Blesk z čistého nebe
S mužem se známe více než pětadvacet let. Byli jsme láska ze střední. V našem vztahu bylo od počátku střídavě jasno a oblačno. Přičítala jsem to ale tomu, že jsme oba velmi mladí a nevybouření. Párkrát jsme se rozešli a pak zase sešli. Honzu jsem milovala a spoustu věcí jsem mu odpustila. Možná jsem byla hloupá a naivní a už tohle jeho tak trochu promiskuitní chování mě mělo tehdy varovat. No, já to neviděla, respektive nechtěla vidět.
První vážná krize
Když jsme oba dostudovali, snažili jsme se postavit na vlastní nohy. Nejdřív jsme žili u našich, pak jsme se upsali hypotéce a začali stavět. Bylo to krušné období, sotva jsme s penězi vycházeli, ale zase jsme se radovali, že nám jednou dům bude patřit. Oba jsme se otáčeli, neznali volno, měli kromě zaměstnání i brigády. Postupně se nám narodil syn a potom ještě dvojčata – dcery. Tenkrát jsem nevěděla, kam dřív skočit, měla jsem pocit, že nic nestíhám. V té době jsme si prožili první vážnou manželskou krizi, muž mi vyčítal, že se točím jen kolem dětí a na něj vůbec nemyslím, taky se mě v té době držela poporodní kila a on nepokrytě narážel i na to. Byla jsem tehdy dost zoufalá, přestala jsem jíst, což mi ve finále na energii jen ubralo, a já byla úplně vyšťavená. Naštěstí jsme si promluvili a Honza mi zajistil paní na úklid a chůvu na pár hodin pro děti. Dala jsem se dohromady a zase jsme jako rodina i partneři dobře fungovali. Tedy, já si alespoň myslela, že se hrany uhladily a bude jen dobře. Dost jsem se ale spletla.
Sebralo mě to
Do práce jsem šla, když bylo dvojčatům pět, nejdřív jako živnostnice – udělala jsem si rekvalifikační kadeřnický kurz a rozjela podnikání u nás ve sklepě. Docela se mi dařilo, ale hodně mě to vyčerpávalo. Vydržela jsem pár let, pak jsem se nechala zaměstnat v kanceláři. Muž byl v té době už docela velké zvíře v jedné energetické firmě, často jezdil po světě. Režimu jsme všichni přivykli, přece jen šlo o velmi slušný příjem, mohli jsme si toho jako rodina dovolit víc než dost. Jasně že mi trochu vadilo, že je s námi muž doma velmi málo, o to víc jsem se ale snažila být s dětmi já a plně se jim věnovat. Nad tím, co na těch služebních cestách Honza vyvádí, jsem nepřemýšlela, prostě jsem mu věřila. A to bylo špatně. Jednou, při vzácném víkendu, kdy ho s námi manžel trávil, mi večer u sklenky vína řekl, že udělal hloupost. Čekala jsem něco banálního, ale vyklubalo se z toho nemanželské dítě. Jeho milenka nedávno porodila jeho syna… Šlo o kolegyni, která byla v zaměstnání jeho pravou rukou. Sebralo mě to, skončila jsem u psycholožky. Honza se dušoval, že ve hře nejsou city, prostě spolu jen tu a tam spali, když se na cestách cítili osaměle. Chce zůstat s námi a na syna platit, ale rád by si ho časem bral na víkendy. Je prý na mně, zda jsem ochotná to skousnout… Osud naší rodiny zkrátka nechal na mně. Já se v tom zatím plácám a vůbec nevím, jak se k tomu postavit…
Jana (44), Ivančice
