2°C
Když jsme se viděly naposledy, čekala jste Tadeáše, dávala si v restauraci řízek s kaší a probíraly jsme spolu hokejisty. Byla jste šťastná… Od té doby se ale toho ve vašem životě změnilo víc než dost. Na jednu holku docela velká nálož, ne?
Asi ano… Víte, já se ale v životě tak nějak nikdy nenudím. Prostě se pořád něco děje. I když tedy ne vždycky podle mých představ. Nicméně to, že mám dva syny, je moje životní štěstí.
Přijímáte věci tak, jak jdou, s nadhledem?
Snažím se o to do poslední chvíle, když ale zjistím, že jsem udělala všechno, co jsem udělat mohla, a přesto to nepomohlo, tak to balím. Je mi jasné, že to nemá smysl.
Jak jste fungovala po odchodu partnera a otce vašich synů? Musí být asi těžké ukočírovat rozchod tak, aby to neodnesly děti…
Na začátku to je vždycky těžké. Časem si ta situace ale sedne a člověk si zvykne. I s dětmi. Najde si systém a funguje. Nám se to daří, ale radši to hned zaklepu! Důležité je říct dětem pravdu. Pochopitelně adekvátně věku.
Některé ženy pod tíhou stresu přibírají, protože mají tendence k přejídání, jiné naopak hubnou. O vaší váze, respektive o kilech, která jste poměrně rychle shodila, se vedly dlouhé diskuse. Vypadáte dobře, tak alespoň nějaké plus ten rozchod měl, ne?
Když mám stres, ať už citový nebo pracovní, tak hubnu. Je ale pravda, že momentálně jsem se svou váhou spokojená. Nerada bych zase přibrala, už ale nechci ani hubnout.
Poslední dva roky byly pro nás všechny dost náročné. Vedle svobody chyběla mnohým taky práce. Vy jako zpěvačka jste logicky vystupovat nemohla. Co tento stav „bezvládí“ udělá s psychikou člověka, který je zvyklý na obecenstvo, vystupování, koncertování, a ještě se rozchází s životním partnerem?
Jsem sice životní bojovník, ale jen ve věcech, které můžu ovlivnit já sama. Jinak v životě všeobecně přijímám věci tak, jak jsou. Bylo tady něco, co nikdo z nás doposud nezažil. Ano, mohla jsem se trápit, což jsem taky ze začátku dělala, nadávat, podléhat konspiračním teoriím… Nebo to přijmout a čekat, až to přejde. A to jsem nakonec i udělala. Byla jsem s dětmi, vysílala on-line z divadla Studio DVA a taky ze své kuchyně, odkud pravidelně živě vysílám na svém Instagramu, a těšila se, až se zase budu moct vrátit do práce. A to se taky stalo. Tak snad to vydrží…
Lidé zavření doma dělali různé věci, aby jim to odpojení od světa nelezlo na mozek. Jakou berličku jste se snažila najít vy? Zpívala jste si třeba?
Nezpívala jsem vůbec! Nejvíc jsem uklízela a třídila věci. (směje se)
A co Tadeáš s Matoušem? Ti si to doma užívali jak?
Byli jsme všichni rádi, že jsme pohromadě. Když jsem točila nějaká videa a zdravice pro naše zdravotníky, hasiče, prodavačky, zkrátka pro ty, kdo pomáhali, tak Táda pak spolu se mnou taky zdravil a děkoval. Vlastně nevím, jestli to bylo víc dojemné, nebo komické. Těšila jsem se vždycky pak na večer, až kluci usnuli a já si volala s přáteli.
Před rokem jste si pořídila v jižních Čechách chalupu, kterou jste se rozhodla rekonstruovat. Jaké s ní máte plány?
Moc ráda bych ji zrekonstruovala tak, abychom tam mohli třeba jednou i žít. Nebo teda spíš já, až budou kluci velcí. Snažím se zachovat, mimo všechny vymoženosti dnešní doby, ráz venkovského stavení. To je můj sen. Zatím ale bojuju s razítky a všemožnými povoleními. Nikdy by mě nenapadlo, kolik je kolem toho papírování!
Aktuálně zatím ale žijete v rodinném domě, spolu s maminkou, tedy mezigeneračně. Má společné soužití výhody, nebo spíš nevýhody?
Od té doby, co mám děti, v tom spatřuju jen výhody! Mamka šla právě kvůli klukům do předčasného důchodu, aby mi mohla pomáhat. Já se ale snažím ji nezneužívat, chci, aby měla i svůj život.
Nelezete si někdy na nervy?
Nelezeme, tím, že máme každý vlastní byt, tak se nevidíme každý den. V domě bydlí i brácha a v období lockdownu to bylo náhodou fajn, že jsme byli pohromadě a nikdo nebyl sám.
Na síti jste sdílela po rozchodu příspěvek, že jste vždycky spíš myslela na druhé než na sebe. Tak mě při příležitosti vašich nedávných půlkulatin napadá, zda jste se za to bolestné období, které máte za sebou, nějak hezky obdarovala?
Dala jsem si oslavu, na kterou dorazili všichni kamarádi a rodina. To bylo krásné. A pro mě důležité. Partnerské vztahy mi sice zatím nevycházely, ale některé kamarády mám třeba i třicet, osmatřicet let, a to je úžasné. Máme se pořád rádi, jsme v kontaktu. Jsem za to moc vděčná…
Věříte, že se ve vašem životě ještě objeví muž, vedle kterého zestárnete?
Tak já už tak trošku zestárlá jsem (směje se). Ale netuším… Upřímně se spíš bojím, co všechno by se z případného vztahu časem vyklubalo. Teď už nejde jen o mě, ale hlavně o kluky. Momentálně tedy muže vážně neřeším. Uvidíme, co mi život přinese. Já už si přeju jen samá pozitiva a sociální jistoty!
NÁŠ TIP: Moniku Absolonovou a další umělce uvidíte na koncertě Aréna hvězd, kterým vyvrcholí oslavy 30. výročí působení deníku Blesk na českém trhu. Uskuteční se 17. září 2022 v O2 Areně, vstupenky koupíte ZDE.
