2°C
Bylo vždy vaším snem stát se moderátorkou?
Ale vůbec ne. To mě jako holku ani ve snu nenapadlo. Já jsem na televizi moc nekoukala, spíš jsem trávila volný čas s kamarády v ochotnickém divadle, objížděla recitační soutěže a malá divadla. Byl to takový malý, uzavřený svět, ale mně v něm tehdy bylo moc dobře.
Jak jste na začátku televizní kariéry bojovala s trémou?
Já vlastně ani moc nevím. Vždycky jsem si v těch infarktových momentech říkala: hlavně se z toho nezbláznit, však ono to nějak dopadne. Ale dlouho trvalo, než jsem po nějakém veřejném „výkonu“ přestala mít zpocené a úplně ledové ruce.
Tréma vás tedy postupem času úplně opustila?
Když někde stojíte po stopadesáté, je to už přece jen jiné než třeba po desáté. Ale snesitelnou míru trémy je potřeba mít vždycky, jen pak už není zničující, ale naopak povzbuzující. Je to takový příjemný adrenalin. Bez něj to taky nejde. Když máte dojem, že už to perfektně zvládáte, je to cesta do pekel.
Odchodem z ČT jste všem divákům způsobila šok. Jak moc se od té doby změnil váš život?
Já jsem sama sobě naordinovala rok většího klidu a splněných přání. Dělám na tom a je mi strašně fajn.
Patří mezi vaše sny i prkna, která znamenají svět? Ptám se proto, že v současné době hrajete v divadle Na prádle v představení Sladké tajemství.
Ještě před rokem by mě ani ve snu nenapadlo, že bych s divadlem ještě mohla mít aktivně něco společného. Ale jsem v roce snů a tak jsem bez velkého přemlouvání kývla na nabídku ochotníků z Dobřichovické divadelní společnosti. Ale pozor - oni jsou fakt výborní. Až tak, že mám obavy, abych jim to moc nekazila. Tak asi budu mít zase po letech po premiéře zpocené a úplně ledové ruce. Ale vlastně se na to hrozně těším.
Jaký byl vlastně hlavní důvod vašeho odchodu z obrazovky České televize?
Stereotyp, nuda, vyhoření. Moderátor a redaktor zpravodajství má velmi výstřední povolání. Jste u velkých i menších věcí této země, u politických průšvihů, živelních katastrof a lidských neštěstí. Přesto se může stát, že vám to jednou přestane stačit. A když rozum a duše přestanou být v souladu, je nejvyšší čas na změnu. A já jsem došla až do tohoto bodu. Proto ten radikální řez.
A teď k vašemu soukromí. Vychováváte tři děti. Jak zvládáte roli matky na plný úvazek?
Upřímně? Někdy fakt blbě. Nelze dělat tolik věcí na sto procent. Někde dáváte všechno a jinde vám síly nestačí, tak to šidíte. Je jen na Vás, co si zvolíte za prioritu. A já jsem v jednu dobu děti přestala stíhat tak, jak bych si představovala. Naštěstí mám intuici, která včas řekla: už to jsou parťáci a teď tě možná potřebují víc, než když byly malé. Tak zabrzdi. I to byl jeden z důvodů mého odchodu z televize.
Když vám zbyde čas na sebe, jak nejraději realxujete?
Když vím, že nic nemusím. Pak je jedno, co zrovna dělám. A jakýkoliv výlet, třeba jen za humna, to je pro mě dobíječ baterek.
A jak si udržujete štíhlou postavu? Máte nějaký trik, nebo je to dar přírody?
Cvičit chodím jen občas, nárazově, ale mám za celý den tolik pohybu, že mi to stačí k udržení nějaké formy. Dar od přírody to ale rozhodně není. Při sedavějším způsobu života bych už asi byla pěkně kyprá, slovanská žena.
Kde vás mohou vaši věrní fanoušci vidět, když už ne ve zpravodajství?
V televizi jsem ve fázi vymýšlení něčeho nového a to se opravdu nedá uspěchat. Nechtěla jsem naskočit do hotového projektu, který bych už neměla šanci ovlivnit. Takovým vábničkám jsem odolala. A poctivě se učím svoji divadelní roli ve Sladkém tajemství. Režíruje jí Jiří Oberfalzer a určitě to bude velká zábava. Ráda všechny své fanoušky uvidím na prosincové premiéře v divadle Na prádle.
