Za zmrzačení dítěte dostanu 13,6 milionu, ale... | Pro ženy | Blesk.cz

Za zmrzačení dítěte dostanu 13,6 milionu, ale...

8. srpna 2010 | 05:00

Ohromující sumu musí podle soudního rozhodnutí zaplatit nemocnice v Pelhřimově rodině Kořínkových ze Žirovnic. 13,6 milionu by je mělo odškodnit za zmrzačení syna Zdeňka (9) při porodu v roce 2001. Muselo k tomu dojít? Nedělní Blesk přináší zpověď matky chlapce, Eriky Kořínkové (31).

Těhotenství paní Eriky bylo normální, špatně se jí nedělalo, ani chutě na něco zvláštního ji netrápily. „S mým partnerem Zdeňkem jsme se tenkrát na naše první děťátko moc těšili,“ řekla Nedělnímu Blesku.

Vyvolaný porod

Erika a Zdeněk dítě chtěli, vždyť spolu žili už dvanáct let. Na dovolené ve Španělsku se jim to podařilo. Při kontrole na gynekologii pelhřimovské nemocnice 25. července 2001, těsně před plánovaným datem porodu, paní Erice lékař řekl, že porod bude nutné vyvolat. Hned příští den.

„Matka mě ráno odvezla a po přijetí do mě zavedli tabletu. První stahy jsem ucítila kolem poledního, ale silné bolesti přišly až potom,“ vzpomíná paní Erika. Lékaři tehdy usoudili, že je vyčerpaná a rozhodli se porod přerušit. „Dali mi kapačku a mně se opravdu ulevilo.“ Budoucí maminka si pak všimla monitoru v čekací místnosti (na sále ještě neležela). Ukazoval, že srdíčko jejího nenarozeného děťátka zpomalilo, že má jen čtyřicet tepů, i když jí sestra řekla, že by mělo tepat frekvencí 130–140 tepů za minutu.

„Bojím se, proč nemůžu rodit císařským řezem?“ ptala se sester. Ty s ní situa ci nijak nerozebíraly, na pokyn lékaře ji napojily na kyslík a tlukot dětského srdíčka se upravil.

Zpackaný závěr

Erika Kořínková nezačala rodit ani v sedm večer. Až pár minut před devátou ji sestry doprovodily (pěšky!) na sál a dostavil se primář oddělení Pavel Antonín. Později tvrdil, že prováděl naléhavý zákrok u jiné pacientky, a měl zřejmě pravdu. Na tom, že špatně vyhodnotil situaci, to ale nic nemění…

„Doktor vzal kleště a sestry mi tlačily z obou stran na břicho a na boky. Když Zdeněček přišel na svět, neplakal,“ třese se mamince hlas ještě dnes. „Dali mi něco na uklidněnou a syna mi na pár vteřin ukázali.“ Druhý den se dozvěděla, že novorozence převezli na oddělení patologických porodů do Jindřichova Hradce. V Pelhřimově mu odpovídající péči zajistit nedokázali.

Zmrzačená existence

Zdeněk se narodil obličejovou polohou, neměl hlavičku skloněnou k hrudi – což je při porodu obvyklé – ale zvrácenou dozadu. „Ultrazvukem by na to museli přijít,“ je přesvědčena jeho matka. Když se paní Erice po dvou letech narodil v Jindřichově Hradci druhý syn Patrik, řekl děloha je trochu jiná.

Dítě při porodu nesměřuje ven, ale má tendenci přetáčet se do břišní dutiny. Patrik se proto narodil císařským řezem bez komplikací. U Zdeňka přišli porodníci na to, že dítě má totální kolaps všech orgánů, oživovali ho i elektrošoky. Po měsíci si ho rodina mohla odvézt domů, zmrzačeného nadosmrti.Je slepý, ochrnutý na pravé straně těla, má skoliózu páteře a silnou epilepsii, někdy i čtyřicet záchvatů denně. Nedokáže mluvit, nemá polykací reflex, chirurg mu kvůli zánětům dásní musel odstranit zuby.

„Krmit ho musím vleže, chléb mu krájím na malé kostičky a mažu paštikou. To dokáže sežmoulat, jinak synka živí hlavně omáčky s rýží,“ říká jeho matka. Zdeňka trvale trápí záněty ledvin, a protože musí brát pět druhů léků, má poškozená játra. Chřipka se u něj pravidelně mění v oboustranný zápal plic. Nežije, existuje…

Soudit se, nebo ne?

Sousedé, ale i lékaři v Jindřichově Hradci Kořínkovým soud s nemocnicí doporučovali. „Obešli jsme v Pelhřimově snad všechny jí tamní gynekolog, že její děl h j h ji á Dí ě advokáty, ale nikdo z nich do toho sporu jít nechtěl,“ vysvětluje paní Erika.

Peníze jen pro dítě

Až jednou v televizních novinách uviděla pražskou advokátku Špitálskou, právě hovořila o svém sporu s nemocnicí. „Vyhledali jsme ji a ona se nás ujala. To bylo v roce 2002.“ Krajský soud v Jihlavě – pobočka Tábor – a pak i Nejvyšší soud v Brně uznal právo na odškodnění rodiny a stanovil ho na 13,6 milionu.

„Nemocnice nám nedávno na účet šest milionů poslala, ale bez souhlasu opatrovnického soudu s nimi nakládat nemůžeme. Ten zkontroluje, jestli jsme je vynaložili jen na Zdeněčkovy potřeby.“ Krajský úřad v Jihlavě odvolal letos 16. července ředitele pelhřimovské nemocnice Pavla Hrala. Jeho nástupce Jaroslav Houser říká, že se k soudu dovolávat nebudou.

„Zbytek peněz rodině zašleme co nejdřív,“ ujišťuje. Kořínkovi se i tak trápí. „Lidé vidí jen ty peníze, zničený život už ne. Závist některých je strašná,“ neskrývá slzy matka malého Zdeňka, který už nikdy nebude žít normální život…

Autor: František Prachař