14°C
První porod jsem si neužila
Poprvé jsem otěhotněla hned po vysoké škole se svým tehdejším přítelem, který se k závazkům moc neměl. Celé těhotenství jsem strávila ve stresu, ještě jsem dodělávala státnice, neměli jsme peníze a ani kde bydlet. Mirek byl spíše takový bohém a brzy odjel do Indie, kde strávil půl roku v meditaci. Samozřejmě beze mě. Náš syn Florián mi tady mezitím prořval celé noci, a já chodila ještě navíc uklízet, abych nás uživila. Nebyly to jednoduché roky, ale nakonec jsem si rozjela praxi jako psychoterapeutka a dodělala si s pomocí rodičů, kteří mi malého hlídali, ještě druhou vysokou školu a pětiletou psychoterapeutickou praxi.
VIDEO: Sny o těhotenství a porodu - Olga Plíčková
Dnes se mi daří velmi dobře a Florián studuje práva, jsem na něj velmi pyšná. Po různých vztahových peripetiích a rozvodu s Mirkem, který se k nám po návratu z Indie nastěhoval a požádal mě o ruku (tajně ho podezřívám z toho, že jednal vypočítavě, protože neměl kde bydlet), jsem pochopila, že být naivně zamilovaná není dobrý nápad a rozhodně to nedoporučuji ani svým klientkám.
Pravá láska až po čtyřicítce
Můj další dlouhodobý vztah byl čistě z rozumu, ale o další miminko jsme bohužel přišli, potratila jsem v šestém týdnu. Svého druhého muže Radovana jsem však po sedmi letech opustila, protože mi chyběla vášeň a náš vztah byl pak už spíše jako mezi bratrem a sestrou.
Teprve po čtyřicítce jsem poznala osudovou lásku. Honza mě uchvátil na první pohled, potkali jsme se na horách a okamžitě mezi námi vzplála láska, vášeň, porozumnění, zkrátka si myslím, že on je pro mě ten pravý, na kterého jsem čekala celý život. Po dvou letech vztahu jsme se rozhodli mít spolu dítě a nikdy jsem toho nelitovala.
Otěhotněla jsem asi po půl roce snažení ve 45 letech a byla jsem šťastná jako nikdy v životě. Jenomže to jsem ještě nevěděla, s jakým odsouzením ze strany svých nejbližších se setkám!
Jejich slova zabolela
Moje matka mi vynadala a řekla mi narovinu, že hazarduji se životem. Otec si přisadil, kdo bude to dítě živit a vychovávat, když s Honzou splácíme hypotéku a není nám zrovna třicet. Můj syn tomu všemu nasadil korunu a řekl mi, že bych ve svém věku měla mít rozum, a že kdybych umřela, tak on se svou partnerkou Michaelou mi to dítě vychovávat nebudou. Tohle mě asi zabolelo nejvíce…
Kamarádka u vína jen trapně mlčela a to jsem ještě musela změnit gynekologa, protože ten můj, k němuž jsem chodila celé roky, mi řekl: „To myslíte vážně? A víte, že vám zase hrozí potrat? Já bych vám to těhotenství rozhodně nedoporučoval…”
Pochopení jsem nenašla ani u kamarádky
Já se svého lékaře na nic neptala, prostě jsme to zkoušeli a vyšlo to. Ani jsem nepočítala s tím, že ještě vůbec otěhotním, ale stalo se a byla jsem v sedmém nebi. Bohužel mě rodina vůbec psychicky nepodpořila a kamarádka mi pak napsala, že na mém místě by si to nechala vzít, myslela si totiž, že jsem otěhotněla neplánovaně jako spousta žen v mém věku, které jsou už napůl v přechodu.
Záchrana v pravý čas
Naštěstí jsem změnila lékařku a dokonce si spolu tykáme. Ludmila je dobrá kamarádka od mé vzdálené sestřenice, která jako jediná měla z mého těhotenství radost a Ludmilu mi doporučila. Sice jsem za lékařkou musela jezdit do jiného města, ale věděla jsem, že mi to stojí mi to. Přiznala mi, že nejsem jediná: spousta žen v tomto věku je těhotných a naprosto bez problémů donosí a porodí zdravé dítě. Konečně jsem našla podporu a zastání!
Díky tomu, že jsem byla v dobré psychické pohodě a moc se na miminko těšila, se všechno skvěle podařilo a dnes jsem maminkou úžasné, krásné holčičky, kterou jsem pojmenovala po své lékařce, která mi moc pomohla a byla i u mého porodu. A dokonce i můj syn si Lidušku nakonec tak oblíbil, že jí kupuje drahé dárky a dobrovolně nám ji někdy hlídá. Myslím si, že se mu to zalíbilo natolik, že asi brzy budu babičkou…
Iveta (47), Přerov
