Přestože nemá potřebu hledat v mužích spásu, chtěla takovou rodinu i pro dceru Bibianu (7). Nepodařilo se. S bývalým ministrem Karlem Březinou se dva roky po svatbě rozvedla, toho ´pravého´ zatím nenašla. Spisovatelka a šéfredaktorka ženského časopisu Barbara Nesvadbová (34):

Když jsem šla do porodnice, dohodla jsem se v práci, že se za dva měsíce vrátím. Ale když jsem se na Bibi po porodu podívala, okamžitě jsem tam volala: Já se vrátit nechci! Chci být s tímto mým děvčátkem doma. Protože už nikdy v životě nebude nic důležitější. Na dítě jsem se cítila už o mnoho dřív než v těch sedmadvaceti. Takže byla léta plánovaná a neskutečně jsem se těšila. Jen jsem byla v těhotenství hrozně zaměstnaná. Nestíhala jsem si povídat s bříškem a řešit, co můžu sníst. Já jsem „sežrala“, na co jsem přišla, a když jsem k ní promluvila, tak jen: „Podívej, já jsem ale tlustá.“

Protiklady se nepřitahují
Kdyby jsem nad tím víc přemýšlela, asi bych se za Karla nevdala. Možná jsem v tom viděla řešení, jak naplnit touhu mít dítě. Těžko říct... Protože do mého muže jsem byla doopravdy velmi zamilovaná. Ale ukázalo se, že není pravda, že protiklady se přitahují. Ty se mohou přitahovat tak na jedno léto. Navíc vyšlo najevo, že když si mě bral, jiná žena čekala jeho dítě. Chtěla jsem odejít, Karel se však rozvést nechtěl. Když soudkyně odročila jednání, že si to máme ještě rozmyslet, tak jsem se lekla: Panenko skákavá, proč? To je přece jasná věc. Kdybychom zůstali manželi, určitě bychom se přizabili. Vím to. Dohodli jsme se totiž, že jednou za rok budeme chodit na společnou dovolenou na čtyři-pět dní, aby si Bibča užila jeho i mě. Na začátku je to v pohodě, ale čtvrtý den mám už tik v oku a říkám si – prosím, prosím, ať už jsem doma!

Těžká hlava
Nikdy jsem nepřemýšlela, že zůstaneme s Karlem kvůli Bibi. Možná je to i tím, že jsem nikdy nebyla na muži finančně závislá. Naopak, většina mužů, se kterými jsem kdy žila, byla nezaměstnaná. Ani Karel, když jsme spolu byli, neměl práci. Opřít se o něčí rameno a schovat se, to potřebuje každý, ale mně to snad ještě v životě žádný muž neposkytl. Možná je ta moje hlava na jedno rameno příliš těžká...

Bára Nesvadbová

Autor: anc

Jiní muži
Otcem Bibi už nikdo nebude, nanejvýš kamarádem. Od té doby, co ji mám, věci zvažuji mnohem víc, protože mám dítě nesmírně živé, bystré, rychlé a nespavé. A vodit k Bibče muže, kteří tvrdí, že se do mě zamilovali, není lehké, protože vím, že oni k ní budou báječní, skvělí a láskyplní jen do chvíle, dokud mě budou milovat. Ale ve chvíli, kdy jejich cit zmizí, na to děvčátko zapomenou jako na minulé léto. Nedávno jsem poznala muže, u kterého jsem si na sto procent jistá, že když bych ho potkala jako svobodná a bezdětná, tak jsem s ním navždy, navždy, navždy. Ale jeho nelibost vůči Bibi byla tak velká, že to jednoduše nešlo. Momentálně „koexistuji“ s člověkem, který má Bibi nesmírně rád, ale já už jako bych v sobě neměla touhu s ním žít, bydlet, brát si ho, mít s ním další dítě. Neříkám, že je to dobře. Ale tak žiji svůj život a tak mi to asi vyhovuje. To není o tom, že by člověk nechtěl mít vztah. Já jsem člověk, který byl možná měsíc bez vztahu, bez sexu. Potřebuji vedle sebe muže úplně bytostně, ale nepotřebuji s ním žít.