2°C
Myslím, že každá z nás se do mateřství vrhla po hlavě, s tím, že chceme být ta nejlepší máma na světě. Bohužel ale nejspíš každá z nás po pár dnech, co byl ten malinký tvoreček na světě, zjistila, že k dokonalosti máme daleko.
Že neděláme to, co jsme si předtím načetly v chytrých knížkách. Že nedodržujeme předsevzetí, které jsme si daly. A co hůř, že občas máme na své dítě vztek, když nechce spát a bezdůvodně pláče.
Mně třeba k tomu, abych byla dokonalou matkou chybí několik věcí. Mohla bych například své dceři častěji převlékat bodýčko (hlavně, když jsou na něm červené fleky od jahod, které před chvíli jedla), tak jako to dělá moje "čistotnější" kamarádka. Mohla bych například své dceři kupovat edukativnější hračky (ne ty, které mluví a připomínají mobilní telefon), jak mi radila prodavačka v obchodě s hračkami.
Možná je prostě na čase, abychom jako matky přestaly pracovat na své dokonalosti a měly za cíl jen jedno: spokojené dítě. A jednou někdo chytrý řekl, že spokojená matka rovná se spokojené dítě. Prostě přestaňte se snažit docílit nemožného. Neberte si vzor v superbioalternativních matkách. Neberte si osobně rady, které vám dává tchyně (i když to opravdu myslí dobře). Nesnažte se docílit nemožného. Prostě nikdo není dokonalý. A jestli jste si všimly, ti co o to usilují, bývají dost otravní. Zkrátka pokud své dítě milujete, tak mu jednoduše nemůžete být špatnou mámou.
Takže dobrovolně se vzdávám ceny "Matka roku". Se "supermatkami", které mají nabiflované všechny knihy o dětském vývoji a denně vysedávají na miminkovských chatech, se raději nestýkám. Nejsem dokonalá, moje dítě chodí celý den s bodýčkem s fleky od jahod, ale vypadá spokojeně. A já vlastně nakonec taky, po tom, co jsem se za tím titulem přestala honit. Zkuste to taky!
