2°C
Dlouhá léta jste žila v zahraničí. Do you speak Czech? (Mluvíte česky?)
Yes, I do! (Ano, mluvím.)
Smějete se, takže tušíte, proč se ptám?
„Jasně, dost často se setkávám s našima holkama, co pracují v zahraničí. A jsem v šoku, jak některé mluví špatně česky. Přitom dělají venku jen pár let, nechápu to. Já jsem žila ve Francii od 15 let a docela to jde, ne?! (směje se)
To jo. Mimochodem, čím to je, že vaše jmenovkyně Petra Němcová je u nás mnohem známější než vy?
„Jako modelka jsem nikdy nechtěla, aby se o mně psalo. Říkám upřímně, modeling jsem dělala jen pro peníze, ne proto, že by mě bavil nebo naplňoval. To ani náhodou! Já jsem byla vždycky jako Kačer Donald s těma dolarama, co mu blikají v očích.“
Pavlína ve vybrané společnosti: (zleva) Němcová, Maxová,
Mulder a Herzigová.
Neříkejte, že jste tenhle racionální přístup k modelingu měla od 15 let, kdy jste poprvé odletěla do Paříže?
„To víte, že v 15 jsem přijela do Paříže nadšená, že jedu do zahraničí, že můžu vidět Paříž a to bylo opravdu vše co mě tenkrát na té cestě zajímalo. Co je to modeling a co to obnáší jsem vůbec v té době netušila.“
Jak jste tu šanci vůbec dostala?
„Na ulici. Jednou jsem šla po Praze a oslovila mě šéfka agentury Czechoslovak models Milada Karasová. A jestli bych nechtěla letět na měsíc do Paříže jako modelka. Kdyby to byl neznámý chlap, hned bych zdrhala, ale takhle jsem řekla jo. A druhý den přišla do Intercontinentalu, kde mě představili šéfce jedné francouzské agentury. A ta si vybrala mě a Evu Herzigovou.
Takže jste si sbalila pět švestek a odletěla s Evou do Paříže?
„Vždycky říkám Eva se mnou. Ji dávám na první místo, protože to dotáhla na úplnou špičku.“
Proč jste se tam nedostala vy?
„Důvod je prostý. Ve Francii jsem se beznadějně zamilovala. A modeling byl hned na druhé koleji. V sedmnácti jsem se vdala a když mi bylo 18 let, porodila jsem syna Alaina (16). A když byly synovi dva roky, už jsme byli rozvedení, byl to fakt fofr!“
Proč jste se rozvedli?
„Porodem jsem dospěla, z holčičky se stala žena. A začala jsem vidět věci jinak, než na začátku v té zamilovanosti. Navíc jsem se už naučila francouzsky a konečně Nicolovi (44) rozuměla. Poznala jsem, že jsme oba naprosto odlišní a nemohu s ním být.“
Ta rozdílnost se nedala překousnout?
„Absolutně ne, když si vzpomenu třeba na den, kdy jsem rodila…
Co se stalo?
Tehdy došlo z jeho strany v porodnici ke strašné scéně, kterou jsem absolutně nepochopila. A od té doby, jakoby se ve mně něco zlomilo. Vůbec nechtěl, aby moje maminka přijela, což jsem měla samozřejmě naplánované. Chtěla jsem ji mít u sebe, až se dítě narodí. A on vyváděl, chtěl mě mít jenom pro sebe, absolutní nemocná usurpátorká žárlivost… Proto také nechtěl, abych se věnovala modelingu, chtěl mě mít pořád zavřenou doma.“
Co bylo dál, soudili jste se o dítě?
„Ano, a protože jsem byla ve Francii krátce a byla jsem mladá holka odněkud z Východu, což bylo přesně ve zdůvodnění rozsudku, soud dal syna do péče exmanželovi. A já si dítě mohla brát jen na víkendy a polovinu prázdnin.
Jak dlouho jste v tomhle žila?
„Neskutečných deset let. Až potom si mohl syn podle francouzských zákonů sám zvolit, s kým chce být. Od té doby jsme spolu…“
Jak jste se celou tu dobu živila?
„Modelinkem. Vstoupila jsem do něho v momentě, kdy jsem se rozváděla. Byla to pro mě jediná možnost, jak se postavit na vlastní nohy.“
Nemohla jste ale modelinku obětovat určitě to, co Eva Herzigová. Proto jste to nedotáhla na vrchol?
„To nevím, ale třeba agentura byla dost rozčarovaná z toho, že jsem odmítla letět s Elite do New Yorku. Tam pro mě měli nasmlouvané spousty velmi prestižních prací, které by mě asi vynesly do výšin. Ale kvůli synovi jsem odmítla. Jinak bych ho vůbec neviděla. A to pro mě nebyla v žádném případě možné. A upřímně, nelituju toho.“
Dlouhonohá kráska Pavlína Němcová (34) se v zahraničí
prosadila jako špičková modelka.
