2°C
Připadá mi, že zůstáváte stále stejná...
Stárnu jako každý z nás a stejná určitě nezůstávám – ještě to tak! Možná je to zkreslené tím, že mě lidi vidí hlavně v televizi a ve filmu a tam dokážou maskéři věk změnit podle přání režiséra.... Na stárnutí, vlastně proti němu, mám jeden vynikající „lék“ – práci a po práci legraci! Jinak pro vás mám jednu dobrou radu. Abyste si příště ušetřil podobné bonmoty, kterými se snažíte lichotit dámě, kupte si raději silnější brejle!!
Ve věku, kdy je hodně lidí rádo, že drží pohromadě, hrajete v divadle, točíte filmy, řídíte sama auto, musíte mít neuvěřitelnou energii...
V tom jste trefil hřebík na hlavičku, gratuluju. Ale ty brýle stejně potřebujete! Energii v sobě mám a vím o tom, někdy je až jakoby samonabíjecí. Ovšem to není má zásluha, ale mých rodičů, je to jejich genetický vklad do mé existence. A jsem za ten dar čím dál víc nesmírně vděčná. Jinak, pokud jde o to auto, to snad až takový zázrak není. Ale řídím ráda a nejen vůz, ale celou svou rodinu – a někdy i trochu proti její vůli. Tu ovšem nemůžu dát do servisu, když je problém...
Myslíte, že se dá humor, který na vás všichni tak obdivujeme, s věkem naučit?
Určitě nedá, člověk ho v sobě buď má, nebo nemá. Tím nemyslím to, jestli ho umí předvést před ostatními, ale to, že je schopen ho vůbec chápat. Některé lidi nerozesmějete ani tehdy, když se před nimi na nudličky rozkrájíte! To je ovšem jejich škoda a připravují se o jednu z mála věcí, kterými se lišíme od opic – umět se upřímně a od srdce zasmát.
Nemyslíte, že kvůli vystupování v zábavných pořadech bylo kritiky podceňováno vaše herecké umění?
Já měla dobré kritiky už za doby svých studií a můj výkon v představení Idiotka – to už jsem ale byla v angažmá v ABC – pochválil sám autor hry Marcel Achard, a to byl pan Někdo. Když vám takový člověk vysloví uznání, můžete se na všechny ostatní, kteří odborně rozebírají vaše herectví, s odpuštěním vykašlat. Já si navíc z názorů znalců – zvlášť některých – nikdy hlavu nedělala. Mám zakódován vlastní vnitřní barometr poctivé herecké práce, tím se řídím.
Možná ale vaše pověst komičky ovlivnila i režiséry tak, že vám nedávali tolik vážných rolí?
Sovák a Menšík vás považovali za dobrou kamarádku. Nevyvrací to teorii, že mezi mužem a ženou není kamarádství možné?
Pokud jde o ty dva zmíněné pány, mohu s klidným svědomím říct, že naše přátelství bylo pevné jako křemen a čisté jako studánka. A očistné, co do lázně srandy. Prožila jsem s "těma pacholkama" krásné časy – a viděno zpětně i velmi vzácné. A to, že jsme opačného pohlaví, nehrálo vůbec žádnou roli. Já si je totiž nechtěla brát. A oni mě také ne.
Zbytek rozhovoru a mnohem více se dočtete v březnovém čísle Blesk Zdraví, které je v prodeji od 24. února.
