2°C
Co z učitele Prokopa Junka, kterého v Ulici hrajete, je „vaše“? Je vám něčím (ne)sympatický, řešil byste určité věci v soukromém životě třeba jinak?
Hrozně mi připomíná mě samotného tak patnáct let zpátky. Neví, co chce, kluk jeden nevyrovnaný. Hledá se, a ačkoliv je hodnej a něco zajímavého na něm je, tak s ním dost často není k vydržení.
No vidíte, a já myslela, že tu nevyrovnanost v něm probouzí jeho kolegyně Magda. Hašteřivé hádky a pošťuchování si s Veronikou Čermák Mackovou, která Magdu hraje, asi užíváte, co?
Verča je skvělá herečka, takže hrát s ní cokoliv je zábava. Doufám, že se ta pohodová atmosféra při natáčení dostane občas i přes obrazovky k divákům.
Je tak trochu v módě kritizovat nekonečné televizní seriály a s pohrdáním tvrdit, že je ztráta času je sledovat. Nepřijde vám to už trochu jako klišé? Divácká odezva Ulice je obrovská.
Byl bych pokrytec, kdybych tvrdil, že za dob svých studií na JAMU jsem nepohrdal tímhle typem seriálů. Dnes, po pár letech praxe, to vidím docela jinak. Máte pravdu, sledovanost je stále neuvěřitelná a jsem za tuhle příležitost nesmírně vděčný.
Jak nabídka hrát v Ulici přišla a jak jste se coby parta sehráli? Nějaké veselé historky z natáčení máte?
Věřím v něco jako osud, že máme někde svou cestu napsanou, takže nabídka přišla právě včas! Je to pro mě velká škola, obrovská zkušenost a natáčení si začínám užívat. A pevně věřím taky tomu, že tu dobrou atmosféru kolegům nekazím, ale od vtipných historek jsou tady jiní. Jistě třeba kolega Rajmont (herec Filip Rajmont hraje učitele Otíka – pozn. red.) by hned dvě tři veselé historky z rukávu vysypal.
Na co se v televizi nejradši díváte, když máte volno?
Mám trošku specifický vkus… Tuzemskou tvorbu paradoxně příliš nevyhledávám – i když na Pelíšky nedám dopustit. Ze zahraniční produkce miluju comicsové hrdiny typu Iron Man, Captain America nebo Batman a v neposlední řadě s manželkou hrozně rádi sledujeme seriály na streamovacích službách, jako například Hru o trůny nebo Peaky Blinders.
Působíte v brněnském divadelním angažmá Městského divadla, vaší dominantou jsou muzikály. To mě docela překvapilo, v Ulici toho moc nenazpíváte.
To ne, zatím mi scénář nic takového nepředepsal. V divadle jsou to momentálně asi dvě desítky rolí, aktuálně mě můžou diváci vidět v muzikálech Pretty Woman, Jana Eyrová nebo Spamalot od Monty Pythons – tam hraju obzvlášť rád.
Vy máte ale původně vystudovaný úplně jiný obor.
Ano, studoval jsem a dokončil fakultu sportovních studií, takže na papíře jsem učitel tělesné výchovy. Ale do té doby jsem nikdy o divadle či herectví nepřemýšlel, spíše jsem se viděl v trenérství či sportu obecně, až během působení ve VUS Ondráš se mé umělecké vnímání začalo rozvíjet.
Jak jste se do vojenského souboru dostal?
VUS Ondráš byl můj sen. Odmala jsem tančil ve folklorním souboru, takže po přechodu na vysokou školu do Brna byl konkurz – hned po hospodě – první místo, kam jsem běžel. Konkurzem jsem prošel, po několika měsících přišla nabídka jít do profesionální části souboru, já ji přijal a strávil tam krásných šest let.
Vedete ke sportu i své dvě děti?
Svým způsobem tři, dvanáctiletého Toníka má manželka z prvního manželství. A jasně – ke sportu je rozhodně vedu, Kryštůfkovi je pět, Aničce tři... V tomhle věku je to podle mého názoru nesmírně důležité. Ale jelikož je manželka také herečkou, a když vidím, jak malá Anička okamžitě „tančí“ na každou melodii, kterou slyší, tak cítím, že umělecké geny dříve či později vyjdou na povrch.
Říká vám něco datum 9. 9. 1831?
Hm, to opravdu netuším…
V tento den dopadl meteorit jen pár kilometrů od vaší rodné obce Vnorovy. Chtěla jsem tak trochu zjistit, jak velký jste patriot, jak se o Moravácích tvrdí…
Ach tak… Ano, že kousek od hranic mé rodné vesnice spadl meteorit, samozřejmě vím, taky vím, že dnes leží v jednom z vídeňských muzeí, ale kdy přesně se tato událost stala, jsem nevěděl, to jste mě dostala. Myslím, že nejsem takový patriot, jaký bych čekal, že budu, spíš se snažím žít více přítomností. I když na rodnou hroudu jezdím na svůj vkus málo, vracím se tam ale moc rád, a dokonce mám pocit, že mě tam mají lidi rádi…
