2°C
Vaše videa s Adolfeenem mají na YouTube neuvěřitelnou sledovanost. Nečum na mě asi 2,7 milionu, a Corona Fírus dokonce přes 3 miliony zhlédnutí.
Corona Fírus jsem napsal ještě v léčebně. Ona byla relativně drahá, soukromá a já tam byl na dluh. Když přišla první vlna pandemie, zavřely se všechny kluby, a já tím pádem přišel o veškerou práci, trochu jsem se z toho zhroutil. A moje terapeutka, když viděla moje první videa s Adolfeenem, mi poradila, abych využil svojí kreativity a vytvořil písničku, která by oslovila masy. Tak mě napadlo napsat o koronaviru a problémech kolem něj, což byl v té době nedostatek roušek a další věci. Patnáctého března mě pustili z léčebny a den před vyhlášením nouzového stavu jsem šel točit videoklip. Večer jsem ho sestříhal a v pondělí nasadil na YouTube. To načasování sehrálo zásadní roli. Video se chytlo a můj život v tu chvíli nabral úplně jiné obrátky. Po sedmnácti letech dýdžejské kariéry mě maňásek během dvou měsíců vyšvihnul tak, že jsem měl na všech sociálních sítích statisíce fanoušků.
Takže jste nejspíš i finančně zabezpečený a můžete si případně dovolit další léčbu.
Je to tak a taky jsem se do léčebny vrátil. Ne kvůli tomu, že bych relapsoval nebo recidivoval, ale šel jsem tam v létě na pět dní na jakési doléčení. Když se rozvolnila trošku situace s covidem a já zase začal hrát, uvědomil jsem si, v jak strašně rizikovém prostředí pracuji. Dýdžejský svět je plný alkoholu, drog, zábavy a sexu. A aby tomu člověk odolal, musí mít velkou sílu. Cítil jsem, že ty vlivy a tlaky z okolí jsou mi krajně nepříjemný. Ne tak, že bych si chtěl šňupnout kokain nebo se napít, ale vadilo mi dívat se na lidi, kteří byli pod vlivem drog nebo alkoholu. Tak jsem šel do NEO Centra znovu, pět dní jsem intenzivně komunikoval s terapeuty a strašně mi to pomohlo. Od té doby jsem tam nemusel. Ale chodím dvakrát týdně na terapie k adiktoložce a svému terapeutovi a navštěvuji pravidelně mítinky anonymních alkoholiků a narkomanů. A tohle doléčování je už pravděpodobně napořád, protože boj se závislostí je na celý život.
Budete se vůbec ještě ke své původní profesi vracet, když je to prostředí pro vás tak nebezpečné?
Určitě. Zase chci být dýdžejem. To, že jsem ztratil zaměstnání, bylo taky důvod, proč jsem šel do léčebny. Chtěl jsem se zachránit, abych se mohl ke své práci vrátit. Já za tím dýdžejským pultem už tak vyváděl a zároveň se choval nekorektně jak vůči klubu, tak návštěvníkům, že to takhle skončit muselo. Ale dýdžejovat budu dál, akorát jsem vyměnil lidi, se kterými jsem se kdysi stýkal, za jiné.
Za které?
Za souputníky, kteří taky bojují se závislostmi. Známe se z mítinků jak anonymních narkomanů, tak anonymních alkoholiků a taky z léčebny. NEO Centrum navštěvují lidi, kteří si mohou dovolit tu nejlepší péči, takže se tam schází opravdu různorodá společnost. Od zpěváků až po politiky a jiné veřejně činné osoby, které mají velmi zajímavé příběhy. V normálním životě bych nikdy neměl šanci se s nimi potkat a tam jsme si byli všichni rovni, každý jsme měli nějaký problém. Někdo byl závislý na sexu, další na prášcích na spaní, na gamblingu… Dodnes jsme ve velmi úzkém kontaktu, scházíme se a povídáme si, jak se svými závislostmi bojujeme.
Někde jste prohlásil, že už víte, jak se člověk stane závislým. Jak? Co ho k tomu přivede?
