Perfektní tchyně snadno a rychle: Jak se nestat postrachem manželek | Pro ženy | Blesk.cz

Perfektní tchyně snadno a rychle: Jak se nestat postrachem manželek

  • Být dobrou tchyní není zase tak snadné!
    21. února 2015 | 06:00

    O tchyních koluje možná víc vtipů než o blondýnách nebo policistech. Jenže být něčí tchyní není vůbec žádná legrace. Předně jste už z principu považována za semetriku a někoho, kdo se mladým montuje do života. Ale na druhou stranu se od vás čeká, že pomůžete ve stavech jakékoli nouze. Je zvláštní, že podle jednoho amerického průzkumu má napjaté vztahy s tchyní až 60 procent žen, zatímco muži se s matkou své drahé polovičky nesnesou jen v 15 procentech případů. Bude to zřejmě tím, že zatímco maminky mužů mají tendenci si dělat na své syny nároky i v dospělosti a jim to příliš nevadí, my ženy své matky v rámci dospívání obvykle odkážeme včas do příslušných mezí. Ale i tak dá vybalancovat nesnadnou roli tchyně kolikrát pořádně zabrat. Jak tedy usměrnit naše bezesporu dobré úmysly, aby z nich mladým nehráblo?

  • Kritika je nepřípustná



    tchyně

    Je jedno, zda jste matkou syna nebo dcery, ale pokud jste je do svatby něco nenaučila a nevychovala je, jak nejlépe jste dokázala, teď už to nedoženete. To samé platí v případě vaší snachy či zetě. Proto je nikdy nekritizujte, a to jak tváří v tvář, tak před jejich partnerem nebo ve společnosti či – nedejbože – před dětmi. A pozor si dejte i na nonverbální vyjádření kritiky. Na ta jsou extrémně citlivé především snachy, které jakožto emočně citlivější a vnímavější pohlaví vnímají podtexty (i když si je často podsouvají samy), zatímco pro muže jsou pod jejich rozlišovací schopnost.
    Neuklízejte jejich obydlí. Snaše tím totiž naznačujete, že není dobrá hospodyňka. A to nesmíte, i kdyby to byla pravda. Nechte si nevyžádané rady. Přece nechcete, aby si snacha myslela, že máte o jejích rozhodnutích nevalné smýšlení? A zapomeňte na dobře míněné dárky, které jí naznačují, že by měla zhubnout nebo se v něčem zdokonalit. Musíte ji přijmout takovou, jaká je. Pak z vás mohou být dobré přítelkyně, a často dokonce i spiklenci. Nebuďte potom překvapená, když k vám s žádostí o radu přijde sama. Tak to mezi přáteli chodí.
                          

  • Už není váš



    Když jsem mu řekla, že bychom možná měli bydlet spolu, vysvětlil mi, že to své mámě nemůže udělat, protože by zůstala sama a byla nešťastná.

    Toto se týká především matek synů, které se často nedokážou smířit s tím, že s manželstvím nebo dlouhodobým vztahem zaujme její místo “první dámy” nějaká jiná. Uvědomte si, že pro něj vždy budete jedním z nejdůležitějších lidí na světě, ale teď musí svou pozornost věnovat jí a popřípadě dětem. Stejně jako jste to před lety udělala vy. Nikdy proto nedopusťte, abyste syna postavila před rozhodování mezi vámi a jí. Ať už by se totiž rozhodl tak či onak, prohrajete všichni. Teď mu, doufejte, že v dobrém, velí ona.


  • Snažte se být objektivní



    tchyně

    Stejně tak si dejte pozor, na čí straně stojíte v případě jejich manželských rozepří. Ideálně byste měla být nestranným mediátorem, který oběma stranám bez emocí zprostředkuje postoje a pocity té druhé. A někdy je vaše místo dokonce na její straně. Jistě, je to váš syn, mazlík a jediný muž na světě, který vás bezpodmínečně miluje, ale sama víte nejlíp, jakých lotrovin je schopen. A muži obecně. Co si budeme namlouvat, když má žena na muže pifku, obvykle k tomu má důvod. Spíš než ho za každou cenu bránit můžete zkusit mu mateřsky domluvit. Pro něj totiž nejste tchyně, ale ta donedávna nejdůležitější žena na světě, takže vaše slovo má stále svou váhu.

