječný a jsem za něj nesmírně vděčná. Tím bych asi začala (směje se). Získal si mě svou vyzrálostí, a to i přes to, že je o tři roky mladší. Také tím, že je inteligentní a vzdělaný, což je pro mě alfa a omega. Má neskutečné znalosti snad ze všech oborů, mohu k němu vzhlížet. Je velmi silný bojovník. Žádná fňukna. Je sebejistý, což je báječné, protože vedle mě musí být takový muž, aby ustál to všechno, co se kolem mě děje, všechny ty schůzky s majiteli firem například.
Nežárlí na vás? Přece jen se pohybujete v prostředí, kde je spousta úspěšných mužů.
Není žárlivý a to je také skvělé, jelikož to nesnáším a nemám na to ani povahu, ani čas – řešit žárlivé scény... Potřebuji doma po práci klid a italskou domácnost vážně nevyhledávám. Martin má skvělý humor, je velmi obětavý, milující a chápající. Mluvím ještě opravdu o muži, který není jen z mých představ? (směje se) Když mi kamarádky neustále vyprávějí, jak nemůžou najít toho pravého, tak se cítím být požehnaná, že mi do cesty přišel on.
Žijete spolu přes rok. Bavili jste se už i o miminku? Neptala bych se na tak intimní otázku, kdybych o vás nevěděla, že jste se mu nikdy nebránila…
Ano, máte pravdu. Jsme spolu teprve rok a půl, je mi dvaatřicet a miminko opravdu je na pořadu dne (usmívá se). Děti miluji a moc se na to těším. S mým plným diářem to bude asi dost náročné, ale budeme na to dva plus naše úžasné maminky!
