2°C
V seriálu Modrý kód hrajete dětskou lékařku. Dovedete si představit samu sebe jako pediatričku?
Já mám na fantazii vystudovanou vysokou školu, takže já si dovedu představit prakticky cokoli. Ale velmi dobře si uvědomuju, jak je tato práce zodpovědná a náročná. Lékařů si vážím. Vždycky říkám, že když něco podělá herec, tak je z toho maximálně ostuda, ale když udělá chybu doktor, tak to může skončit fatálně.
O vás je známo, že máte blíž spíš k alternativní medicíně…
Jde o to, co bereme jako alternativní medicínu. Mně nikdy nebylo jedno, jaké léky mi doktor předepsal. Takže jsem se vždy zajímala, co v nich je a jestli neexistuje nějaká alternativa. A umocnila to skutečnost, když moje dcera jako malá dostala zánět průdušek. Její reakce na antibiotika byla tak silná, že jsem si nedovedla představit, že by je ještě někdy měla užívat. Začala jsem se tedy zajímat o homeopatii, a ona zafungovala. Od té doby nemarodila.
Před šesti lety jste podstoupila terapii tmou. Jak vás to napadlo?
To samozřejmě nebylo ze dne na den. Ale měla jsem pocit, že si v sobě musím řadu věcí srovnat. Bylo to po smrti maminky, po rozchodu s tatínkem Ráchel. Trošku jsem se na to připravovala, ale asi ne tak, jak si mnozí mohou myslet – tedy pobytem ve zhasnuté místnosti, protože ono zase tolik o tu tmu nejde, jde spíš o to, umět být jen sám se sebou.
Jaké to bylo?
Prostě se vám stáhne krk, špatně se vám dýchá, rozbuší se vám srdce... Psychiku propojenou s tělem tam máte v přímém přenosu. Cítíte, jak je mozek schopen vám tělo během chvilky totálně rozložit. Najednou mu vezmete obraz, který zaměstnává oči, skrze které k nám přichází 90 procent vjemů, a on se s tím nechce smířit. Všechna ta ega, démoni, závislosti, které máme v sobě, se začnou dostávat na povrch a bránit se. Kroutí se v tom těle jako nějací červi, kteří svádějí boj o svou čirou existenci. A ještě k těm závislostem – přestala jsem tam kouřit.
Podívejte se na video s Kristýnou Frejovou a její dcerou:
Mně to zní dost děsivě…
Jsem přesvědčená, že mi pobyt ve tmě pomohl, navíc je to uznávaná terapie. Za čtyři roky si ke svým kulatinám nadělím další pobyt a protáhnu ho na dva týdny. Termín už mám objednaný. Čeká se na něj třeba i pět let.
To je o pobyt ve tmě takový zájem?
To byste se divila.
Když jste pak vyšla ven na světlo, jaké to bylo?
Je to všechno moc krásný. Třeba týden se nemůžete podívat na displej nebo do počítače, protože to jsou strašně silné vjemy, bolí z toho oči. A člověk je takový krásně zpomalený a vysmátý.
Celý rozhovor a ještě mnohem více najdete v novém tištěném Blesku pro ženy!
