2°C
Dělíte literaturu na ženskou a mužskou?
Takhle to nerozděluji. Kupuji si knížky, které mě nějakým způsobem zaujmou. Teď zrovna čtu Příběh služebnice od Margaret Atwoodové a jsem unešený. Bábovky jsem samozřejmě dostal od Radky (spisovatelka Radka Třeštíková, spoluautorka scénáře, pozn. red.), protože se známe, a přečetl jsem je už tenkrát, když vyšly, aniž bych věděl, že jednou spolu budeme točit film. A poněvadž sám taky píšu, závidím Radce, že jí to jde tak skvěle. Až mě to vytáčí.
Souzněl jste s mužským elementem tak, jak je v Bábovkách prostřednictvím žen popsaný?
Já ale nemám problém souznít i s ženami. A ta kniha je o ženách a ženských pocitech. Ono je vlastně hrozně hezký přečíst si občas, jak ženy přemýšlí. Věřím, že Radka má většinu těch věcí buď odžitých, nebo odpozorovaných od kamarádek, a to je hezký. Chlapi jsou v té knize v podstatě někde na druhé koleji, jenom se o nich mluví. A já si umím docela představit, že spoustu takových ať už chlapů nebo žen mám kolem sebe, takže jsou velmi univerzální.
Radka Třeštíková přiznala, že v minulosti byla součástí milostného trojúhelníku. Co vy a milenka?
Ježíši! Já si myslím, že všichni jsme byli někdy součástí nějakého trojúhelníku, samozřejmě i já. Bohužel. Myslím, že morální poklesky potkají každého z nás, a dokud nezmoudříme a nepochopíme, že to nikam nevede, budeme to možná zkoušet stále.
Dovedete pochopit muže, který tak absurdně kličkuje mezi dvěma vztahy jako Martin v Bábovkách?
Sám jsem za mlada taky dělal hrozný věci… Ale to nemusí být jenom muži, můžou to dělat i ženy. Znám lidi, kteří dokážou kličkovat mezi několika vztahy tak obratně, že kdyby vynaložili tu samou energii na jeden z nich, byl by to nejlepší vztah na světě. Ale tak to prostě chodí. Jsme lidi a nic lidského nám není cizí. Vztahy jsou komplikované a vždycky budou a my budeme občas dělat špatná rozhodnutí.
Do role Martina, který má paralelní vztah, jste obsadil Rostislava Nováka, který je vnímán především ve spojitosti s divadlem La Putyka. Jak vás napadl?
Rosťa je výrazný typ a herecky velmi přesnej, už dlouho jsem s ním chtěl pracovat. Navíc je strašně zodpovědný. Mám ho moc rád i lidsky. Pomohl mi tím, že tu postavu dokázal zahrát velmi uvěřitelně, což pro něj nebylo vůbec jednoduché. Pro mě to byla šance pracovat s někým novým a jsem za to moc rád. Od té doby jsme přátelé.
Vyloženě by se nabízelo vzhledem k tomu, jak je pohybově disponovaný, aby to byl on, kdo bude ve filmu skákat z 6. patra. Ale vy jste místo něj poslal na okenní římsu Janu Plodkovou a Denisu Biskupovou. Nechtěl jste jeho akrobatické obratnosti využít a připsat mu nějakou scénu?
To nebylo možné. Byl jsem svázaný knižní předlohou, takže k tomu nebyl prostor. Už tak jsme museli vymýšlet spoustu věcí, aby nám ve filmu všechno fungovalo, jak jsme potřebovali.
Dalším překvapením je Jana Plodková v roli prostitutky. Jak se tvářila, když jste jí sdělil, že ji nečekají procházky nočními ulicemi, ale bude muset aspoň něco málo z tohoto řemesla předvést?
Když nás tenkrát s Radkou napadlo, že bychom jí tu roli svěřili, byli jsme z toho úplně odvaření. Hrozně nás ta myšlenka bavila, protože najednou to byla jiná Jana, než jak ji známe. A ona z toho byla nadšená. Jediné, co jsme řešili, byly intimní scény, to, jakým způsobem je budeme zobrazovat. A protože jsme se s Vaškem (Václav Tlapák, kameraman, pozn. red.) už předtím shodli, že nemáme zapotřebí být doslovní a za každou cenu ukazovat prsa, souhlasila Jana, že do toho jde. A já jí jenom slíbil, že ji podržím. Ale to jsem řekl všem obsazeným herečkám. Že udělám maximum, aby na plátně vypadaly co nejlíp.
Takže prsa jste neukázal, ale nabídl jste divákům zadek Jany Plodkové. Byl vůbec její?
Já nevím, jestli to mám prozrazovat…
Právě se tak stalo!
Ale můžu vám říct, že ten Janin je stejně hezkej.
Jak to víte?
Protože jsme společně trávili čas na place, točili jsme Janu ze všech stran a vzhledem k tomu, co měla na sobě… S tím člověk nic nenadělá, mužský oko k hezký ženský prostě vždycky zabloudí.
Jak se hledá zadek do filmu?
Většinou se dá poptat u agentury, která poskytuje herce do pornofilmů nebo lidi na focení aktů.
Takže jste udělal konkurz, přišla adeptka v podvazcích, dřepla si jako Plodková, když ve filmu předvádí orální sex, a vy jste si vybral tu nejlepší?
