Čím jsme vás, Lenko, zklamali?

Zklamali, není to správné slovo. Nebaví mě být neustále středem kritiky pro to, jak se oblékám, jak myslím, co říkám, a že v herectví nechci pokračovat v minulých stopách… O svém životě v Austrálii si tu a tam přečtu, že jsem skončila u kasy v supermarketu. Pokud někdo připustí, že jsem tam hrála na klávesy a zpívala v hudební formaci, jeho verze zní, že jsem se živila hraním po barech a restauracích, aby to vyznělo co nejúpadkověji. Ač jsem mnohokrát ochotně vyprávěla, jaký můj život v Sydney skutečně byl a že jsem neseděla doma a nečekala, kdo se o mě postará, některá média to často překroutila k obrazu svému. Tak ať si ho mají. 

To ale asi nebyl jediný důvod, proč jste, jak říkáte, „ztratila k Česku vztah“…

Nebyl, ono to pořád mělo nějaká pokračování. Diskuse kolem mých knih a kolik jsem vydělala. Podle tvrzení některých médií 30 milionů, v realitě necelých pět. Tu a tam kecy, že jsem dietu odněkud přivezla, opsala a pitomosti podobného druhu. Když mě před více než deseti lety nachytali opilou v příkopu, vyfotili mě a zveřejňují to dodnes, mnohdy s přídavkem „vyléčená alkoholička“. Pochopila jsem, že si ze mě potřebovali udělat otloukacího panáka a hromosvod svých komplexů. Showbyznys na mě nejvíc dráždí, že vím, co chci, a že na to, co nechci, umím říct ne, což tady prý není moc zvykem. Takže uražená ješitnost. 

A jak to s tím alkoholem tedy je?

Co je komu do toho? Nejsme ve škole. 

Proč jste se tedy nevrátila zpátky do Austrálie?

Vrátila jsem se tam v roce 1997 na půl roku a v roce 2002 na rok. Díky knihám jsem měla dost peněz na to, abych tam mohla půl roku jen tak žít a nepracovat. Jen utrácet, a tím Australanům aspoň částečně splatit to, že mi kdysi dali „náhradní“ domov. V roce 2002 jsem pochopila, že jsem-li v Sydney uprchlík, tamní společnost mě nikdy nepustí dál než do jisté úrovně. Vždycky prostě zůstanu cizinckou. Tehdy jsem si uvědomila, že si chci svůj profesní život formovat samostatně a nebudu závislá na libovůli jiných. Vrátila jsem se do Prahy a začala stavět svou novou profesi. Výuku angličtiny. Vůbec jsem tenkrát nevěděla, jak to půjde, ale věřila jsem si. 

Lenka si po svém dozdobí svůj umělý stromeček – ten pravý nechá klidně ráda v lese.

Autor: FTV Prima

Kdo se k vám do hodin může přihlásit?

Kdokoliv. Učím především jednotlivce a o způsobu, jakým učím, si každý může přečíst na mých stránkách. Mám stále plno. Už deset let. Učím jinak a moji studenti říkají, že teprve až se mnou plně pochopili mnoho principů gramatiky. 

Je pravda, že i já mám dodnes problém s anglickou gramatikou…

To chápu! Když jsem si všimla, že čeští studenti dělají mnohdy stejné chyby, koupila jsem si čtyři různé české učebnice angličtiny a vyděsila se. Gramatika je v nich vysvětlovaná tak složitě a zároveň bez reálných souvislostí, že jsem nevěřila vlastním očím. Roky jsem sestavovala přesný, a přitom jednoduchý manuál anglické gramatiky, podle nějž učím. A není student, který by ji nakonec nepochopil.