2°C
Před toxickými vztahy s manipulátory a narcisy varují snad všichni psychologové světa včetně žen, které se samy staly jejich oběťmi. Ale spousta zamilovaných žen nevidí a neslyší, mnohé z nich teprve po dlouhých letech manželství zjišťují, s kým to vlastně žijí. Právě láska a potřeba svému muži pomáhat neumožňuje Nině odejít z náročného vztahu s manipulátorem. Jistě, zní to jako alibismus a týká se určitě spousty žen, které nedokážou v sobě najít sílu takový vztah opustit.
VIDEO: Konflikt do života patří, zdravá asertivita je říct věci tak, jak bychom je zvládli slyšet od druhého, říká koučka
Šlo to až moc rychle
S Jiřím jsme se seznámili v divadle. Od začátku mě přitahoval a zaujalo mě, jak je galantní a skvěle oblečený. V divadle jsem byla se svou sestrou a jejím manželem. Tehdy jsem byla po ošklivém rozchodu – našel si jinou, aniž by mi něco řekl, dozvěděla jsem se to od kamarádky. Můj bývalý přítel byl mladší a poněkud nezralý. Proto mě starší a zkušený Jiří, který do divadla doprovázel svou matku, tolik fascinoval. Dali jsme se do řeči na chodbě o přestávce. Příležitostí byla moje láhev s vodou, která mi spadla na zem a skutálela se přímo k jeho nohám.
Tehdy jsem nemohla ani tušit, jak mi taková jedna malá zakutálená láhev změní život. Jiřího jsem potom znovu potkala v restauraci, opět tam seděl se svou matkou. Hned mě poznal a šel mě zdvořile pozdravit. Od kamarádky jsem zjistila, že jeho matka je známá zubařka a on majitelem prosperující firmy. Bylo vidět, že má peníze a dozvěděla jsem se taky, že je dosud svobodný. Dle jeho vlastních slov prý neměl ve vztazích štěstí. Při dalším náhodném setkání na ulici mě pozval na rande, a pak už náš vztah nabral opravdu rychlý spád. Až mě překvapilo, jak to Jirka bere hopem.
Příliš silné pouto s matkou
Po dvou měsících mi nabídl společné bydlení, po půl roce mě požádal o ruku. Já v té době byla hodně zamilovaná a toužila jsem po dětech, protože už mi tikaly biologické hodiny. Takže jsem souhlasila. Jirka se ale ke mně od začátku choval tak, že nepřipouštěl, abych já s čímkoliv co řekne, nesouhlasila. Automaticky předpokládal, že on je pro mě ten pravý a že cokoliv navrhne či řekne, tak udělám. Choval se však moc hezky a já byla v sedmém nebi. Ani mě nenapadlo, že by něco mohlo být špatně.
Já se tedy k němu nastěhovala do krásného mezonetového bytu, jak si přál. Díky mně tam přestala chodit jeho matka a zasahovat mu do života, ale bylo vidět, že spolu mají velice silný vztah, který jsem v žádném případě nemohla nijak ovlivňovat. Trávil u ní v její vile spoustu času, a to beze mě. Svatba byla však přímo pohádková a já hned o svatební noci otěhotněla. Konečně jsem doufala, že budu patřit do rodiny a stanu se paní jeho srdce.
Očekával, že budu se vším souhlasit
Jenomže všechno to, co se začalo dít potom, bylo více než alarmující. Jirku miluji nadevše a nikdy bych o něm nemluvila špatně, ale tohle jsou věci, které mu dodnes moje sestra hodně zazlívá a i já musím upřímně uznat, že takové chování prostě není v pořádku. Už když jsme spolu začali žít, musela jsem si zvyknout na to, že Jirka má své nálady a je hodně vznětlivý, když něco není po jeho. Je zvyklý dbát na pořádek a doma má svůj režim, který jsem se naučila dodržovat. Když udělám všechno tak, jak si přeje, je velice spokojený, velkorysý a chová se ke mně hezky.
