Mamánek Petr
Možná byste čekali, že vysokoškolák bude mít svůj rozum a nenechá si do života od nikoho mluvit. O to víc byste byli překvapeni, kdybyste znali Petra (50). Ten si od rodičů nechal mluvit prakticky do všeho a vlastně nikdy se od rodičů neodstěhoval, a když už, tak do bytu ve vedlejším domě. „S Petrem jsme se poznali přes kamarády. To víte, v sedmdesátých letech ještě internet neexistoval, i mobily byly hudbou budoucnosti, a tak jsme se museli seznamovat přes kamarády. Nemůžu říct, že by mě zaujal na první pohled, to rozhodně ne. Ale byl vtipný, milý. Já tehdy ještě chodila s někým jiným, takže si musel docela počkat. Ale počkal si, a když můj vztah skončil, velmi, velmi opatrně jsme se dali dohromady.“
Seznámení s rodiči
Jako každý pár, i Jana s Petrem se navzájem seznámili se svými rodiči. Janin tatínek byl opatrnější, „něco“ se mu nezdálo, maminka jej přivítala se srdcem na dlani, jak bylo jejím zvykem. To Jana byla z Petrovy maminky nadšená: „Vykládala jsem kamarádkám, jakou budu mít super tchyni, ach, kdybych tak věděla, jak moc se pletu. Tátu jsem označila za morouse, ale veskrze vlastně taky hodného člověka. No, odhad se mi nepovedl ani v jednom případě,“ usmála se Jana smutně. „Jediné, co mě tehdy zarazilo, a mělo mě varovat, byla poznámka jeho matky – až jednou Peťánek bude stát před volbou, jestli ty, nebo já, ty to nebudeš, kdo vyhraje. Zůstala jsem v údivu, proč by si měl takto volit, vždyť přece manželka a matka je velký, neměřitelný rozdíl, a to jsem namítla i nahlas. Petrova matka se jen pousmála – však jednou uvidíš! “
Kulový blesk
Jana šla do vztahu s vlastním bytem po babičce. „Myslela jsem si, že bychom zkraje mohli bydlet tam, a až otěhotním, pak se začneme zabývat myšlenkou na větší byt. Petr mi ale vysvětlil, že se v domě vedle jeho rodičů uvolnil byt. Maloval mi v barvách, jak budou hlídat, jak to bude super, mít je takhle blízko. No, za celé dětství naší Pavlínky ji nehlídali ani jednou, to moje mamka jezdila přes celou Prahu,“ krčí rameny. „Až pozdě mi došlo, že nutnost přestěhování se byla dána především tím, že by nás nemohli tak snadno kontrolovat,“ konstatuje smutně Jana.
Navždy svoji
Před svatbou si oba dva pozval Petrův otec a předložil jim cosi, čemu bychom dnes řekli amatérská předmanželská smlouva. Tehdy v roce 1977 to byla v našich končinách rarita. „Určoval tam, kdo bude kolik přispívat do rodinné kasy a kolik si smí nechat – on samozřejmě více, zdůvodnění: když půjdete do restaurace, vždy platí muž. Oba jsme ho s tím vyhodili. Tehdy se Petr vzepřel.“ To správné rodeo začalo až po svatbě. „Představte si, že přijdete z práce a máte ve skříni jinak přerovnané hrnečky, protože takhle je to přece logičtější, a v obýváku převěšené obrazy, protože takhle je to přece hezčí. Nechali byste si to líbit? Mě bylo slyšet asi až na druhém konci Prahy. Petr na mě jen koukal a pak řekl: ale tak je nech, vždyť to myslí dobře.“
Jméno dítěte – otázka pro rodinnou radu
Po krátkém čase Jana otěhotněla. Moc si přála, aby se jejich dcera jmenovala Karolína, to ale neprošlo. „Prý kdybychom byli na chatě a sousedi i my bychom zavolali na dcery Karolíno, pletlo by se to. No, na chatě jsem byla dohromady asi třikrát – nechovala jsem se vzorně, tak jsem si to nezasloužila. Inu, co naplat. Dcera dostala jiné jméno, opět jsem ustoupila, a bylo.“
Peníze hýbou světem
Ne nadarmo se říká, že prachy hýbou světem. Ve strachu, aby ho rodiče nevydědili, se doslova řídil jejich instrukcemi. A protože Jana nebyla dostatečně „hodná“, musel se s ní rozvést. „Ironií osudu je, že když jsme likvidovali Petrův byt po otcově smrti, zjistili jsme, že ho stejně vydědili.“ Tuto informaci Petr samozřejmě úzkostlivě tajil. "Naopak mi často říkal: vydrž to, jednou se budeš mít jako princezna. Já ale nechtěla žít s tím, že čekám na něčí smrt, abych se pak mohla mít jako princezna,“ říká smutně Jana.
Rozvod ve třech
Není nic zvláštního, když končí manželství. Ale je hodně zvláštní, když za toho, kdo rozvod navrhuje, vystupuje jeho otec a navrhovatel tam sedí jak pecka a vlastně působí dojmem, že se ani rozvádět nechce. "Před rozvodem jsem samozřejmě dostala soupis, výpis z knihy hříchů, co jsem v manželství dělala špatně, co mělo být jinak. Pár slovy by se dalo říci, že jsem nebyla poslušná, neuctívala jsem rodiče svého muže až do nebe, měla jsem svůj názor a nebála jsem se ho říci."
Jaké jsou největší mýty o manželství? Tyhle!
Jedna zkušenost stačila
Petr už se znovu neoženil. Ani Jana se znovu nevdala, přestože zájemci byli. „Jedna zkušenost s tchyní a tchánem mi bohatě stačila. Kdyby mi tenhle příběh někdo vyprávěl, myslela bych si, že si vymýšlí a dělá se zajímavějším. Ale protože jsem to sama prožila, tak vím, že z toho nic není vymyšlené, naopak drtivou většinu jsem pro jistotu raději zapomněla,“ říká smutně Jana. S nadějí v hlase ale dodává: „Dcera se naštěstí poučila z našich chyb, je spokojeně vdaná skoro devět let a má dva krásné kluky. Do ničeho si ode mě ani tchánů nenechá mluvit, až si občas říkám, že by si to mohla aspoň poslechnout. Ale pak si vzpomenu na své zkušenosti a raději mlčím,“ směje se Jana.
Jana (55), foto je ilustrační