Čtvrtek 21. listopadu 2024
Svátek slaví Albert, zítra Cecílie
Oblačno, sněžení 2°C

Nestárnoucí Švandová (66) "adoptovala" dceru, Laurinová jí bere jako maminku

25. října 2013 | 11:33

Panovačná, cynická a nesnesitelná! Taková tchyně je Jana Švandová, která je postrachem celé rodiny. Naštěstí však jen na televizní obrazovce. Jaká je ale tchyně ve skutečnosti? A jak vlastně vychází se svojí seriálovou dcerou Sabinou Laurinovou?

"Já jsem asi dobrá tchyně, protože můj syn s rodinou žije moc daleko, takže jim do manželství nemůžu zasahovat, ani kdybych chtěla. Já sama jsem měla dvě skvělé tchyně, se třetí jsem si rozuměla už méně," prozradila Jana Švandová.

Ta si nesnesitelnou tchyni Květu zahrála v novém sitcomu televize Prima Drahá tchyně. Dceru Jindřišku, která nepatří zrovna mezi intelektuálky, si pak vychutnala Sabina Laurinová (41). A protože si obě herečky "padly do oka", využily volné chvíle mezi svými pracovními povinnostmi a sešly se spolu v centru Prahy na kafe, aby si zavzpomínaly na natáčení seriálu.

d
Autor: FTV Prima
"S Janou se známe už zhruba dvacet let. Kdysi jsme spolu hrály v jedné divadelní inscenaci také matku s dcerou, ale v seriálu spolu hrajeme poprvé. Během těch let jsme se spřátelily, vidím v Janě mou skutečnou maminku. Mají podobnou energii, vkus, obě jsou mladé duchem a velmi temperamentní," vysvětluje Sabina.

"Seriál se natáčel na Slovensku a já jsem tam Sabině maminku nejen hrála, ale tak trochu ji i suplovala ve skutečnosti. Chodily jsme spolu na večeře, dohlížela jsem na ni, během cest na Slovensko jsme se spolu v autě učily texty," dodává Jana.

Herečky Jana Švandová a Sabina Laurinová spolu hrají v novém sitcomu Drahá tchyně matku s dcerou. Teď využily volné chvílku mezi svými pracovními povinnostmi a sešly se spolu v centru Prahy na kafe, aby zavzpomínaly na natáčení seriálu.
Autor: FTV Prima
Obě krásné dámy si prý natáčení skutečně vychutnaly. A užily si při něm i spoustu legrace. "K narozeninám jsem od Jany dostala hodně vtipný dárek. Dlouhé a většinou noční přejezdy na Slovensko jsme totiž využívaly k učení textů, protože ani jedna z nás nemohla v autě spát. Jenže jsme na papíry neviděly. Jednoho dne Jana přišla a přinesla mi baterku, takzvanou čelovku, stejnou, jakou pořídila sobě. Tak jsme pokaždé seděly na zadních sedadlech, skloněné hlavy, na čele ta světýlka, učily jsme se texty a smály se, že vypadáme jako hornice," prozradila se smíchem na rtech Sabina.