2°C
Vyrůstala jsem jako jedináček, první a poslední dítě středoškolské učitelky a zapáleného chemika. V naší rodině panovalo ticho a až nepřirozený pořádek, vše fungovalo dle předem naplánovaného schématu. Pod vánočním stromečkem jsem pokaždé nalezla jen „praktické“ dárky a potají záviděla své kamarádce ze sousedství její kudrnatou mrkací panenku.
Proto není divu, že jsem podlehla prvnímu klukovi, který o mě projevil zájem, a krátce po osmnáctých narozeninách jsem otěhotněla. Ve zlém jsem se rozešla s rodiči, když jsem odmítla podstoupit interrupci. Nastěhovala jsem se k Martinovi a jeho rodičům a přečkala u nich těhotenství a první rok života naší dcery. Nikdy jsem svého činu nelitovala.
Ale s Martinem nám to moc neklapalo. Sice jsme se oba celkem snažili, ale nestačilo to. Ani samostatné bydlení, na které jsem hodně sázela, nepomohlo, a tak jsme se po čtyřletém manželství nakonec rozvedli. S Natálkou jsem zůstala úplně sama. Martin si po čase založil novou rodinu a o kontakt s dcerou postupně ztratil zájem.
Roky ubíhaly a z Natálky se vyklubala hezká mladá slečna. Dobře se učila a já na ni byla patřičně pyšná. Pro samou péči o dcerku a naši domácnost jsem zůstávala stále bez partnera. Kamarádky mě častokrát pobízely k tomu, abych si někoho našla. Já se ale nikdy s nikým sejít nechtěla.
Po základní škole, kterou Natálka ukončila s vyznamenáním a samými jedničkami, nastoupila na střední a následně vysokou školu. Čím dál více času trávila mimo domov a já začala pociťovat tíhu samoty. Bylo mi jasné, že dcera má svůj život, do kterého sice stále patřím, ale místo v něm mají i mnozí jiní.
Jednoho dne mi oznámila, že by mi ráda představila svého přítele. S několika takovými už jsem měla tu čest, a tak jsem automaticky předpokládala, že opět nepůjde o nic vážného. Natálka totiž byla docela přelétavá a její známosti nikdy dlouho nevydržely.
Muž, který se u nás následující den objevil, mi vyrazil dech. Čekala jsem nějakého spolužáka, mladíka v roztrhaných džínách a sluchátky na uších. Dcera si však domů přivedla skvěle vypadajícího chlápka, evidentně o dost staršího, než byla ona sama.
David byl velmi milý a pozorný. Za sebou měl jedno nevydařené bezdětné manželství, na kontě slušnou sumu peněz díky vlastní, skvěle prosperující firmě. S Natálkou se vídal poměrně často a já poprvé u své dcery zaznamenala změnu. Zdálo se, že potkala muže svých snů, ačkoli věkový rozdíl byl docela veliký. Její štěstí mě těšilo, zároveň ale i jistým zvláštním způsobem znepokojovalo.
Jednoho pátečního večera zazvonil David u našich dveří. Překvapeně jsem otevřela a zmateně vykoktala, že Natálka není doma. „Já vím,“ zamrkal spiklenecky a drze se protáhl mezi dveřmi. „Jdu za tebou,“ oznámil. „A počkám na Natálku, než se vrátí,“ usmál se mile a bez vyzvání se posadil v kuchyni na židli. Nastalo rozpačité ticho. David si mě měřil od hlavy k patě a já si uvědomila, že jsem oblečená jen tak napůl. Nečekala jsem návštěvu a chystala se strávit poklidný večer začínající voňavou koupelí.
Během následujících týdnů se u nás David čím dál častěji „jen tak“ stavoval. Pokaždé v době, kdy dcera nebyla doma. Stali se z nás přátelé a naše rozhovory se tu a tam stáčely i na poměrně intimní témata. Zajímalo ho, jak je možné, že jsem stále sama. Nevěřil mi, že od rozvodu s Martinem jsem nenavázala žádný dlouhodobější vztah.
Jednou zase přišel, když nebyla Natálka doma, a podal mi květinu. „Přišel jsi požádat o ruku mé dcery?“ vykoktala jsem. „Ne,“ odpověděl. Už ani nevím, jak jsem se ocitla v jeho náruči. Vášnivě mě začal líbat a ještě v předsíni ze mě netrpělivě strhával šaty. Ten večer jsem zažila svůj první orgasmus s mužem, který měl patřit mé dceři. Měl, ale nepatřil.
Pár týdnů jsme se scházeli potají. Cítila jsem se šíleně, když se mi dcera svěřovala s obavou, že s Davidem něco není v pořádku, protože se jí začíná stranit a v okamžiku, kdy má dojít na sex, chová se prapodivně. „Myslím, že někoho má,“ prohlásila jednoho sobotního rána. „Ale já ji zničím,“ zašeptala temně a zamyšleně upíjela voňavou kávu. Udělalo se mi špatně od žaludku a s výmluvou jsem odešla na toaletu.
Chystala jsem se s dcerou promluvit a přiznat se jí. Doufala jsem, že mě pochopí, uzná, že David je pro ni příliš starý. Situace ale nabrala nečekané obrátky. Přistihla nás přímo „při činu“. Zčistajasna se zjevila ve dveřích mé ložnice a s hysterickým jekotem začala nadávat, jak jsem jí to mohla udělat a že mě nenávidí. Do dvou dnů se odstěhovala a nenechala žádnou zprávu, kam jde a s kým. Hledala jsem ji ve škole, snažila se jí tisíckrát dovolat. Marně. Poslala mi jen krátkou zprávu, že mě nesnáší.
Miluji Davida a on miluje mě. Má láska je ovšem vykoupena nenávistí mé dcery. Je to přesně tak, jak hlásila kdysi moje matka. Lásku si musí člověk zasloužit a vybojovat. Nic není zadarmo!
Lucie, 41 let, ilustrační foto
