Děti mám dospělé a s manželem jsme se rozvedli, když syn i dcera vylétli z hnízda. Nešlo o žádné drama, normálně jsme se domluvili a šli každý svou cestou. Spoustu let jsme totiž žili vedle sebe, ne spolu. Jenže po nějaké době mi bylo samotné smutno, a tak jsem začala hledat na seznamce.
Práce domů?
Jarda byl také rozvedený a syna měl odrostlého. Padli jsme si do oka už na prvním rande. Říkala jsem si, že mám víc štěstí než rozumu, a nechápala jsem, proč na seznamky každý tak nadává, když mně to vyšlo napoprvé.
Po roce schůzek, výletů i společné dovolené jsme se k sobě nastěhovali a všechno vypadalo ideálně. Skvěle jsme si rozuměli, neřešili problémy s dětmi, prostě klid a pohoda. Když se Jarda začal zavírat v pracovně s tím, že ještě musí vyřídit nějaké papíry, nepřišlo mi na tom nic divného. Chlapi si přece často tahají práci domů, ne?
Ve střehu jsem začala být, až když jsem si všimla, že můj partner se bez mobilu nehne na krok. Neustále ho kontroloval, chodil s ním i na záchod a pořád něco psal, ale nikdy mě nenechal nahlédnout přes rameno.
Obden na síti
Nakonec mi to nedalo. Vlezla jsem mu do počítače, ke kterému byl snadnější přístup než do mobilu. Objevila jsem tam spoustu konverzace. Samá erotika a sprosťárny, za vším stála nějaká Monika. Při zhlédnutí třetího videa, na kterém dělá věci, které by měl vidět maximálně její partner, jsem na Jardu uhodila. Chvíli se kroutil, ale pak se přiznal.
Poznali se na internetové seznamce a nikdy se neviděli. Ona žije v Rakousku, ze začátku si psali tak nějak normálně, ale postupem času se to prý zvrtlo. Virtuální sex měli skoro obden, ale Jarda v tom neviděl nic špatného. Tohle prý není nevěra.
Snažím se to tak brát a odpustit mu, ale od té doby s ním nejsem schopná nic mít. Vím, že máme věk na to, abychom nad hloupostmi uměli mávnout rukou, ale já nahou Moniku vidím před očima stokrát za den a zvedá se mi žaludek z ní i z Jardy. Bojím se, že nám to zničí docela hezký vztah. Co mám dělat?