Už druhým rokem studujete v Londýně, byl to váš sen?
Mým snem bylo studovat v cizině, a to se mi splnilo.

Proč zrovna Londýn?
Přijali mě na školu i do Austrálie, ale já se nakonec přece jen rozhodla být blíž všemu, co by mi mohlo chybět. Anglie se stala mým druhým domovem a rozhodnutí studovat tam bylo to nejlepší, co jsem pro sebe mohla udělat.

Myslíte si, že jsou zahraniční školy lepší než české?
Myslím, ze nabízejí větší individuální svobodu myšlení i tvorby. Mají opravdu velmi jiný přístup k jednotlivci než tady v Česku. V oboru, který studuji, v hudbě, nechávají každého, aby se zdokonaloval a tvořil v žánru, který si on sám vybere. To ale neznamená, že slevují z nároků na profesionalitu a znalosti!

Co pro vás bylo nejtěžší překonat?
Nejspíš to bylo přijímací řízení na školu, pak už bylo všechno fajn.

Jaký je studentský život v Anglii?
Je hodně pestrý. Neustále potkáváte nové lidi a kultury. Na studium hudby je, myslím, ideální, protože se tu okolo toho pořád něco děje – koncerty, výstavy, soutěže a podobně.

Jací jsou podle vás angličtí muži?
Jsou hodně galantní. Otevřou vám dveře, pustí vás před sebe v metru, a to opravdu bez ohledu na věk. To mi v Česku místy chybí.

Jaký je ten zásadní rozdíl mezi českými a anglickými chlapy?
Angličtí muži jsou na druhou stranu dost rezervovaní a takoví introvertní. Češi bývají při běžném setkání v konverzaci dostupnější – někdy až moc.

Co je pro vás u mužů důležité?
Když mě umějí rozesmát, jsou galantní, rozumní a tolerantní. Taky ráda vidím, když má v sobě muž kousek malého kluka a není to žádný suchar.

Máte přítele a máte na něj vůbec čas?
Víte, já mám v těchto ohledech takovou teorii, že čím víc toho o svém soukromí prozradíte, tím míň se lidé kolem soustředí na vaši práci a její výsledky. Tak já to raději nebudu riskovat.

Co je pro vás v tuto chvíli v životě nejdůležitější?
Láska, zdraví, spokojenost a sebenaplnění.

Co vám dělá největší radost?
Momentálně to, když můžu během léta být často na jevišti a také ve studiu, kde připravuji svou první dlouhohrající desku. Když vidím a slyším, jak se reálně rodí písničky, které jsem ještě před rokem měla jen v šuplíku, je to nádherný pocit!

Když skládáte hudbu, co vás nejvíc ovlivňuje?
Hodně záleží na momentálních pocitech a inspiraci. Někdy mě víc ovlivní nějaká zajímavá výstava, konkrétní dílo nebo jeho příběh, někdy je to inspirativní koncert nebo třeba jen jedno slovo nebo fráze, které někdo někde řekne, a okolo toho se pak rozvine celá písnička.

Vím, že chcete být sama za sebe, ale záleží vám na názoru vaší maminky?
Určitě ano. Je skvělé, když se můžete o své tvorbě a výsledcích pobavit s někým, kdo vám opravdu rozumí, respektive ví, o čem mluvíte, také to zažil nebo zažívá. Mamka je mistrem ve svém oboru, a tak je v tomto směru mou důvěrnicí – vždycky dobře poradí.

Letos vystoupíte na festivalu Colours of Ostrava. Jak se speciálně na tenhle festival těšíte a máte tam nějaké favority, které chcete sama slyšet?
Colours jsou pro mě legenda mezi festivaly a je mi velkou ctí, že tam můžu vystupovat. S kapelou připravujeme osvědčené hity i nový repertoár stejně jako mou sólovou tvorbu, takže to bude opravdu pestré. Já sama bych určitě ráda stihla vystoupení Björk, dua Rodrigo y Gabriela nebo skupiny Rudimental.

Co dalšího vás v létě čeká?
Mnoho dalších festivalů, jmenovitě: Benátská noc, Prague Pride, Barvy léta v Poděbradech, koncert v krásném prostředí amfiteátru Loket, který se bude natáčet. Vystoupíme i společně s mamkou na Okoři nebo na pražském Vyšehradě.

Mimopracovně?
Celé léto je stejně jako to minulé veskrze pracovní, takže budu opravdu ráda, když se budu moci vydat alespoň někam na výlet. Každopádně si teď užívám nahrávání alba, což je pro mě vlastně taková terapie, takže to ani jako práci nelze brát.