Herečkou se stala až po válce
Valerie Kaplanová se narodila už v roce 1917 v Hlinsku, ale své dětství kvůli práci rodičů prožila ve Vídni. Když trochu povyrostla, absolvovala rodinnou školu a stala se sekretářkou.
Moc ji ale bavilo divadlo, a tak se už na škole věnovala ochotničení. Poprvé stála na jevišti v roce 1930 a po druhé světové válce začala hrát v různých divadlech po celé republice. Před kamerou se objevila až v roce 1951 ve filmu Pionýr, ale to šlo pouze o osvětový dokumentární film. Její opravdová první role byla v Kachyňově dramatu Noc nevěsty z roku 1967, kde si zahrála vesnickou služku a budoucí manželku Filipu místního předsedy.
Ideální pohádková babizna
Herečka už v mládí bývala velmi hubená, kostnatá, šlachovitá, vysoká, s uhrančivýma očima a skřípavým hlasem. Jakmile zestárla a přibyly jí vrásky, stala se perfektním předobrazem pohádkových stařenek, ale i čarodějnic, hrůzostrašných stařen nebo prostě typických starých babek. To se hodilo do mnoha filmů a pohádek. Jmenovat můžeme například roli zlé kmotry v pohádce Honza málem králem s Jiřím Kornem z roku 1977, kdy jí neohrožený Honza nedopatřením zlomil dvě žebra, roli babizny v pohádce Kočičí princ (1978), smrtky v pohádce Perinbaba (1985), zahrála si také v pohádkovém seriálu Arabela (1980). Naposledy v pohádce hrála rok před svou smrtí, kdy ztvárnila roli babičky Filomény v pohádce Šmankote, babičko čaruj (1998).
Kromě pohádkových rolí sehrála celou řadu rolí stařenek, babiček, čarodějnic a starých dam, nejznámější rolí je určitě role průvodkyně v muzeu, z níž se vyklube samotný Jára Cimrman ve Svěrákově kultovním snímku Jára Cimrman ležící, spící z roku 1983. Nebo role senilní maminky v Troškových komediích Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika, kdy tuto roli převzala po Erně Červené, která si babičku zahrála v prvním filmu. Hrála také v nejslavnějším příběhu seriálu 30 případů majora Zemana nazvaném Studna.
Úspěchy v zahraničí
Takovou babku by nám ale mohl ledaskdo závidět, herečku opravdu živil její netypický vzhled. Proto také dostala hned několik zahraničních nabídek a zahrála si v hororu Kvílení vlkodlaků 2 (1985), britském válečném dramatu Rawney (1988) nebo velice zajímavém francouzském filmu Giorgino z roku 1994, který také sklouzával k hororovému žánru. Hlavní roli ztvárnila úspěšná francouzská zpěvačka Mylene Farmer a ve filmu se objevilo více českých herců, například Jana Andresíková. Dalším zahraničním snímkem s Valerií Kaplanovou byl pak třeba britský thriller Proces (1993) na motivy Kafkova románu, ale byly i další.
Bába Tutovka
V 90. letech se Valerie Kaplanová znovu proslavila, a to jako hlavní maskot výherní soutěže zvané Tutovka. Tento soutěžní pořad běžel od roku 1992 na obrazovkách České televize a moderoval jej Přemek Podlaha, později ho vystřídal Petr Jančařík. Tutovka dosáhla obrovské sledovanosti a na obrazovkách se nějakou dobu držela. Diváci byli nadšení, že mohou vyhrát velké peníze a bábu Tutovku milovali. Od té doby Valerii Kaplanové nikdo jinak neřekl a na ulici ji oslovovali a žertem či vážně s ní smlouvali o výhře v této soutěži. Cesta k účasti však nebyla náročná, stačilo koupit si stírací los za deset korun. Od roku 1994 pak Tutovku vystřídalo konkurenční Bingo na Nově, to se však stalo největším podvodem v dějinách televize Nova a moderátor Jan Rosák musel jednu dobu chodit kanály.
Valerie Kaplanová za svůj život dokázala mnohé a stala se nezapomenutelnou babkou mnoha pohádek, filmů i pořadů. O jejím osobním životě však mnoho nevíme, možná nebylo jejím osudem stát se matkou a manželkou, třeba nebyla ten typ. Ve stáří hodně kouřila a pila rum, zemřela v 81 letech na rakovinu.
