Pondělí 28. září 2020
Zataženo, déšť 11°C

Lukáš Hejlík: Snažím se být dobrým tátou!

16. listopadu 2012 | 07:00

S tímhle sympaťákem jsem studovala herectví. Prozradím na něj, že nám každou chvíli představil novou „kamarádku“. Teď se to změnilo. Volný čas věnuje své dceři a dobrému jídlu. Je z něj hotový gurmán.

Pravidelně se objevuješ v nových dílech Ordinace v růžové zahradě. Už se ti lidé svěřují se svými zdravotními problémy, jako to mají jiní seriáloví „lékaři“?

To zatím ne. Spíš mě zastavují na ulici a ptají se:  „A vy ji fakt svedete!? Vždyť je vdaná!" nebo „To je super, jak toho Schwarze utíráte!" A já jim na to odpovídám, že opravdu netuším, protože se to točilo někdy před prázdninami. Mám v paměti to, co točíme teď. Nevím, jestli je to dobře, ale moje krátkodobá paměť to opravdu vypouští hned hodinu po natáčení.

Hraješ třicetiletého lékaře, sexy muže, který rád střídá partnerky. Přesto jsi tam za sympaťáka. Takhle si tě pamatujeme i ze školy. Dá se tedy říct, že hraješ sám sebe?

Že jo? Mám na co vzpomínat. Ale už deset let jsem poněkud usazený týpek, tak jsem rád, že si zase můžu odskočit do takového nevázaného floutka a flinka.

A jak jsi na tom teď se ženami?
Teď procházím opět složitějším obdobím, ze kterého vyvozuju závěr čistě sám pro sebe. Je to pro mě hodně citlivé téma, tak bych ho nerad zveřejňoval v médiích. Chci si chránit své soukromí.

Dobře. Lásku necháme stranou a přejdeme k tvojí druhé velké lásce, a tou je jídlo. Svůj kuchařský um jsi předvedl i v pořadu VIP prostřeno. Co vaříš nejradši?

Baví mě, že se nebojím vařit. Baví mě otevřít spíž, lednici, mrknout za okno, kde mám ještě v chladu poslední dýně. Prostě spojím nějaký nápad s tím, co mám doma. Hezky to připravit, naservírovat a podat se stylem.

Jsi tedy gurmán?!

Ano, jsem. Baví mě jíst dobré věci, zajímá mě, jestli je jídlo čerstvé, jaký má původ, líbí se mi hezké prostředí. Rád cestuju a ochutnávám to, co je pro ten kraj nejtypičtější. A baví mě princip bytových restaurací. Pán domu si pozve třeba osm lidí, které pohostí, ti mu zaplatí, pochutnají si, seznámí se s dalšími hosty, skvěle se baví. V jedné takové jsem štamgast.

Dokonce se vařilo i v tvém divadelním projektu, scénickém čtení LiStOVáNí. Jak tě to napadlo vařit na jevišti?

Byla to docela výzva. Na konci listopadu totiž slavíme s LiStOVáNím desetileté výročí. Za tu dekádu jsme na jevišti uvedli už 75 knížek. Diváci nám říkali: „Vy už jste snad neudělali jenom kuchařku!" A tak jsme ji udělali. Jednalo se o knihu U nás v Evropě. Byla to současně parodie na všechny televizní (nejen cooking) show. Co budu říkat, vyřádili jsme.

Co jsi vařil dneska?

Dneska jsem třeba své dceři Klárce připravil dýňové rizoto na marocký způsob (s rozinkami a medem). Zavzpomínali jsme si totiž na Maroko, kde jsme byli v létě, a nechali jsme se inspirovat.

Jsi rozvedený, máš nabitý program, jak často se vídáš s dcerou? Máš na ni vůbec čas?

Mám jí týden v měsíci, ve kterém se snažím co nejméně pracovat. Snažím se být, a myslím, že i jsem, dobrým tátou, který nechce chybět u ničeho důležitého. I když nemůže být na všech besídkách, i když je to třeba po nějakém delším časovém úseku těžké. Klárku beru s sebou i na dovolené. Teď nás čekají samozřejmě hory.

A také vás čekají Vánoce. Jak je budeš trávit?
Budu s rodiči a právě s malou. Pak bych rád vyjel na nějakou dobu sám někam do ciziny. Loni jsem byl v Istanbulu. Měl jsem jen čas sám pro sebe a bylo to hrozně fajn. Těžím z toho dodnes! Myslím, že i čtenáři mého blogu hejlik.cz si pamatují ty historky přímo z dění. Především tu, jak mě hned první den okradli o 1.300 euro.

Už máš nakoupené nějaké dárky?
Dárky samozřejmě kupuju na poslední chvíli. Na druhou stranu se mi daří je vymyslet vždycky hodně dopředu. Myslím, že jsem dobrý „dávač darků", dávám je totiž hrozně rád.

Jak jsi na tom s novoročním předsevzetím?
Sice tvrdím, že si je nedávám, ale samozřejmě si je dávám. Když jsem na konci září viděl v Maroku, jak se Češi a Slováci přecpávají all-inclusive, začal jsem konečně sportovat. To bylo moje každoroční předsevzetí, které mi však pokaždé vydrželo maximálně do 14. ledna. Nechci dohánět svaly, to už nestihnu. Chci se jen zbavit pocitu, že chátrám a koprním. Tentokrát cvičím téměř dva měsíce a baví mě to. A tak jen nevím, jestli si na Nový rok předsevzít  „vydržet", nebo si radši nic neurčovat a nepřát, aby mě to náhodou třeba už 14. ledna neopustilo. A také se těším, že ten příští rok bude stejně dobrý jako ten letošní.

Autor: Michala Jendruchová