Ale jakmile s něčím nesouhlasím a navrhnu něco jiného, Jirka to hned shodí, rozesměje se, anebo se rozzlobí. Dává mi tak vždy najevo, že moje názory ho vlastně vůbec nezajímají a očekává, že se budu chovat tak, jak si přeje on. Já to dlouho neviděla, ale po svatbě, když jsem byla těhotná, to začalo být peklo. Nezajímalo ho, jak se cítím, jak si představuji porod a výchovu našeho dítěte, nebo co bych si pro sebe vlastně přála. Všechno určoval on a já jako bych neexistovala. Navíc jsem mu neustále dělala služku, protože sám není schopný ani dát nádobí do myčky.
Občas mě i uhodil
Poté, co se nám narodila dcera Lucie, kterou si přál pojmenovat po své matce, se problémy mezi námi vyostřily a už nezůstalo jen u ponižování a ignorace mé osoby. Musím přiznat, že mě Jirka i několikrát uhodil. Vždycky jsem ho ale vyprovokovala tím, že jsem se mu postavila a s něčím nesouhlasila. Když se později stala tragická událost, při níž zemřela jeho matka, svěřil se mi s tím, jaké bylo jeho dětství a já rázem pochopila, proč se tak chová. Jinak si ale nemám na co stěžovat a na jeho obhajobu musím zmínit spoustu faktů.
Jirka vydělává opravdu slušné peníze a díky tomu se máme dobře. Nepije, nekouří a dbá na své zdraví, což i mě přimělo k tomu zajímat se o zdravý jídelníček a chodím cvičit, v čemž mě manžel podporuje. I když občas trochu žárlí, spíše mi to lichotí a nikdy mi neudělal žárlivou scénu, protože k tomu nemá důvod. Jsme stále spolu, dennodenně pečuji o Lucinku, přestala jsem chodit do práce a plánujeme druhé dítě. Jirka by si tentokrát přál chlapečka. Mám se s ním opravdu dobře a nic mi nechybí, málokdy se hádáme a když se mi něco nelíbí, od našeho velkého konfliktu, kdy jsme si všechno vyříkali, se snaží naslouchat tomu, co říkám a brát mě vážně. To vnímám jako obrovský posun.
On za to nemůže
Od té doby, co mě profackoval a zamknul doma, se už nic takového nestalo, a sám mi v slzách přiznal, že ho jeho otec v dětství mlátil. Proto měl tak pevný vztah s matkou, která ho vždycky chránila a rozmazlovala. Jenomže když byly naší Lucince dva roky, Jirkova máma měla nehodu a zemřela. A to je ten hlavní důvod, proč jsem se s Jirkou rozhodla zůstat.
Moje sestra mu ale nemůže přijít na jméno a označila ho za manipulátora, zkoušel ji totiž přesvědčit o tom, že moje názory na výchovu Lucinky jsou úplně mimo a chtěl, aby mi domluvila. Prý trpím depresemi a jsem duševně nemocná. Teprve poté, co mi to sestra řekla, jsem pochopila, že jeho chování není v pořádku. Jenomže já si myslím, že on se tak jen snaží získat nade mnou větší kontrolu. Ale já to nevzdávám!
Jirka za to prostě nemůže, měl těžké dětství a já věřím, že se s mou pomocí změní. Nenechám si přece zničit manželství. Lucinka potřebuje oba rodiče a můj manžel svou dceru nadevše miluje. Po smrti matky se sice hodně stáhl do sebe, ale potřebuje mě o to víc. Zanedlouho se budeme stěhovat do vilky, v níž jeho máma žila, a já se tam moc těším. Je tam nádherná zahrada a bude to mnohem lepší pro naše děti. Čekám totiž už druhé dítě. Zatím jsem to Jirkovi neřekla, vím to krátce. Bude šťastný a věřím, že to pro nás oba bude nový začátek…
Nina (37), Karlovy Vary
