2°C
Ve Velké Británii byli prvním párem s Downovým syndromem, který uzavřel sňatek, a letos oslaví 22. výročí od svého velkého dne. Ale jejich rozhodnutí se vždy nesetkávalo s pozitivními reakcemi, naopak. Když se před více než dvěma desítkami let chystali říct si své ano v kostele v Essexu, lidé pochybovali o tom, jestli je to v pořádku, a byli vůči této lásce skeptičtí.
Přitom vlastně není důvod si o jejich lásce myslet něco špatného. Oba dva jsou na stejné úrovni, zjevně si rozumějí a našli někoho, s kým se rozhodli sdílet zbytek svého života. Což je krásné a ne každému "normálnímu" člověku se tohle poštěstí. Kdo ví, jestli odmítavé postoje neměli v první řadě ti, kteří na svou životní lásku ještě čekají.
Neváhala ani chviličku
Předtím než se rozhodli se vzít, spolu randili asi rok a půl. Setkali se v denním centru pro lidi s Downovým syndromem. "Byla jsem v šoku, když mne Tommy požádal o ruku, ale nemusela jsem nad tím dlouho váhat," říká Maryanne. Jako každá holka, i ona od dětství snila o velké bílé svatbě, a tak se jí to její nejbližší snažili splnit.
Mnoho lidí ale jejich nadšení nesdílelo. Naštěstí ve svých blízkých měli oporu, a tak všechny nepříjemnosti překonali. Když Tommy šel požádat Maryanninu maminku o ruku, přišel s umělohmotným prstýnkem z hračkářství. Jako správná máma ho s ním poslala pryč, ať koupí opravdový. Pak jim požehnala. Ale i ona se musela potýkat s nesouhlasnou vlnou okolí, které nechápalo, jak "to mohla dopustit".
Chtějí být vzorem
"Někdo se možná bojí dětí nebo vnoučat s Downovým syndromem, ale právě Maryanne a Tommy mohou být příkladem, že se i s tím dá žít," říká paní Newtonová, Maryannina sestra. Pár se ale denně setkává s nepochopením. Když se vedou po ulici za ruce, lidé na ně zírají. Myslí si, že někdo jako oni nemůže zažívat lásku. Na druhou stranu se najde samozřejmě mnoho pozitivních reakcí, kdy jim lidé fandí.
Více o diagnostice a léčbě Downova syndromu čtěte na mojezdravi.cz.
