Jak ses dostala k šití?

Ze začátku to byl čistě koníček. Šití mě lákalo asi od třinácti let, ale mamča mi moc nechtěla půjčovat šicí stroj, protože se bála, že jí ho rozbiju. Takže jsem zkoušela ušít jen pár věcí, nějakou sukni a plavky. Šití mě hrozně lákalo, ale byl problém s tím, že jsem neměla prostředky a během studia to byla poměrně velká investice. Potom mě podpořil můj partner, jehož maminka i babička taky hodně šijí, a domluvil mi, aby mi babička šicí stroj půjčila. To bylo už na vysoké škole.

Co jsi dělala před tím?

Šití bylo můj koníček při studiu. Nejdřív jsem studovala osmileté gymnázium a potom jsem chtěla dělat něco uměleckého. Na škole mi šla dobře i matematika, tak jsem zkusila architekturu. Nicméně tam jsem se nedostala a myslela jsem, že nejblíže k architektuře je stavební škola, kterou jsem měla jako zálohu. Také jsem ji dostudovala.

Proč jsi začala šít zrovna svatební šaty?

Začalo to mou svatbou, kde mě strašně bavilo všechno plánovat. Já jsem myslela, že to takhle má každý, ale některé holky to vysloveně stresuje. Když jsem přemýšlela o svých šatech, věděla jsem, že je chci z přírodních materiálů a že chci, aby byly lehoučké, ale nepovedlo se mi je sehnat. Partner mi od začátku říkal: „To je jasné, že si je ušiješ.“ Nakonec jsem k tomu i došla a všechno si mě pak našlo samo. Když se pak na internetu objevily fotky mých svatebních šatů, začaly se samy ozývat nevěsty a ptaly se, odkud jsem svatební šaty měla. Všichni z těch šatů byli nadšení a říkali, že bych v tom měla pokračovat.

Návrhářka Alena Wilson: Nešiju pro velikost 34, chci vyzdvihnout křivky!

Co ti dalo odvahu začít pracovat na volné noze?

Nejprve mi začaly psát nevěsty a já váhala, protože na svatební šaty mají přece jen ženy velké nároky. Pak mi přišla nabídka na Svatební cirkus, což bylo stále nezávazné, tak jsem si řekla: uvidíme, co z toho bude. S sebou jsem vzala jen pár šatů a pak se začala práce nabalovat. Všechno to bylo hrozně přirozené a hrozně mě to bavilo. Vše šlo snadněji také díky tomu, že jsem nemusela hned skončit s prací a živit se jen šitím. Odvahu mi dal manžel, který mi umožnil skvělé podmínky a moc mě podporoval.

Co bys doporučila ženám, které se bojí udělat první krok k nějaké životní změně?

Podle mě je důležité udělat to nějak pozvolna. Z razantního rozhodnutí s velkou investicí je člověk akorát nervózní. Důležité je najít si to, co člověka opravdu baví, a věnovat se tomu. Jak už v tom člověk je, tak mu půjdou ostatní věci samy naproti.

Proč upřednostnit šaty na míru a nezajít do půjčovny?

Ono strašně záleží na té konkrétní nevěstě. Pro někoho to tolik neznamená a nepotřebuje mít k šatům takový vztah nebo si je nechávat. Pro takové ženy je vhodnější půjčovna. Když si šaty někdo nechá ušít na míru, dá do nich kousek sebe. Šaty vlastně vyjadřují jeho osobnost a pak v den, kdy je na nevěstu zaměřena veškerá pozornost, je důležité se cítit dobře a sama sebou.

Jak je to s cenami?

Já osobně nevím, jak se v půjčovnách ceny pohybují, ale myslím si, že i v těch půjčovnách jsou vysoké ceny. U mě šaty začínají od 20 tisíc korun. Záleží však na tom, co nevěsty chtějí. Záleží na materiálu i na množství krajky, ale nejčastěji se dostaneme na cenu 35 tisíc korun a víc.

Petra Sovová: Věřím, že každá žena je feministka a nemusí přitom odmítat ženství!

Z jakých materiálů nejčastěji šiješ?

Nejčastěji šiju z hedvábí, protože je takové vzdušné a lehounké. Svatby jsou nejčastěji v létě a to k tomu hodně vybízí. Krajky používám z hedvábí nebo z bavlny. Pracuju ale i s lnem.

Jak probíhá konzultace se zákaznicemi?

Nejprve si vyměníme pár e-mailů. První schůzka je spíše povídání, abychom se poznaly. Povídáme si o svatbě a o jejích představách. S každou nevěstou je to jiné. Některá přijde s konkrétní představou a jiná vůbec neví, jak by šaty mohly vypadat. Společně si prohlédneme materiály a postupně se šaty poskládají.

Když zákaznice představu nemá, nabídneš jí i nějaké trendy, nebo dáš spíše na její osobnost?

Dávám na její osobnost, ale to už je hodně určené tím, že kdo si mě vybere, tak má ujasněný styl. Já to beru hodně intuitivně.

Jak dlouho trvá zhotovit šaty – od první myšlenky až po hotový kousek?

Ono strašně záleží na té první fázi, než dojdeme k návrhu. Je to jiné, když někdo s tou představou přijde – a jiný neví. Většinou je to rozmezí jednoho až tří měsíců.

Alena Šafratová: Nemám děti, abych mohla žít život, jaký chci já!

Kolik míváš najednou zákaznic?

Tím, že sezona je hlavně v létě, tak dělám vše naráz, a to od začátku roku. Rozhodně to ale nedělám na kvantitu, chci, abych se jednotlivým šatům mohla hodně věnovat. Šaty pak šiju postupně, podle toho, kdo má kdy svatbu.

Máš nějaký tip, co s šaty po svatbě?

Nevěsty o tomhle také dost přemýšlejí. Já hodně dělám to, že jsou šaty složené z vršku a sukně nebo mají nabíranější sukni sundavací a spodní část se dá běžně nosit. Hodně šatů také není úplně čistě bílých, takže to využití je pak různorodé. Někdo třeba počítá s tím, že šaty bude chtít zkrátit. Celkově si myslím, že se jedná o jednoduché šaty a dají se pak nosit k různým příležitostem.

Šiješ i jiné než svatební?

Na zakázku zatím úplně ne, ale to kvůli tomu, že mě ty svatební šaty hrozně baví. V rámci svatby pak šiju šaty i pro družičky.

Tvoříš si i šaty sama pro sebe?

Pro sebe si šiju moc ráda, ale abych si šila všechno, to vůbec není v mých možnostech. Šiju si nejradši věci pro nějaké příležitosti, ale v té svatební sezoně to úplně nestíhám. Takže si pak samozřejmě oblečení i kupuju, ráda podporuju jiné značky a etickou módu.

Na Lucčinu tvorbu se můžete podívat ve fotogalerii:

Větší ňadra, boky nebo bříško? Víme, které šaty vám budou slušet!

Co o vás prozradí oblečení? Výzkumy ukazují, že ovlivňuje myšlení i náladu!