Omlouvala se, že zaspala po večerním představení. Náladu ale měla výbornou, celou dobu se usmívala, mluvila velmi rychle a nic pro ni nebylo tabu.

Dotkly jsme se anorexie, se kterou v minulosti zápasila, probraly chlapy i to, že je pro mnohé z nich sexsymbolem.

Na internetu jsem si přečetla, že jste považovaná za jednu z nejpřitažlivějších českých hereček. Co na to říkáte?
Také jsem to četla a jen jsem se děsila, jestli pod tím nenásledují nějaké šílené diskuse. V nich je pokaždé koncentrované neskutečné zlo. Já sama si nepřipadám nijak zvlášť krásná, ani jsem se z toho nikdy nepokoušela těžit. Za nádhernou herečku považuji třeba kolegyni Andreu Kerestešovou, o sobě bych nic podobného neřekla.

Myslíte, že to mají krásné ženy v životě lehčí?
Jak kdy. Hezkým holkám daleko častěji něco prochází. Ale zase na druhou stranu se jich hodně chlapů bojí. Navíc je ženy, které do vínku krásu nedostaly, pomlouvají. V naší branži je ale často krása na škodu. Nejsme v Hollywoodu. Třeba herečka Vica Kerekes, se kterou jsem se potkala při práci na Slovensku. Ona je super herečka, ale hrozí jí, že bude stále dostávat role typu svádějící holka, protože je neuvěřitelně krásná. Kdyby měla hrát zničenou a zoufalou ženu, kterou nějaký chlap nechce, vyzní to neuvěřitelně, i když by to jistě uhrála.

Psalo se, že jste se před časem rozešla s dlouholetým partnerem. Mají u vás tedy teď chlapi šanci?
Ne, ne. Jsem zamilovaná a je to poměrně čerstvé.

A je to zase jižanský typ? V minulosti jste je prý ráda upřednostňovala…
Ne, ne, už nikdy více (smích). Potkali jsme se při práci.

Takže když je z branže, lépe chápe třeba vaše líbací scény na jevišti nebo ve filmu a nežárlí?
Nevím. To se asi těžko chápe. Je to o toleranci, protože takové scény k naší branži patří. Asi to je někdy náročné, ale na druhou stranu, já si dovedu představit klidně i to, že žárlím na někoho z úplně jiné branže. Tedy pokud bych měla důvod. V tomhle ohledu je podle mého jedno, jakou profesi děláte.  
A jak jste na tom se žárlením právě teď?
Nikdy jsem žárlivá moc nebyla. Ale teď, když jsem hodně zamilovaná a na partnerovi mi záleží, takže mi stačí představit si, že se kolem něj nějaká motá a… Asi bych ji zabila (smích).

Čím si vás současný partner získal?
Originalitou a jedinečností. Mám to tak, že si svého přítele vždycky musím vážit, musím k němu vzhlížet, připadat si vedle něj jako žena. Mám ráda chytré, vtipné muže. Posuzuji i to, jak se chovají k ostatním lidem.

Je pro vás manželství důležité?
Dřív jsem si říkala, že je zbytečné a zkazí vztah. Že jsou si lidé sebou moc jistí. Pak jsem ale prožila dlouhodobý vztah, kdy jsme si v jisté fázi byli sebou taky moc jistí, přestali jsme o vztah dbát, nechovali se k sobě hezky a kvůli tomu se nám vše zkazilo. A to i bez svatby. Takže jsem pochopila, že o tom to není. Myslím, že když se pro jednoho partnera rozhodnete na celý život, má to jistou váhu. Je to moc hezké gesto pro druhého i nejbližší okolí. Ale stejně je podstatné si vztah pěstovat, jinak skončí svatba nesvatba.

Jste už připravená mít děti?
Teď mám pocit, že si chci ještě něco zahrát, vyzkoušet. Ale už vím, že by mi to děti nevzaly. Poprvé v životě si dovedu představit, že bych dítě klidně měla.

A co ctitelé, máte jich hodně, pronásledují vás?
Nějací jsou. Naštěstí mě nikdo nepronásleduje, spíš jsou vtipní. Chodí mi vzkazy typu, zda třeba půjdu na rande s klukem, kterému je teprve dvaadvacet a tak podobně. Je to příjemné dvoření.

Právě běží seriál Expozitura, kde se objevujete v roli neohrožené policistky podle skutečného příběhu. Dovedete si sama sebe v takové práci představit?
Já bych byla asi srab. Ale třeba bych sebe samotnou překvapila, nevím. Hrála jsem postavu napsanou podle příběhu policistky Heleny, která v reálu měla dítě, a přesto se vrhala do nebezpečných úkolů, vyslýchala mafiány, pohybovala se v podsvětí. Myslím, že já bych se strachy úplně sesypala. Navíc všechny aktéry, které se jí tenkrát podařilo pozavírat, budou teď propouštět.

Co bylo nejtěžší se pro seriál naučit?
Na střelby a bojová umění jsme měli speciální výcvik. Spíš pro mě bylo těžší se v pětadvaceti vžít do toho, že je mi přes třicet, stále pracuji, nestíhám vztahy, ujíždí mi vlak, tikají biologické hodiny. Jinak to bylo vůbec moje nejnáročnější natáčení, točilo se deset měsíců a jelo se třeba dvacet osm dní v kuse. Mockrát jsme spali jen čtyři hodiny.

