4°C
S manželem jsem se seznámila, když mi bylo čtyřiadvacet. Byl o tři roky starší a všimla jsem si ho hned: opálený, sportovní kluk, který nezkazí žádnou legraci.
Začali jsme spolu chodit a všechno šlo dost rychle: za dva roky se nám narodil první syn, za další dva roky dcera a dál se pořád něco dělo. Zařizovali jsme dům, dělali zahradu, Standa měnil místo. Potom školka, škola, kroužky, měla jsem pocit, že to všechno tak nějak rychle letí a pořád něco řešíme.
Až když děti začaly chodit do školy a já do práce, měla jsem pocit, že mám občas čas i pro sebe. V té době šla moje máma do důchodu a mohla nám děti občas pohlídat. Sem tam jsem se Standou někam vyrazila: tancovat, s kamarády na slavnosti našeho města a tak. Všechno fungovalo, občas nějaké hádky, ale v podstatě mi s ním bylo dobře. Jen byl tou dobou hodně v práci a já chtěla víc mezi lidi.
Zjistila jsem, že spí s jinou
Jednou jsem takhle večer brouzdala po internetu a vyskočily na mě nějaké Standovy e-maily. Nejdřív jsem to nechápala, ale pak jsem se zorientovala: on si zařídil tajnou e-mailovou adresu, ze které se zapomněl odhlásit. A protože tam byly e-maily jen od jedné ženy, nevydržela jsem a všechny si je přečetla.
Dozvěděla jsem se všechno: má milenku, se kterou se chce jen vídat, ale opouštět rodinu nebude (alespoň takhle jí to psal). Byla jsem v šoku! Chvílemi jsem brečela, chvílemi mu chtěla vyházet věci před dveře, chvílemi jsem myslela, že uteču já.
Nemám ale ráda impulzivní rozhodování, a tak jsem to vydržela neřešit týden, dva, tř a najednou to byly dva měsíce. Mezitím se Standa doma choval strašně hezky - k dětem i ke mně. Plánoval dovolenou, nezapomínal na narozeniny a všechny kamarádky mě ujišťovaly, že se to prostě může stát každému.
Když může on, tak já taky
Než jsem s tím stihla něco udělat, objevil se Denis. Nebo jsem ho možná tak trochu potkala záměrně, kdo ví. Můj spolužák ze základky, který se mi vždycky líbil. A já jemu evidentně taky. Začali jsme se vídat a já neměla žádné výčitky. Do mého života se najednou vrátila vášeň a záhy jsem zjistila, že můžu mít klidně ráda Standu a žít s ním rodinný život a že k tomu zvládnu i vztah, ze kterého se mi podlamují kolena.
Mám pocit, že náš rodinný život fungoval skvěle. Až do chvíle, kdy mi na Denise pro změnu přišel Standa. A nastalo peklo. Začal mi to strašně vyčítat, tak jsem mu vmetla do tváře tu jeho. Byl překvapený, že o ní vím. Pár dní bylo dusno, pak ale přišel Standa s návrhem: všechno ukončíme a začneme znovu. No a mně nezbývalo než souhlasit.
Spolu, nebo od sebe?
Od té doby to bylo doma zlé. Neustálé podezírání na obou stranách, kontrola od Standy, kde jsem, kam jdu, snaha, abychom byli co nejvíc spolu. Začala jsem uvažovat o rozvodu, on o něm nechtěl ani slyšet. Přes dva roky jsme to pak zkoušeli překousnout, ale bylo hůř a hůř.
Až se manžel jednoho dne odstěhoval. Paradoxně to bylo nejlepší řešení. Nejednou jsme zjistili, že si chybíme. A že náš vztah by ještě mohl fungovat. Zatím jsme na cestě k jeho novému budování. Tak uvidíme.
Čtenářka Pavla, foto ilustrační
