21°C
Kočárky a těhotenská břicha míjím s lhostejností
Vlastně jsem nikdy nebyla typickou holčičkou, která si hraje s panenkami. Chápu, že v dnešní době je asi zbytečné nějak striktně řešit gender, ale chci tím jen říct, že mým snem nebylo vdát se a mít děti. Donedávna jsem ani necítila žádnou potřebu nakukovat kamarádkám na kočárků nebo si závistivě prohlížet jejich rostoucí břicha. Necítím žádný odpor, abyste si nemysleli, že jsem divná, ale zkrátka a dobře mně tohle opravdu nic neříká. Vystudovala jsem ekonomii, pak si dodělala pajdák a začala učit na střední škole ekonomické předměty a tělocvik. Ze všeho nejvíce mě baví sport, lezení, posilovna, turistika a běh. Účastním se různých závodů, ráda cestuji, vlastní děti mi vůbec nechybí a vím, že by mě v mém aktivním životě omezovaly.
VIDEO: Denisa Pfauserová: O otevřenosti na sociálních sítích a proč posunula dceři očkování
Přítele Pepu jsem poznala na jednom rockovém koncertě. Po pár nezávislých a jednom hodně zpackaném vztahu jsem byla ráda za muže, jakým on je. Sportovec, rocker, manuálně pracující, ale žádný alkoholik ani flákač, který vysedává v hospodě, naopak umí vzít pořádně za práci a na co sáhne, to jen vzkvétá. A vzkvétala jsem i já. Ze začátku jsme se dohodli, že si budeme dávat pozor, protože ani jeden děti nechceme. Ale po čase, když jsme se sestěhovali a opravili starou chalupu po Pepově babičce, se mě několikrát ptal, jestli bych nechtěla děti. Ale já věděla odkud vítr fouká. Možná to není až tak jeho přání, jako přání jeho matky Marty.
Za vším stojí jeho matka
Moje budoucí tchyně Marta, zatím jsme se totiž s Pepou nevzali, protože to stejně jako spousta párů v dnešní době nepovažujeme za důležité, je místní praktická lékařka a vdova. Žije osaměle, její dcera vystudovala taky medicínu a nakonec skončila na špičkové klinice v Německu. Pepova sestra Simona děti rozhodně neplánuje kvůli své kariéře, navíc se proslýchá, že má ráda ženy. To asi Marta těžce nese, a proto Pepu nutí a přemlouvá k tomu, abychom založili rodinu a ona se už konečně dočkala vytoužených vnoučat.
Mojí mámě je to vcelku jedno a tátovi už teprve. Respektují mě a můj život, ostatně mí dva sourozenci se už o dostatečný počet vnoučat v rodině postarali. Moje starší sestra má totiž tři děti. Když jsem se jednou sestře svěřila s tím, že nechci děti a nic mi to neříká, nechápavě kroutila hlavou, při každé další debatě se na mě dívala skrz prsty a vím, že mě za to tak trochu odsuzuje. Nejvíce ale tlačí Pepova matka.
Nedával si naschvál pozor
Když mi Pepa opakovaně navrhoval, abychom měli děti a jednou si dokonce ani při milování nedával pozor, strašně jsem se naštvala. Hned jsem mu vyčetla, že dělá něco proti mé vůli, ale odpověděl mi laxně, že kdybych otěhotněla, nic tak hrozného by se přece nestalo a byli bychom šťastní. Moje city ho vůbec nezajímaly a teprve až když jsem mu naštvaně odepřela sex bez kondomu, mu teprve sklapla čelist a zkrotl jako beránek.
Jednou večer u vína jsme si o tom v klidu promluvili. Svěřila jsem se Pepovi s tím, že žijeme dost aktivní život, rádi chodíme na festivaly a cestujeme. Po skalách a na výšlapy ho moc neužije, tak chodím sama nebo s přáteli, a prozatím se nechci své svobody vzdát. Vysvětlila jsem mu, že si myslím, že planeta je přelidněná, čemuž se upřímně vysmál, protože tento argument už slyšel od různých lidí mnohokrát. Musela jsem tedy přidat svůj pocit strachu z porodu i fakt, že asi nemám žádné mateřské pudy. Pepa mě vyslechl, ale hned po naší debatě se šel opít, ačkoli skoro vůbec nepije.
Už to vypadalo na rozchod
Tehdy jsem si říkala, že nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Proč se musím před svými nejbližšími obhajovat? Copak nikdo nechápe, že to je moje tělo a moje rozhodnutí? Kdo ví, třeba časem změním názor, ale rozhodně ne pod nátlakem. Náš sexuální život s Pepou kvůli tomu uvadal, a to jsme si to vždy uměli tak krásně užít! Začala jsem se vyhýbat i setkání s jeho matkou, ta mě totiž při každém náhodném setkání sjížděla mrazivým pohledem.
Možná se nakonec s Pepou rozejdeme, zvažovala jsem. Nejspíše mu pak jeho matinka najde nějakou ženušku, která nebude co se týká plození dědice takhle zdrženlivá!
Ale neuvěříte, co se nedávno stalo. Když jednoho dne Pepa přišel z práce, omluvil se mi za svoje chování a řekl mi, že mě chápe. Požádal mě, jestli bych mu nemohla zkusit znovu důvěřovat, že si bude dávat pozor a ještě s dítětem nějaký čas počkáme, jsme přece mladí a máme dost času. A pak udělal něco, co jsem vůbec nečekala. Kleknul si v montérkách na zem a vytáhl z kapsy malou krabičku…
Vanda (32), Hodonín