Jak se dá taková zátěž přežít?
Těžko. Nejdřív jsem pila různé energetické nápoje, potom zelené čaje. I tak jsem ale po třech měsících na place omdlela. Dostala jsem půldenní volno a ráno v šest zase musela být připravená. V zimě jsem onemocněla s ledvinami, ale protože se natáčení nedalo odložit, musela jsem i tak točit. A zrovna bylo sněhu po kolena. Když jsme skončili, na dva měsíce jsem úplně odpadla.

Zaskakovala za vás v seriálu hodně kaskadérka?
Mnohokrát jsem slyšela větu, že není čas kaskadérku převlékat. Strach jsem měla třeba ve chvíli, kdy jsme jezdili autem nebezpečně na nábřeží Vltavy. Nebylo to vůbec příjemné. Zeptala jsem se proto kaskadérů, co mám dělat v případě, že spadneme do vody. Prý si mám nechat otevřené okénko, abych se jím dostala ven, protože dveře bych určitě neotevřela. Hrozné, kaskadéři jsou svým způsobem blázni.

Nevadil vám skoro výhradně mužský kolektiv?
Naopak to bylo super. Chlapi najeli na svoje fórky, a tak daleko víc vydrželi. Zpočátku na mě jako na holku brali ohledy, ptali se, zda mi není zima, jestli nechci čaj. Ale postupem času už přede mnou mluvili sprostě a krkali. 

Jak se učíte kvanta textu, máte na to nějaký trik?
Je docela štěstí, že mám fotografickou paměť, takže se texty skoro nemusím učit. Většinou si je párkrát přečtu a už si je pamatuju. Doufám, že mi to vydrží.

Co byste byla ochotná udělat pro dobrou roli?
Vybavuje se mi film Zrůda, kde hrála odpudivou hlavní roli ve skutečnosti nádherná herečka. Tohle bych podstoupila. Ale jinak by to bylo těžké. Jedna moje kamarádka kvůli roli přibrala patnáct kilo a pak váhu dva roky dávala dolů. Obdivovala jsem ji, nevím, jestli bych do toho šla.

Chápu vás, před lety jste bojovala s anorexií. Můžete prozradit, proč jste prakticky přestala jíst?
Souviselo to s mojí povahou. Chtěla jsem být pro rodiče dokonalou.

Kdo vám v té době nejvíc pomohl?
Rodiče i přítel se hodně snažili, byli ze mě vyřízení. Samozřejmě jsem musela spolupracovat s lékaři. Byl to běh na dlouhou trať. Jeden čas to třeba vypadalo, že je to už v pohodě, ale pak se vše vrátilo. Jsem ráda, že to mám za sebou.

Musíte se i teď hlídat, abyste se dobře najedla?
K jídlu mám vztah hodně zvláštní. Zatím jsem se ho nenaučila pořádně vychutnat. Naštěstí můj přítel je v tomhle ohledu opak, takže se s ním učím svým způsobem jíst. On mi říká, tohle je výborné, tohle ochutnej. Spoustu věcí s ním objevuji.

A váhu si hlídáte?

Já se nevážím. Od té doby, co jsem naposledy měla 44 kilo, mě každé kilo směrem nahoru rozhazovalo. I když jsem věděla, že je to hloupost. Teď nevím, kolik vážím, ale dám na to, jak se cítím. Když mám pocit, že přibírám víc cvičím a snažím se nehroutit.

A pracujete hodně na tvarování postavy? Pro herečku je to asi nutnost.
Myslím, že je to pro každou herečku dobré. Chodím cvičit, tancovat, skáču na trampolíně, učím se akrobacii.

Když nikam nemusíte, co děláte?
Dříve jsem relaxovala hodně aktivně, chodila jsem právě na tu trampolínu, na hip-hop… Kromě toho piluji angličtinu, španělštinu, čtu v cizích jazycích, sleduji i zahraniční filmy. Ale poslední dobou jsem se naučila odpočívat opravdu. Věnuji čas lidem, které mám ráda.

Čím hřešíte?
Nekouřím, na čokoládě neujíždím. Hřeším maximálně občas bílým vínem. A když mám volno, hrozně ráda a dlouho spím.

3 nej Hany Vagnerové: Nej rada mojí mámy: „Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.“ Nejspolehlivější lék na blbou náladu: „Kamarádi.“ Nejoblíbenější parfém: „Zelené jablko od značky DKNY.

A za co nejvíc utrácíte?
Asi hlavně za různé kroužky, knížky, kosmetiku. Kdesi jsem četla, že je dobré šminky často vyměňovat, tak to dělám. Chystám se také přemluvit nějakou kamarádku, která se v nakupování oblečení vyzná, aby mi poradila se šatníkem, zatím ho nemám nic moc, ale chystám se to co nevidět změnit.

Prý se chystáte prorazit i v Hollywoodu. Je to pravda?
Neee (smích). Jen jsem se někde zmínila, že se učím anglicky, a už to bylo. Nejsem typ, který by tady všechno nechal a jel zkusit štěstí. Mně se spíš líbí možnost, že lze vyhrát konkurz u amerických produkcí, které u nás v Čechách točí. Třeba moje kamarádka Lucia Šipošová dostala tímhle stylem roli v hollywoodském trháku po boku Juda Lawa. A ani nemusela do Ameriky. Ale je mi jasné, že asi vždycky budeme hrát spíš jen holky z Východu.

V jakém divadle vás můžeme teď na podzim vidět?
Jsem na volné noze, hraji v Rubínu ve hře Fotbal, moje láska. Hlavním tématem není sport, ale řeší se tam rozpad vztahu, jde vlastně o docela smutnou analýzu. V  Řeznické jsou zase na programu Ledňáčci, tam se vše točí kolem vztahového trojúhelníku. A tam také zkouším hru Odnaučte se milovat.