2°C
Měla jste někdy z něčeho mindrák?
Každý normální člověk, když se na sebe podívá, tak má mindrák. To, z čeho mám mindrák já, někomu jinému může připadat dobré a chtěl by to tak. Já jsem vždycky měla mindráky, a to i tehdy, když jsem vážila padesát dva kilo a postavičku jsem měla jak vysoustruženou. Stejně jsem se v plavkách styděla. Nevím proč, teď zhubnu o dvě tři kila a už se cítím dobře.
Podívejte se, co nedělá Alici Bendovédobře:
Pamatujete si, co byla na škole ta nejhorší věc, kvůli které jste se styděla?
Pamatuju si to jako dneska. Nesmírně jsem se styděla za to, že nosím podprsenku. Byla jsem v prváku a jeli jsme na chmel. Já jediná jsem měla podprsenku, protože jsem prsa měla už trochu větší a dostala jsem podprsenku od mámy. Nebyla vůbec hezká, naopak, příšerná byla a já jsem si ji schovávala pod polštářem. Hloupá holka, pod svůj polštář místo toho, abych to šoupla někomu jinému. Holky ji tam při stlaní našly a říkaly: „Ježíš, podívejte se, kdo tady něco tak hrozného nechal?“ Já se strašně styděla a zapírala jsem.
Máte doma dceru i syna – mají už něco takového, s čím chodí a jsou nespokojení?
Začnu Aličkou, to je sebevědomá dívenka, která umí všechno nejlíp, všechno jí jde a je nejkrásnější, takže tam nevidím mindráky žádné. Vašík je hodně střídmý, pokorný, určitě si nějaké nedostatky uvědomuje, ale neřeší je. Učím je pracovat a být spokojený s tím, co je. Vašík má nádherné vlasy, je vysoký a má skvělou postavu, tak mu to připomínám, stejně jako Aličce, protože ta má taky super figuru z gymnastiky. Snažím se jim to sebevědomí zvedat, i když Alinka to má už trochu moc, takže tu brzdím a Vašíka postrkuju dopředu.
Hádejte, kdo má víc bot – Alice, nebo její dcera? Podívejte se na video:
Myslíte si, že vaše komplexy ve škole byly způsobeny jinou výchovou?
To vůbec. Já jsem jako holčička ze sebe komplexy žádné neměla, to až potom ta podprsenka! Jinak jsem se nikdy neprožívala tak, abych se z toho kácela. Když jsem přibrala, tak jsem si řekla, že zase zhubnu, takhle to mají i moje děti a moje mamka.
Straší vás to, aby děti nenabraly nějaký špatný směr?
Samozřejmě jako každá máma, která své děti miluje a stará se o ně a někam je tak lehoulince, nenápadně směřuje a ukazuje jim cestu, se bojím, aby se to nezvrtlo. Nemusím ani říkat, že jsou to drogy, špatné party lidí nebo třeba hodiny prosezené u počítače. Je odporné vidět mladé dvanácti- patnáctileté děti, které mají úplně zkroucená záda od toho, jak prosedí noci u počítače, a rodiče je nechají. To u nás neexistuje. Můžou si vzít iPady a na něco se podívat, ale žádné hry. Oba dva sportují a já doufám, že jim to vydrží.
Co randění?
Toho se nebojím, tím si musí projít. Já doufám, že mi budou vodit partnery a partnerky ukazovat tak, jak jsme je ukazovaly my se sestrou naší mamce. Domluva byla, že každého partnera, což bylo dost strašné, jí nejdřív musíme přivést ukázat a ona si s ním promluví.
Teď se blíží vysvědčení. Mají děti slíbeno něco za dobré známky?
Jako každý rok. Od mé mamky dostávají peníze, od druhé babičky taky peníze. Mně Vašík řekl, že má všechno a nic nepotřebuje. Alinka nechce žádnou hračku, ale berle. U nás ve škole se totiž rozmohl takový nešvar a děti chodí o berlích. Jí se to strašně líbí a chtěla by je taky! Tak jí říkám, aby se moc nerouhala.
