10°C
Jste na začátku školního roku klidná a vyrovnaná, nebo splavená a uřícená?
Matky dětí školou povinných by měly být alespoň do října hájené. Budíme se ze sna s výkřiky: „Penál!“ „Kdo? Kde? Kdy???“ Zvládnout začátek roku, to chce mít logistické a organizační schopnosti a logicky uvažující mozek. Nic z toho nemám. Jsem chaotik a trošku trpím. V říjnu si to sedne, zaběhne se, zjistíme, že jsem přežila já i děti, a zbytek roku frčí v zaběhnutých kolejích. I když je to rok od roku náročnější. Platí, že malé děti, malé starosti a velké děti, velké starosti.
Takže malá dvojčata jsou legrace?
To zase ne. Já si ten první půlrok s nimi nepamatuji. Vím, že jsem v té době nikdy nebyla úplně oblečená. Buď jsem měla podprsenku a kalhoty, nebo tričko a kalhotky. Zvládlo se to, nejde to ale bez rituálů, bez režimu, který je potřeba dodržovat. Tak se to dá přežít. Když mě někdo chválí, že nevypadám na mámu devítiletých dvojčat, tak jen říkám, že moje tělo v tom blázinci nemělo čas stárnout. Až mi jednou dojde, co mám všechno za sebou, tak se do druhého dne scvrknu jak sušená švestka.
Podívejte se na video, kde Michaela Maurerová mluví o svém životě:
Vztah s tátou dětí ale nevydržel. Nemrzí vás, že úsilí vynaložené na to, abyste byli rodina, nakonec rodinu neudrželo?
Já mám takové krédo, abych se nezbláznila: Život se dá žít jen směrem vpřed a chápat směrem vzad. Nenimrám se v minulosti, v tom, že mne něco mrzí. Ty věci se staly a nedá se už nic dělat. Mám nového partnera, se kterým je mi fajn, mám skvělé děti, těší mne práce, kterou dělám, a raduju se z maličkostí, nad kterými jsem se kdysi ofrňovala – třeba nad sbíráním hub, procházkami po lese, nad novou deskovou hrou, u které se všichni hrozně pohádáme. Teď si to maximálně užíváme.
A s bývalým manželem, otcem dětí, vycházíte všichni dobře?
Já pro to, abychom vycházeli dobře, dělám všechno. Diplomatická odpověď. Teď se dost mluví o případu tanečnice Adély Šeďové. Nemusím jejího muže ani znát, aby se mi otevírala kudla v kapse, protože moc dobře vím, co dokáže zhrzený, ublížený, a ještě ke všemu ne úplně psychicky zdravý muž, který navíc ví, jak v tom chodit. Já si samozřejmě s tátou svých dětí prošla nějakými anabázemi, třeba soudem, který nedávno, po pěti letech, skončil. Jestli dobře, nebo špatně, to ukáže čas. Každopádně nedopadl tak, jak jsem si přála. Nejsem příznivcem střídavé péče, a pokud je v mém okolí případ, kde to funguje, tak jde spíš o výjimku potvrzující pravidlo. Je to citlivé a bolestivé, děti se nedají porcovat jako majetek.