Prvotní příčinou je vždycky nespokojenost. Cítíte se nekomfortně, a proto chcete vidět svět jinak, utíkáte od reality. Já byl například strašně nešťastnej z toho, kam vede moje kariéra. Vadilo mi, že nejsem dostatečně respektovaný a slavný. Vinu jsem svaloval na okolí a pití byla berlička, abych na svoje trápení a nesebedůvěru zapomněl. Kokain mi zase pomáhal být kreativní, velmi výkonný a dobře dělat svoji dýdžejskou práci. A díky marihuaně jsem večer mohl usnout. Kouřil jsem ji od rána do večera. Bral jsem jako každodenní věc mít určitou hladinku, takže dvanáct třináct let jsem byl nonstop v rauši a viděl svět jinýma očima. Ale postupně už na mě přestala mít ty běžné účinky, kdy se člověk směje a je v pohodě.
Jak to, že jste neměl dost sebedůvěry a respektu, když jste tak talentovaný? Vždyť jste byl hercem, tancoval jste, skládáte, textujete…
Mně to nestačilo. Já byl chamtivej, sobeckej a nespokojenej. A nespokojenost je nejhorší. Pak ji otupujete chlastem nebo drogama. Nevážil jsem si toho, co mám. Ať už to byla manželka, kariéra, rodinné zázemí… Bral jsem je automaticky a bylo mi to málo. To byl kámen úrazu.
Přitom jste udělal konkurz do světoznámého souboru Cirque du Soleil.
Ano, asi šest Čechů ten konkurz udělalo. Mně bylo pětadvacet, byl jsem šíleně zamilovaný do své budoucí ženy, chtěl jsem se ženit a oni mi nabídli, abych s nimi jel na velké turné po Jižní Americe. Jenomže manželka by se mnou nemohla. Rozhodl jsem se pro lásku a absolutně toho nelituji. I když jsme se nakonec rozvedli, těch třináct let bylo úžasných. Začal jsem pak točit seriál První krok a moderovat československou verzi MTV, takže důvodů zůstat tady a neodevzdat se kariéře cirkusáka bylo víc. Určitě by šlo o zajímavou zkušenost, ale ten svět by asi pro mě úplně nebyl. Já jsem spojený s hudbou a humorem a v Cirque du Soleil bych nemohl být takový solitér, jako jsem ve své nynější kariéře.
A tu si teď budujete hlavně prostřednictvím svého alter ega Adolfeena. Kde jste k němu přišel?
Koupil jsem ho kdysi v Ikee a úplně na něj zapomněl. Našel jsem ho náhodou, když jsem se prohraboval svými tanečními kostýmy, a hned mě napadlo: To je skvělý, můžu ho nosit na ruce, v kapse, točit s ním různá videa na sociální sítě… A vzpomněl jsem si, že jsem kdesi zahlédl obrázek delfína s hlavou Adolfa Hitlera, u kterého bylo napsáno Adolfeen. Řekl jsem si: Proč bych nemohl mít německý přízvuk, být takový trošku drzý diktátor a jmenovat se Adolfeen? Dneska jich mám pět, ale sháněl jsem je těžce, různě po Evropě na bazarech. Některé rodiny mi je samy poslaly, že si s nimi hrály děti a dnes už ho nepotřebují… Ale jsou tu i spekulanti, kteří maňáska Adolfeena prodávají za sto tisíc korun, což je samozřejmě šílené.
Jak dlouho vám vydrží, když ho válíte v bahně, mouce...
On je udělaný dobře. Z materiálu, který je prodyšný, a nic se na něm neudrží. Takže odolává dětským zvratkům i různým zašpiněním od kečupu a kašiček. Když ho vymácháte ve vodě, okamžitě je čistý, což je velká výhoda.
V nabídce Ikey už není?
Není, už jedenáct let ho nevyrábějí.
A ví Ikea, že byste ho potřeboval? Neudělali by vám speciální sérii?
Já jsem Ikeu oslovil, chtěl jsem, aby se Adolfeen podíval domů (smích), ale ona se mnou nekomunikuje. Každopádně jsem se jich ptal, jestli někde na skladě nemají krabici s těmihle plyšáky, ale žádnou odpověď jsem nedostal. Přitom o nich všude mluvím.
Zřejmě jim uniklo, jakou máte sledovanost. Který příspěvek na YouTube byl první?