To jsem samozřejmě chtěl a byl jsem připravený se tomu věnovat několik týdnů, ale protože jsme získali kontakt na skvělou holku, která fotí akty, tak mi tahle příjemná práce odpadla. A ta dublérka byla Janě tak neuvěřitelně podobná, že když si nasadila paruku a oblékla kostým, vypadala jako ona. Dokonce v jednom záběru je přiznaný její obličej, ale nikdo nepozná, že to není Jana.
Jana Plodková odmítla tento záběr točit? Necítila se na to, nevěřila si, že by vypadala na kameře dobře?
Myslím, že to byla spíš otázka hereckého komfortu a jakéhosi servisu, který jsem jí chtěl poskytnout. Cítila se tak líp a v bezpečí, což si myslím, že je strašně důležitý. Protože já jsem od ní potřeboval, aby hrála, ne aby se bála, že jí bude někde vidět kousek kůže.
Kolik si takový zadek, tedy jeho majitelka, vydělá za jeden natáčecí den?
Nevím, platí to a domlouvá producent. Já ji jenom dostal k dispozici. Ale nemyslím si, že je to závratná suma.
Janu jste nahnal na okenní římsu, ze které skáče do volného prostoru. To musel být nejen pro ni obrovský adrenalin, nejspíš jste to někde trénovali...
Trénovali jsme to v hale, kde byla připravená doskoková pěna. Jana s Denisou zkoušely s kaskadéry, aby uměly pocitově skočit tak, jak jsme potřebovali. A potom jsme to na place realizovali. Z takovéhle výšky se ale ten kaskadérský kousek reálně udělat nedal, protože jsme točili opravdu strašně vysoko. Holky ale podaly neuvěřitelný výkon už tím, že na tu římsu v 6. patře vylezly. My s kameramanem jsme byli vedle na plošině 20 metrů nad zemí a bylo to strašný. Samotný pád je střihová práce a filmové kouzlo, kterými jsme si museli vypomoct, protože by to ani jinak udělat nešlo.
Jak byla ta římsa široká?
Asi 75 cm, ale strašně vysoko, a Jana byla navíc na podpatcích, to byl velký masakr. Proto taky ve filmu jejich herecký výkon tak funguje. Tím, že jsme opravdu natáčeli v takové výšce, bylo to autentické.
Na kolik jetí?
Nevím přesně, ale určitě šestkrát to bylo.
Měl jste štěstí, že netrpěly závratí, to byste nejspíš museli s paní Třeštíkovou tu scénu přepsat.
Zkoušeli jsme si tam vylézt s lany a jištěním už pár dní předtím, opravdu jsme to měli podchycený a holky to pojaly tak, že se hecly a ve finále to zvládly bez kaskadérů, což byl úplný úlet. My jsme se na ně mohli tím pádem celou dobu dívat kamerou tak, jak jsme chtěli. Byl to opravdu výkon.
Ale samotný doskok jste točili z menší výšky.
Ano, asi z třetího patra, ale i to bylo dost vysoko.
Byl byste schopen sám skočit?
Já jsem skočil, protože jsem to holkám musel ukázat. Jinak by do toho nešly.
A jaký to byl pocit?
Úplně super! Je to ohromný adrenalin a já mám dobrodružství rád. Ale je pravda, že mi potom Jana nadávala.
No, pokud musela skákat několikrát…
Ten náraz ve finále není moc příjemný, takže je dobrý, když je vaše tělo zpevněný, a pro děvčata to není tak jednoduchý. My, chlapi, jsme takovým věcem přivyklí, takže jsme to provedli správně.
Marek Taclík, který hraje pasáka, působí na plátně tak trochu jako neřízená střela, vypadá, že tou rolí doslova žije.
On se na ni vyloženě těšil. Šlo nám to s ním tak dobře, že chodil z natáčení i brzo domů, takže byl hrozně spokojený. A tím, že se známe a věří mi, dovolil si jít někdy až na hranu, a to je přesně to, co z toho potom dělá krásný herecký výkon.
Přidával si vlastní hlášky?
Ne, my jsme to opravdu natočili tak, jak to bylo napsaný. A ty hlášky, které tam říká, to je o dikci, o tom, jak to herec řekne. Kdyby je říkal někdo jiný, tak by to třeba vtipný nebylo. Už při čtené zkoušce jsme všechno vychytali a neimprovizovali jsme. Jenom u střílení. To jsme nechali Marka i Janu Plodkovou, aby si to dělali po svým. Marek stejně jako Jana byl daný od začátku, psali jsme mu tu postavu na tělo. Vůbec jsem neuvažoval, že by ji mohl hrát někdo jiný.
Co vás čeká v nejbližší době, co nového začnete točit?
Teď budu odpočívat, počkám, až se přežene covidová apokalypsa, a poté bych se měl vydat s Jirkou Langmajerem a Petrou Hřebíčkovou na opuštěný ostrov. Obsadil jsem je do filmu podle vlastního scénáře. Budou hrát manžele, kteří se těsně před cestou chtějí rozvést, ale pak ztroskotají na opuštěném ostrově a musí tam spolu vydržet.
Budete točit opravdu na ostrově?
Ano, na opuštěném ostrově daleko v exotice. Celých pět týdnů. Ten scénář je podle mě moc krásný, taky se nám podařilo na něj v krátké době sehnat všechny podpory, které jsme chtěli. Bude to dobrodružná romantická komedie, kdy herci a příroda můžou z toho filmu vytvořit něco takového, jako byla Honba za diamantem. Pracovní název má Ostrov.
Jana Plodková na premiéře Bábovek
