Středa 23. září 2020
Svátek slaví Berta, zítra Jaromír
Polojasno 25°C

Petr Šmolka: Manželství není v krizi. Jen se častěji rozvádíme

2. září 2013 | 07:00

Je kapacitou na partnerské vztahy. Proto jsme se s doktorem Petrem Šmolkou mimo jiné bavili i o tom, proč se dnes lidé rozvádějí po více než dvaceti letech. Má to prý svoji logiku.

Tvrdí se, že manželství je v krizi. Počet sňatků klesá, mladá generace se do něj nežene… Je to tak zlé?
To jsou řeči, které někde vzniknou a pak se dokola opakují. Nikdo přitom nebere v úvahu, že za minulého režimu byl u nás relativně vůbec největší počet sňatků na světě! Novomanželé dostávali půjčky, měli i další výhody – svobodní naopak platili mnohem vyšší daně – to všechno dvojice, co spolu déle chodily, motivovalo. Navíc ochrana proti početí byla na nízké úrovni, dívky nebraly, nebo ani neznaly antikoncepci, docházelo k nechtěným těhotenstvím a tím i svatbám hodně mladých lidí. Ti navíc obvykle neměli o co usilovat, honba za kariérou moc nehrozila.

Ale i dnes většina párů do manželství vstoupí. Má pro ně smysl a bude ho vždycky mít. Není to jen tradice, ale i závazek, jistota. A tu, když někoho máte rád, potřebujete. Jestliže žijete s někým, jak se říká, „na hromádce“, je případný rozchod snadný, stačí prásknout dveřmi. U sezdaných partnerů už působí takzvaná rozvodová bariéra, uvědomují si, že je čeká soud a k tomu nikdo nechodí rád. Pak raději hledají řešení – buď v poradně, nebo sami u sebe a žijí spolu bez větších konfliktů dlouhá léta. On se také každý vztah musí postupně budovat.

Nicméně křesťanský model – muž živitel a „pán tvorstva“ a žena puťka v domácnosti, se už asi přežil, nebo ne?
Patriarchální systém máme za staletí stále trochu zažitý, ovšem realita je už někde jinde. Ženy se – téměř ve všem – vyrovnávají mužům. Vezměte si sport, není snad odvětví, kterému by se nevěnovaly. Stejné je to i s vědními obory jako je chemie, fyzika, matematika, biologie, tam všude ženy – na rozdíl od minulosti – najdeme. O rovnosti pohlaví by se ale dalo povídat hodiny, téma je velmi široké.

Emancipace má i odvrácenou stránku. V Americe prý muž přidržel ženě dveře od výtahu a ona ho zažalovala, že ji chtěl sexuálně obtěžovat. Nezdá se vám to přehnané?
Zdá, ale naštěstí tak daleko v Evropě nejsme a doufám, že ani nebudeme, máme jiné tradice. Je to příklad, jak se vcelku dobrý nápad – chránit v práci ženy před erotickými návrhy šéfů či kolegů – zvrhne v něco úplně jiného, než se zamýšlelo. Na druhou stranu, sebevědomá žena si dovedla respekt i úctu uhájit v jakékoli době a v jakékoli společnosti.

V poslední době se rozvádějí páry, které spolu žily třeba déle než dvacet let. Čím myslíte, že to je?
Důvodů je víc. Jedním z nich je, že v dnešní střední a starší generaci najdeme mnohé z těch, kteří měli děti hodně brzy. Takže poté, co odrostou, jsou relativně mladí – kolem čtyřicítky, padesátky, a také se tak cítí. Navíc délka života se stále zvyšuje. Uvědomují si, že můžou mít před sebou třicet a víc let a nechce se jim strávit tak dlouhý čas s partnerem, který se už přece jen omrzel. Navíc cítí, že jsou v zajetí zažitých stereotypů, chtějí změnu.

Zdá se, že je to celkem pochopitelné. Další důvody?
U žen funguje i nakažlivost, když vidí, jak kamarádka omládla v novém vztahu, chce ji napodobit. Vliv má ale naopak to, že se některé zaměřují na budování společenského postavení a o rodině uvažují, až kdy už jim „ujíždí vlak“. Pak horko těžko hledají nezadaného, věkově odpovídajícího partnera. Pak vezmou zavděk starším, někdy i tak trochu ženatým. Pokud jde o muže, chtějí obvykle sobě i okolí dokázat, že jsou ještě stále velcí sekáči a samci a pokud o ně projeví zájem mladší dívka, podpoří to jejich ješitnost. Těm nemusí jít jen o peníze, i když o hmotné zajištění potomků – třeba bezděčně – usiluje každá žena, může jim imponovat úspěch, kterého dosáhli, sláva…

Když si muž pořídí v sedmdesáti a žena kolem padesátky umělým oplodněním dítě, je to podle vás normální?
Hranici normality bych nechal být, každý ji má nastavenou jinak. Pokud ovšem někdo uvažuje o potomkovi v tak pokročilém věku, měl by si to nejdřív hodně dobře rozmyslet. Nejen, že se nemusí dožít jeho dospělosti, a třeba ani puberty, ale hlavně jde o velkou zátěž, fyzickou i psychickou. Starší lidé mají své rituály, chtějí mít klid a najednou je tady malé dítě vyžadující stálou pozornost, v noci je budí pláčem.

Na druhou stranu se mezi oběma pohlavími stále víc vyskytuje fenomén, kterému se říká „singles“, což jsou ti, co nestojí nejen o dítě, ale ani o vztah.
To přece není nic nového! Starých mládenců či neprovdaných žen bylo dost už v osmnáctém a devatenáctém století a nikdo se nad tím nepozastavoval, naopak si jich ostatní vážili. Dnes mají další výhodu v tom, že – pokud chtějí – můžou si erotické fantazie vybít podle libosti prostřednictvím pornografie, mnozí se ale spíš zaměří na svou práci nebo koníčky, což je natolik uspokojuje, že sex už prostě nepotřebují.

Říká se, že ženy se zamilovávají do stále stejných mužů, včetně konfliktních jako jsou alkoholici, násilníci…
Mnoho žen – ale nejen jich – výběr partnera stále opakuje. Pokud žije například s tím, kterému se říká macho a vymění ho za domácí typ, který bude nakupovat, uklízet, vařit a podobně, za chvíli ji to omrzí a najde si někoho podobného, jako byl první partner. U alkoholiků a násilníků je to jiné, obvykle trpí poruchou osobnosti a mohou své oběti zmanipulovat natolik, že provinilé se cítí naopak ony.

Měl jste někdy v manželství problém, se kterým byste šel ke kolegovi?
Výhoda mé profese je, že si už jen při sebemenším náznaku manželské krize uvědomím, že proti mnoha příběhům, co slýchávám, jsou problémy, co prožívám já s mojí ženou, vlastně nicotné. A nakonec je, stejně jako každý jiný, musíme vyřešit sami, to žádný poradce nedokáže. Já můžu klientům pomoct najít cestu, kterou přehlédli a po níž se pak mohou bezpečně vydat, ale jít po ní už musí sami. A na šťastný vztah se nedá předepsat žádný recept, je k němu třeba hodně vzájemné úcty, lásky a tolerance…

Autor: archiv Blesk Zdraví/Jan Janula