Myslím, že úplně první byl z kuchyně, protože sám hodně a rád vařím. Tak mě napadlo, že Adolfeen bude připravovat jídlo podle receptury, ale strašně to přežene a vznikne něco šíleného. A následně jsem s ním zrapoval první písničku. Toužil jsem po tom odjakživa, ale sám za sebe jsem se rapovat styděl. Udělal jsem první track, který měl statisícovou sledovanost, a začalo mě to bavit. Ale zlom přišel až s písničkou Corona Fírus. Ten zájem byl obrovskej. Tak mě napadlo točit s ním i reklamy pro firmy, vždycky s nějakým příběhem, a díky tomu jsem překonal tu koronakrizi. Našel jsem si novou práci a začal Adolfeena využívat markentingově. Ale v léčebně nás učili, že bychom měli společnosti taky něco vracet, tak jsem začal spolupracovat s dobročinnými organizacemi. Točím videa pro různé spolky, které se věnují ochraně zvířat, pro útulky… Adolfeen dokonce adoptoval jednu kočičku, která teď se mnou žije. Jmenuje se Milka.
A teď jste dokonce vydal album.
To bylo celkem vtipné. Desku Je mi to jedno mi vydali v Supraphonu, kde léta spolupracovali s Karlem Gottem. Když mě tam lákali, říkali: „Hele, potřebujeme nového Karla Gotta a Adolfeen je ideální interpret.“ Takže Karel odešel a nastoupil Adolfeen.
K mnohým písničkám je na YouTube video s Adolfeenem, kolik lidí s vámi na výrobě videí spolupracuje?
Tvůrčí práce je celá na mně. Točím si to na telefon a následně sám stříhám. A pak je tu můj manažer, který se mnou spolupracoval ještě v době, kdy jsem byl dýdžejem, a pomáhá mi se záležitostmi týkajícími se prodeje videí, komunikace s partnery…
A když je ve videu víc figurek?
Pak mám na sobě speciální zařízení, do kterého si zavěsím kameru a používám i druhou ruku. V některých videoklipech figuruje i moje kamarádka tanečnice, která si říká Bubu. Naši rodinu dneska tvoří Adolfeen, Dragan Bezproblémovič, což je jeho bodyguard, Jemito Jednorožec a Lady Slova, moje vokalistka.
A ta paní, se kterou Adolfeen pekl vanilkové rohlíčky?
To byla moje maminka. Byly na ni strašně pozitivní reakce, takže je teď hodně populární. Zrovna spolu rozjíždíme pořad Guten Šmaken, ve kterém spolu budeme vařit. Je herecky velmi zdatná, a když se rozčiluje, tak i velmi přirozená. Umí srovnat Adolfeena do latě, čehož jsem využil, a ona je ráda, že jsem ji zapojil do natáčení.
A co pohybový talent, který evidentně máte, ten jste definitivně zahodil?
Dělal jsem hudebně-animované představení a dostal jsem se s ním až do finále Talentmánie. Dokonce jsem byl i ve finále Francie má talent. Takže nějakou dobu jsem se tomu věnoval souběžně s povoláním dýdžeje. Vystupoval jsem na plesech, na předávání cen Český lev, na Andělech… A můj taneční kostým Smrtky mě dovedl až ke spolupráci s Pražským výběrem. Michal Kocáb mě zatoužil mít ve videoklipu Zubatá. A když mi volal, že chce, abych v kostýmu Smrtky vystupoval i na jejich koncertech, tak jsem mu řekl, že jsem dýdžej a byl bych rád součástí kapely a jestli bych nemohl udělat tříminutový dýdžejský mix jejich písniček, že by se jim možná líbil. A on mi tu šanci dal. Takže přes Smrtku, přes to tancování jsem se dostal až na post stálého hosta kapely Pražský výběr. Vystupuju s nimi už šest let. Zremixoval jsem pro ně některé písničky, takže je teď hrajeme v novém hávu.
To jsou všechno staří pardálové, ti už zřejmě mají svoje závislosti pod kontrolou, takže tam vám asi nějaké uklouznutí nehrozí, je to tak?
Myslím, že pánové z Pražského výběru jsou takoví matadoři a mají takové zkušenosti, že už ví, jak s životem nakládat, aby se dožili co nejpožehnanějšího věku. Ti už mají svoje závislosti zmáknutý. Dají si pivo, dvě před koncertem, jedno po něm, a to je všechno. Ale já už to s nimi absolvovat nemůžu. A oni respektují, že jsem abstinent, nikdo mi nic nenutí. Jsem s nimi strašně rád. Považuji za svůj kariérní vrchol, že jsem se dostal do tak legendární rockové kapely a mohl s ní vystupovat i v O2 areně. Nikdy na to nezapomenu.
