Retro: Jak vypadaly svatby v minulém století v Československu?

Natálie Hrdá

21. 3. 2017 • 06:00

Jsou dny, které splývají a nijak zvlášť naše životy nepoznamenají, a pak jsou takové, na které se nikdy nezapomíná. Jedním z nich je i ten svatební. Čtenářky se nám svěřily se svými nezapomenutelnými vzpomínkami a nechaly nás pokochat se vzácnými rodinnými poklady.

Jitka a Milan Tůmovi, 1977

Jitka a Milan Tůmovi

• archiv redakce

Naše svatba byla klasická a veselá. Vezla mě Tatra 603 ve Slaném na národní výbor. Od manželova bývalého nadřízeného, vojenského velitele divize, jsme dostali jako dar generálský pokoj s jednou postelí v kasárnách, abychom si svatební noc pořádně užili. Právě díky tomu, že byl Milan ve Slaném na vojně, jsme se potkali – a letos spolu oslavíme úctyhodných 40 let manželství. Svatba byla v lednu, obávala jsem se proto sněhu, který ale nakonec nepadal, a dokonce nám na náš den vysvitlo i sluníčko.

Muž osmnáct let každý den pořizoval fotografii: Zachytil i svou smrt

Zdenka a Jiří Röhrichovi, 1976

Zdenka a Jiří Röhrichovi

• archiv redakce

Má maminka se vdávala dvakrát v životě. Na fotce z první svatby vypadá jako princezna, vždycky jsem tu fotku milovala. První svatbu měla v roce 1967 a šaty jí šila teta. Měly jednoduchý střih a byly pošité perličkami. Druhá svatba byla o devět let později, tedy v roce 1976, a mamka se vdávala v kostýmku. Můj taťka vypadal jako Waldemar Matuška a na svatbě už jsem byla i já, zatím ale v bříšku.

Také chystáte svatbu? Vše, co potřebujete jako inspiraci, od prstýnků, přes šaty, až po dort, naleznete ZDE >>>

Renata a Jindřich Malíkovi, 1983

Renata a Jindřich Malíkovi

• archiv redakce

Na hodové zábavě se mě Jindřich zeptal, jestli se mi líbí datum 16. dubna. Chvíli jsem vůbec nechápala, proč se mě na to ptá, a pak mi to došlo – byla to žádost o ruku! Jako každá holka jsem okamžitě začala přemýšlet, v jakých šatech to své ano řeknu. Navštívila jsem proto naši paní švadlenu, která šila úžasně, a po prolistování tehdy vzácného časopisu Burda bylo rozhodnuto. Měla jsem ty nejkrásnější šaty (alespoň pro mě), které mám dodnes schované a v kterých si naše dcery hrály na princezny. Letos to bude už nějaký pátek, co jsme spolu, a já možná zase vytáhnu šaty a nostalgicky si zavzpomínám.

Retro galerie: Podívejte se, co se v minulém století nosilo na horách

František a Veronika Jesenkovi, 1960

František a Veronika Jesenkovi

• archiv redakce

Svatba stojí většinou spoustu peněz, a tak je potřeba si na ni pořádně našetřit. Můj nastávající František si proto řekl, že své milované připraví svatbu snů, ať to stojí, co to stojí, a s vervou se vrhl do vlastního podnikání. Využil slavnosti všech svatých a prodával smuteční věnce, až si na svatbu opravdu vydělal. Den D byl nakonec kouzelný a dle představ mých, ženicha i svatebčanů.

Příběh čtenářky Evy: Na poslední chvíli jsem zrušila svatbu. Proč?

Nikolaj Dědina a Zdenka Vejšická, 1940

Nikolaj Dědina a Zdenka Vejšická

• archiv redakce

Byla to pravoslavná svatba, protože dědeček pocházel z ruského Petrohradu. Byl podstatně menší než babička, takže si obul boty na podpatku. I tak se na všech fotografiích babička vedle něj snaží všelijak krčit, aby ho moc nepřevyšovala. Děda, stejně jako ostatní pánové, měl na sobě frak a cylindr, babička světle růžové šaty a čelenku z jemně růžového rajčího peří. Jako malá jsem ji chodila obdivovat do šuplíku, kde ležela zabalená do hedvábného papíru spolu s lehoučkými rukavičkami do tanečních a s malovaným vějířem. Jejich manželství vydrželo do roku 1984, kdy děda zemřel.