  • Pomáhejte, ale s mírou



    matka a snacha

    Jestli se nemůžete zbavit dojmu, že bez vašeho výtečného koláče, balíku nasmažených řízků a pytle pracího prášku se domácnost “mladých” manželů položí, brzděte. Pamatuji si, jak mě mohl vzít čert, když si "skoro tchyně" přivezla na návštěvu vlastní ručníky, kafe a jídlo. Ona mě nechtěla obtěžovat a byla vděčná, že u nás v Praze mohou týden pobýt. Já si myslela, že pochybuje o tom, zda nějaké ručníky pro návštěvu vůbec mám, a nestojí o to, abych ji pohostila. Zkrátka, že mě má za šmudlu a špatnou hospodyňku. Je pochopitelné a úctyhodné, že se snažíte pomoci, jak to jen jde. Pravdou je, že doba je tvrdá a postarat se o svou rodinu dá jednomu zabrat. Ale je to jejich boj. Nesnažte se snést jim modré z nebe. Věříte přece, že to zvládnou sami. Nebo ne?

  • Respektujte jejich soukromí



    I když si skvěle rozumíte, vždy bude víc jeho matka než vaše kamarádky.

    I když máte se snachou či zetěm skvělé vztahy, nezapomínejte, kde jsou vaše hranice. To, že máte klíče od domu, neznamená, že můžete přijít, kdykoli se vám zachce. Ani to, že jim za dobu jejich nepřítomnosti vymalujete, byť by to bylo sebevíc potřeba. Nepočítejte s tím, že jste automaticky zvaná na každou rodinnou večeři nebo posezení s jejich přáteli, i když je znáte roky a máte se rádi. Chcete-li přijít na návštěvu, vytáhnout vnoučata do parku nebo jen tak posedět a probrat třeba vaše trable, zavolejte a domluvte se, kdy se jim to hodí, a kdy ne. Musíte vzít na vědomí, že jejich život se točí kolem jiných konstant, než jsou ty vaše.

  • Maminka je generál, babička kapitán!


    babička

    Vnoučata není snadné nerozmazlovat, to je jasné. Ostatně od toho babičky jsou, a všichni na ně s láskou vzpomínáme. Ale i v rozmazlování ctěte pravidla, která nastolili jejich rodiče. Ať už jde o stravování, trávení volného času nebo třeba hračky. Ne že byste nemohla vzít drobotinu na zmrzlinu, podstrčit jim tu a tam čokoládu nebo jinou dobrotu, kterou mají normálně na příděl. Ale zachovejte únosnou míru. Tím, že jim v neomezené míře povolíte to, co jim rodiče zakazují nebo alespoň omezují, podrýváte jejich autoritu a moc jim nepomáháte. Raději se poraďte, co je pro ně únosná míra, a co už ne. Předejdete možným třenicím.

  • S rozvodem nepřestáváte být babičkou


    Co když se ze vztahu vytratí chuť zajímat se o toho druhého?

    Může se stát, že vaší dceři nebo synovi manželství nevyjde. Pamatujte si, že viník není nikdy jeden, vždy jsou dva a jedním z nich je i váš potomek, ať už se mezi nimi stalo cokoli. Jediný, kdo vůbec za nic nemůže, jsou jejich děti, které svou babičku potřebují více než kdy jindy. Vyvarujte se proto obviňování jednoho nebo druhého a buďte jim oběma v rámci možností oporou. Snažte se zůstat nestrannou a respektovat jejich rozhodnutí. To samé platí v kontaktu s dětmi. Vaším úkolem je věnovat jim potřebnou pozornost, vyslechnout je, mají-li potřebu se svěřit, ale nesoudit a hlavně je nepopouzet proti rodičům. A je úplně jedno, co si o nich v tu chvíli myslíte vy a kdo podle vás ve vztahu selhal. Podporu potřebují všichni.

    P.S. Celkem dřina, že? Je jasné, že se mnohému neubráníte, protože dokonalý nejsme nikdo. Tchyně, a potažmo babičky nevyjímaje. Na to bychom zase neměly zapomínat my, snachy a dcery.
                  

                  

Diskuse ke článku
.