Závisláci si při odvykání často jednu vášeň nahrazují jinou. Upnou se na jídlo, cigarety… Stalo se to i vám?
Byl jsem kuřák a kouření cigaret jsem si nechal. Letos se ale budu snažit s tím přestat, protože si myslím, že by to bylo pro mé zdraví dobrý. Já jsem si naštěstí tu svoji původní závislost proměnil v obrovské pracovní nasazení v souvislosti s Adolfeenem a příběhy, které s ním vytvářím.
Jaké máte další plány?
Chceme točit v restauracích, vařit v každé z nich místní specialitu. Kuchaři jsou lidi, kteří se dokážou velmi rychle naštvat, takže to bude určitě zajímavý. Ve chvíli, kdy se šéfkuchař promění v posluhovače plyšového delfína… Jednám taky s jistou televizí, aby měl Adolfeen vlastní talk show, ale je to běh na dlouhou trať. Každopádně by to byl další můj splněný sen, kdyby zpovídal celebrity. Je tady Kraus, Šíp… Ale všichni jdou hostu naproti. Adolfeen by je opravdu griloval, způsobem jemu daným, osobitým.
Aby se ho ale celebrity nezalekly!
Adolfeenovi spoustu věcí odpustíte. Myslím, že ho lidi mají rádi. Teď vytvořil Novoroční projev Adolfeena republiky a reakce na něj byly strašně pozitivní. Tak jsem se rozhodl, že Adolfeen bude v roce 2023 kandidovat na prezidenta republiky. To mi bude právě čtyřicet a chtěl bych aspoň v prvním kole dát signál politikům a taky národu, že když může být na Pražském hradě šašek, tak tam může být i maňásek. Těch 50 000 podpisů, myslím, seženu a už se nemůžu dočkat té debaty v České televizi, kde se budou snažit dusit plyšového delfína a on na ně bude křičet…
Jakého je vlastně Adolfeen pohlaví? Má rád ženy?
Jasně, miluje štiky, slečny a často s nimi ve videích flirtuje. Sám jsem velký milovník žen, vždycky se mi líbily a tím, že jsem studoval balet, byl jsem jimi v pubertě obklopený. Velmi si jich vážím a přes Adolfeena si kontakt s nimi užívám. Jsou mu ochotny odpustit spoustu věcí, přitom je okousává, zve na rande… Adolfeen je prase, i když je to delfín. (smích)
Přitom jste se ale rozvedl.
Je o tom písnička Miluji tě, ale, která je na Adolfeenově desce. Hrozně mi pomohlo, že jsem se z toho mohl vypsat, protože tím pádem jsem se s tím smířil. Objektivně v ní popisuji, jak naše soužití vypadalo. Moje manželka měla taky nějaké problémy, ne se závislostmi, ale spíš se životem obecně a já zjistil, že dokážu bojovat za sebe, za svoji střízlivost, ale nejsem schopný ještě pomáhat jí, že si musí svoji cestu najít sama. Já se rozhodl, že se znovuoživím, znovuprobudím a svůj život povedu řádně.
A jak se vám ten život ve střízlivém stavu líbí?
Líbí. Naučil jsem se vnímat jeho krásu a užívat si ji. Strašně mi pomohla i určitá duchovní cesta. Díky společnosti anonymních alkoholiků jsem přijal dvanáctibodový program, kde na prvním místě stojí přiznat si, že jste vůči alkoholu bezvládnej, a na druhém, že musíte uvěřit, že sám to nedokážete a musíte požádat o pomoc vyšší moc. A v té knize není napsané, jestli to má být křesťanský Bůh, Alláh nebo Buddha. Tak jsem si vybral postavu ze seriálu Star Trek. Každé ráno se modlím ke kosmické bytosti Q a pomáhá mi to. Ta modlitba je dost podobná meditaci, kterou jsme měli i v léčebně. Je dobré, když se člověk zastaví a upraví svůj myšlenkový tok. Vřele meditaci všem doporučuji.
