3°C
Přestože spousta lidí má po narození dítěte pocit, že jejich život konečně dává smysl, najdou se i rodiče, kteří takové pocity zpočátku nemají. Své o tom může říct Ross, který po narození dcery Isabelle pociťoval žárlivost a zlobu. "Cítil jsem se provinile, ale připadalo mi, jako by byl můj život zničen," říká ve své upřímné zpovědi Ross.
Sám Ross nečekal, že něco takového bude prožívat. Myslel si, že poporodní deprese se týkají pouze žen, a nikdy by ho nenapadlo, že se mohou objevit také u mužů. "Tak dlouho jsme čekali na narození našeho dítěte. A když se to stalo, nic jsem necítil," vypráví dál Ross. Místo toho, aby byl šťastný, upadl do depresí, na svou dceru žárlil a v její společnosti se necítil dobře. "Kdyby mi někdo řekl, že Isabelle odveze, vůbec bych mu nebránil," přiznává Ross.
Přestože své dceři věnoval čas, hrál si s ní nebo ji koupal, stále nic necítil. "Je neuvěřitelně těžké milovat někoho, kdo od vás bere tolik a nepřemýšlí nad tím, jak vám to vrátit," vysvětluje Ross. Sám si však uvědomoval, že přemýšlet tímto způsobem není správné. Svou dceru má zkrátka milovat.
Přestože mohou být tyto pocity pro někoho nepochopitelné, pro Rosse byla velkou oporou jeho partnerka. "Věděla, že tomu nemůžu zabránit, a po celou dobu stála při mně. Bez ní bych nejspíš zůstal zaseknutý na jednom místě," říká Ross. Společně našli způsob, aby všechno fungovalo. Začali jezdit na výlety, a když se Isabelle poprvé usmála, Ross si uvědomil, že to v něm vyvolává pocity, které doposud neznal. "Nebylo to velké, ale bylo to tam. Odjet s Isabelle opravdu pomohlo," říká Ross.
Pořád to je ale pro Rosse těžké. Stále se učí svou dceru milovat. "Není to vždycky okamžitá věc. Stejně jako vztah mezi dvěma lidmi, i tento potřebuje čas a práci, aby vše fungovalo tak, jak má," vysvětluje. Všechny své pocity a cestování s malou Isabelle popisuje na svém blogu. "To, co mám teď s Isabelle, je úžasné. Nebylo to snadné, ale konečně to přišlo," uzavírá své vyprávění Ross.
