5°C
Teplá voda s citronem je váš oblíbený drink? To budete mezi rockery originální...
Ne, jen jsem trochu nachlazený. Čekají mě tři koncerty a jako každý tenor mám fobii, že přijdu o hlas.
Vaše nové album se jmenuje Sex and Sport Never – co tím chtěl básník říci?
Když si uvědomíte, že nejmladšímu členovi kapely je 34 a nejstaršímu bude brzy 50, tak „sex a sport nikdy“ začíná být dost aktuální. Občas si ještě nohejbal zahrajeme a manželku pohladíme, ale už to není, co to bývalo. A další věc: sex a sport jsou dvě činnosti, které zajímají na světě úplně nejvíc lidí, jsou hnacím motorem veškerého lidského snažení, takže otevřeně říct, že s nimi nechceme mít nic společného, je klasická kontroverze à la Monkey Business.
Nejrůznějšími fórky nejen v názvech jste známí – kdo je v kapele nejvtipnější?
My jsme celkově dost vtipná parta. Na prvním místě asi budou Roman Holý s Ondrou Brouskem. Ondra má jednu tvář, kterou veřejnost skoro nezná – když si dá tři čtyři pivka, začne napodobovat herecké kolegy a vyvádět tak neuvěřitelné věci, že všichni ležíme na zemi v křečích. Jediný, kdo nemá smysl pro humor, je náš manažer, ten je neustále smutný. On to totiž s námi myslí dobře.
Čeští hosté na desce jsou jako vždy překvapiví a úplně odjinud.
To je dané tím, že nás baví spousta různých hudebních krajin, a když se nám někdo líbí, máme chuť s ním pracovat. Proto jsme si tentokrát přizvali Wabiho Daňka a Martu Kubišovou – i když u ní jsme měli trochu strach. Právě pro ni jsme připravili titulní písničku Sex and Sport Never a nebyli jsme si jistí, jestli nás s ní nepošle někam, přece jen je to dáma. Ale ona je nesmírně fajn. Řekla: „Kluci, s vámi cokoli, vy se mně hrozně líbíte.“
Funky folk je zajímavá disciplína. Jakou hudbu si doma pouštíte jen tak pro radost?
Monkey Business to nejsou, ale muziku poslouchám rád – jen jsem zastydnul na přelomu 70. a 80. let a současnost považuju za dobu hudebního zmaru. Neznamená to, že by se mi nelíbilo vůbec nic, baví mě třeba Justin Timberlake nebo Bruno Mars, ale je to proto, že se pouštějí do vod, které mám rád – starý funk, disco. Nechci znít jako děda, ale tehdy dělali populární hudbu muzikanti. Zato dneska – takový Kanye West, budižkničemu a hejhula, má přes dvacet Grammy, proboha za co? Že dokáže slepit dva beaty k sobě, a ještě ke všemu to kulhá? Tak mi hnul žlučí, že si dovolil navézt se do Becka, bytostného a originálního umělce.
Celý rozhovor najdete v květnovém vydání OK! Magazine, které je právě na stáncích.