Mluvíte příliš skromně, nemáte pocit, že jste to dotáhla vysoko?
„Na to že mě modeling nebavil, určitě! Pracovala jsem na velmi vysoké úrovni, aniž bych do toho dala maximum. Zůstala jsem v Paříži a dostala spoustu lukrativních kampaní. Třeba pro L´Oreal, Garnier, nebo Dior či Cartier.“
Když se po těch letech ve Francii řekne domov, co se vám vybaví?
„Samozřejmě, že Česko! Teď sice ještě žijeme se synem ve Francii, ale jak dodělá školu, přestěhujeme se!
Umí Alain česky?
„Jasně, ale je to taková legrační čeština s francouzským přízvukem. Rozumí všemu, ale stydí se mluvit. Ale určitě mu to půjde…“
Alain je jediným chlapem ve vaší domácnosti?
„To ne, mám přítele. A po té francouzské zkušenosti asi nepřekvapuje, že je to Čech.“
Jak se jmenuje?
„Já mu říkám Lásko.“
Co byste říkala miminku?
„Ještě jedno dítě bych chtěla! Opravdový život je o rodině, o ničem jiném. Nebránila bych se tomu, přítel také ne…Holčičku bychom moc rádi!“
Nejste náhodou těhotná?
„Ne, v této chvíli ne!“
Nezabrzdilo by ale dítě vaši slušně rozjetou hereckou kariéru?
„Kdyby to přišlo, tak by šlo všechno ostatní stranou. Do té doby je pro mě prioritou herectví.“
Co jste pro to už udělala?
(směje se) „Rozhodně nic z toho, z čeho jsou občas herečky podezřívány... Šla jsem na to jinak. Před pár lety jsem odjela do New Yorku, poté do Los Angeles a absolvovala tam herecké kurzy a zahrála si v několika nezávislých filmech.“
To jste chtěla točit alternativu?
„Vůbec, ale kdo se chce v Hollywoodu dostat k filmovému agentovi, který ho posune dál, musí nejdřív hrát zadarmo v nezávislých filmech.“
A do těch filmů se dá dostat snadno?
„Kdepak! O jednu roli usiluje třeba sto lidí. Měla jsem docela štěstí. Na rozdíl od zástupů dalších herců, kteří na filmovou šanci čekají několik let a mnozí se niky nedočkají. L. A. je vůbec město zoufalých herců čekajících na roli. Bylo to depresivní, nechtěla bych tam žít.“
Pomohla vám k úspěchu vaše krása?
„Co je to krása? Každý ji vidíme jinak a každému se líbí něco jiného.Nějaká ta „moje“ krása mi zatím v této profesi byla spíš na škodu! Musela jsem a musím stále víc než ostatní dokazovat, že umím hrát, že ve mně něco je. A filmy jsou o životě lidí a je pravda, že já i už jen svou výškou 180 cm mezi normální holky moc nezapadnu!“
Jako začátečnice jste ale musela oslnit filmaře, když jste se hned chytila ve velkém filmu Edit Piaf. To bylo taky štěstí?
„Jedna moje kamarádka mi zavolala, že hledají komparsisty do filmu, ale možná i pro nějakou roli, ať zkusím štěstí. Tak jsem zašla za castingovým ředitelem, celá vyklepaná se mu představila, řekla, že umím francouzsky a zeptala se, zda by se nenašla ještě nějaká rolička!“
Je pravda, že jste roli americké novinářky přebrala slavné Jane Fondové?
„Tak přesně to nebylo. Znala se s režisérem a chtěla si ve filmu zahrát. Podle něho ale byla pro takovou slavnou osobnost ta role moc malá. Tak jsem ji dostala já.“
V nepříliš úspěšném Případu nevěrné Kláry jste měla postelovou scénu. To vám problém nedělalo?
„To pro mě byla katastrofa! Půl dne jsem natáčela nahá a pak jsem měla 14 dní zablokovaná záda z té křeče, v jaké jsem při natáčení téhle scény byla. Možná kvůli tomu ji pak z části vystřihli. (směje se). Každopádně v erotických filmech mě určitě neuvidíte.“
A co to focení pro Playboy?
„Když přišla nabídka, odmítla jsem, ale přítel mi řekl, že to bude na úrovni a že na mě bude pyšný. Chtěla jsem mu udělat radost, tak jsem souhlasila.“
Kdybyste přece jen tu nahotu ve filmu nezvládla, mohla byste si otevřít právnickou praxi?
„Vy víte, že mám práva?! Když jsem dělala v Paříži modeling, tak jsem měla jako ostatní holky prázdnou hlavu a chtěla ji něčím naplnit, tak jsem studovala. Živit bych se tím tady ale asi nemohla.“
Proč ne?
„Nakonec, proč ne? V Česku je možné všechno! Třeba vystudovat práva za tři měsíce. Já je dělala v Paříži skoro deset let…(směje se)
