2°C
Cestování výsadou bohatších
V období po první světové válce rozhodně nebylo dopřáno vycestovat všem. Jednak to záviselo na druhu povolání, a tím pádem i na pracovní době a nároku na dovolenou, ale také na platu. Zájezdy, které byly nejčastěji do Jugoslávie, stály v přepočtu kolem 7000 korun československých, a to je s ohledem na tehdejší platy skutečně dost.
Konkrétně nejoblíbenější oblastí, kam se Čechoslováci tehdy vydávali na dovolenou, bylo dnešní Chorvatsko, naopak k Baltu se moc nejezdilo, protože byl na naše obyvatele moc studený.
Kolik měl kdo dovolené?
Jak už bylo naznačeno, nárok na dovolenou se pro jednotlivá povolání výrazně lišil. Také počet volných dnů býval výrazně kratší než dnes. Od roku 1925 se sice podmínky pracujících mírně zlepšily vzhledem k zavedení placených dnů dovolené, ani tak se to ovšem s dnešními podmínkami nedaly srovnávat. Například řemeslníci a dělníci měli nárok pouze na 6 až 8 dní dovolené ročně, státní úředníci si ovšem už tenkrát přišli na šest týdnů placeného volna! Také výdělky se od sebe lišily na základě jednotlivých míst republiky, jiné byly například v Praze a na západě Slovenska.
Nejlepší plat mívali státní úředníci, kteří si mohli dovolit vycestovat klidně pravidelně jednou za rok. Například major ve vojenském úřadu pobíral průměrnou výplatu 2171 korun měsíčně a štábní důstojník na ministerstvu v Praze pobíral dokonce 3765 korun. Oproti tomu poštovní úředník už bral podstatně méně v rozmezí 1369 až 1834 Kčs.
Dobře na tom byli i vedoucí funkce a manažeři, ale také učitelé. Jejich platy se v závislosti na oblasti pracoviště a také množství praxe pohybovaly v rozmezí od 1842 do 3831 korun československých. Každý z těchto lépe postavených pracovníků si tak mohl dovolit odjet na luxusní dovolenou do zahraničí.
Kam a jak se jezdilo?
Dalo by se říct, že česká záliba v Chorvatsku patří mezi hluboce historicky zakořeněné trendy. Už tehdy bylo totiž současné Chorvatsko, tehdejší Jugoslávie, jasnou první a nejčastější volbou pro dovolenou u moře většiny zámožnějších obyvatel první republiky. Movitější občané Československa dokonce investovali do koupě nemovitostí na oblíbeném ostrově Krk, kam jezdili převážně Čechoslováci. Řada lidí si tam dokonce založila letní sídla. V Chorvatsku a zejména na Krku bylo běžné slýchat všude češtinu, se kterou se tam turisté bez problému dorozuměli, ba co víc, dokonce na nějaký čas upozadila samotnou chorvatštinu.
Na zájezdy se jezdilo nejčastěji autobusem nebo vlakem. Aut bylo po první světové válce v Československu registrovaných sotva pár tisíc. Zdaleka vás tedy nikde nečekaly dlouhé dopravní zácpy a osobní automobil rozhodně ještě nebyl hlavní volbou z dopravních prostředků, ale právě naopak.
Také délka pobytů se od současnosti mírně lišila. Zatímco dnes se většina lidí rozhoduje u moře strávit nejčastěji týden či dva, tehdy se jezdilo na delší dobu, pokud měli lidé možnost více dnů dovolené. Běžná délka zahraničních pobytů běžně činila tři týdny a do vzdálenějších zámořských destinací se jezdilo klidně i na měsíc.
Cestování bylo tehdy sice o něco méně pohodlné vzhledem k technické stránce, na druhou stranu, přestože lidé vlakům, i silniční dopravě brzy přišly na chuť, dopravní prostředky ani cesty nebývaly zdaleka tak přeplněné, jako je tomu dnes. Také tehdy už byly zájezdy vypravované Československou dopravní kanceláří (od roku 1926 známá pod zkratkou ČEDOK), která byla ochotná turistům se vším pomoci. Délka a možnosti pobytu v zahraničí se samozřejmě už tehdy musely přizpůsobit pracovním podmínkám a výše zmiňovanému lišícímu se nároku různých povolání na pracovní volno.
Namísto navigace podrobný itinerář
Už tehdy se lidé na dlouhou odpočinkovou cestu museli pořádně připravovat. O zahraniční dovolenkové destinaci si načítali užitečné informace dopředu. A na cestě automobilem, pokud se přece jen vydávali na vlastní pěst, si navíc museli poradit bez satelitních navigací. I pro to měli ovšem užitečné řešení v podobě detailních itinerářů. Ty sestavoval tehdejší Autoklub Republiky Československé cestovatelům na míru.
Po skončení a návratu z dovolené se podrobné cestovatelské plány s poznatky o všech zahraničních poplatcích klubu ovšem vracely, aby společně s dalšími zkušenostmi mohly sloužit dalším cestovatelům.
V roce 1924 se otevíral širší svět
I když to do té doby bylo jen sotva obvyklé, v roce 1924 už bylo možné, aby první odvážní turisté vyrazili na dovolenou letadlem. V tomto roce totiž zahájily provoz Československé státní aerolinie. Kvůli délce letu se ovšem zpočátku necestovalo nijak daleko. Například let do Paříže tehdy trval devět hodin, což je v současnosti doba obvyklá pro zaoceánský let. Nejčastější proto byly lety po Evropě.
Zanedlouho po Československých státních aeroliniích začala v Československu fungovat i konkurenční Československá letecká společnost. I zde ovšem platilo, že letenky si mohli dovolit jenom ti nejbohatší. Jejich ceny se totiž vyšplhaly na tisíce, jeden let stával přibližně kolem sedmi tisíc Kčs, což bylo stejné jako suma za celý pobyt s cestovní kanceláří.
Méně zámožní obyvatelé zůstávali v přírodě a na venkově
Také chudší a méně movití obyvatelé si už tehdy pro svůj volný čas a jeho příjemné trávení hledali vhodné řešení. Oblíbené byly čundry v přírodě a pobyty na vesnici. Lidé trávili chvíle v lese i u řeky, aby si odpočali od průmyslovosti, hluku a horšího ovzduší měst. Luxusní ubytování i levnější pobyt v chatičkách poskytovaly třeba v dané době velice populární Senohraby.
V roce 1931 zasáhlo do volného kempingu v Československu politické nařízení o tom, že spolu nesmí stanovat muži a ženy, kteří nepatří do jedné rodiny, omezeno bylo také oblečení, které nesmělo být příliš odvážné, a zakázány byly i táborákové písně s vulgárními texty. Ani to však lidem nebralo chuť k tomu, aby si dovolenou v Československu v rámci možností užívali.
Na fotografie z dob první republiky se podívejte do naší galerie.
- 32
FOTOGRAFIÍ
