Vždycky jsem se smála příběhům, kdy žena žila několik let v partnerství s člověkem, který měl bokem ještě jednu rodinu. A ona na to nepřišla. Vždyť to přece musí být tak okaté a ty ženské úplně blbé, že mu na to skočí! Jenže jednoho krásného dne jsem se v této roli "nevidomé husičky" ocitla i já. 

Ukecal mě

Honza byl o deset let starší než já. Na začátku jsem s ním vůbec randit nechtěla, přišlo mi, že je hrozně starý, a tak že s ním bude nuda. Jenže on to s ženskými prostě umí, a tak mě utáhl na vařené nudli. To byla samá lichotka, výlety, večeře, romantické noci a já najednou na něm mohla oči – i srdce – nechat. 

Nikdy jsem u něj nebyla na prvním místě, což jsem zjistila až časem. A já, pro kterou byla hrdost vždy druhé jméno, jsem se najednou smířila s tím, že lepší něco než nic. Jak jsem mohla být tak blbá! Každopádně každý jsme bydleli v jiném městě, on v Praze a já v Litoměřicích. Ze začátku jsem jezdila více já za ním, pak se to obrátilo. Oběma nám bylo dobře v tom našem městě, ve svých postelích a neměli jsme dlouho potřebu nic měnit. 

Zlomový čtvrtý rok 

Takto jsme náš vztah udržovali čtyři roky. On jezdil se mnou a s mými kamarády na hory, na kola, v létě jsem ho vždycky nějakým zázrakem umluvila alespoň na prodloužený víkend někam za romantikou. Jinak to nešlo – moc práce.

Jenže po těch čtyřech letech přišel zlom. Najednou jsem v Honzovi viděla otce svých dětí. Nechtěla jsem se už jen vídat, když jezdil za mnou, toužila jsem se ve vztahu posunout dál a sdílet s ním domácnost. Protože jsem v tomhle dost přímočará, nechtěla jsem chodit kolem horké kaše a hned jsem mu to řekla.

Nový byt

Nejprve se vykrucoval. A pak že to nějak zařídíme. Že bychom si třeba mohli koupit společně nový byt a do něj se nastěhovat. No já byla nadšená, co vám budu povídat! Vybral novostavbu s tím, že byt bude hotový tak nejdříve za půl tři čtvrtě roku. Nekonečná doba, to se přece nedočkám!

Už jsem se těšila, až mě do našeho nového bytu vezme, ale on pořád ne a ne. Ukazoval mi fotky a k tomu měl tisíce a jednu výmluvu, proč tam zrovna nemůžeme jít. Zamilovanou ženskou uchlácholíte vším, takže já byla spokojená. 

Až do osudového léta. Na pracovní cestě jsem se potkala, shodou okolností, s jeho kamarádkou Monikou, kterou ale už léta znám také. Vyprávím jí, jak je "Honza skvělej a nejlepší na světě", jak se budeme stěhovat, a ona se jen usmívala a kývala hlavou. Až v průběhu večera, když jsem si daly několikátou skleničku, mi s výčitkami svědomí v hlase oznámila, že Honza už dva roky žije s jinou ženou. 

Krve by se ve mně nedořezali

A že byt, který mi celou dobu ukazoval, že bude náš, je jeho bráchy. A že vůbec netušila, že to máme až takhle, že o mně vždycky mluvil jako o "té holce, co je ze mě úplně hotová", ale on mě má prý jen jako bokovku a nemůže se mě pořádně zbavit. Monika vůbec neměla tušení, že je to mezi námi "tak vážné".

No, krve by se ve mně nedořezal. Jediné, co mě v tu chvíli napadalo, byla kupa těch nejsprostších nadávek. A najednou mi to začalo všechno docházet. Tak proto nechtěl, abych jezdila za ním do Prahy, a jezdil on za mnou! Protože doma byla ona a spousta ženských věcí, které by jen tak asi nezamaskoval. Tak proto se mnou nechtěl jezdit na delší dovolené. Ne kvůli práci, ale že je musel trávit s rodinou. 

Esemeska z dovolené

"No a jak byl v zimě v tý Jižní Americe, tam byl taky s ní, a ne jen s kamarády, jak říkal," sypala to všechno jako z rukávu. A mně hlavou běhaly ty zprávy, které mi z té dovolené psal – jako: "Strašně moc mi tu chybíš, přál bych si se s tebou pomilovat tady na pláži." Navalovala se mi krev do hlavy z představy, že v tu chvíli ona byla někde vedle něj. 

A toho bylo víc. Najednou jsem měla otevřené oči a vůbec jsem nechápala, jak jsem mohla být tak blbá a neprokouknout to dříve. Tedy ne že bych neměla podezření. Ale asi jsem to spíše vidět nechtěla. Bylo to pro mě obrovským zklamáním, naštěstí odpor k tomu člověku a pocit takové potupy a vědomí toho podrazu z jeho strany byly tak silné, že mě to trápilo jen chvíli.

Když jsem totiž šla s pravdou ven, kroutil nechápavě hlavou, že nic takového se rozhodně neděje, že Monika kecá a že má jen mě. Že je to proti němu spiknutí. Ale že ať si věřím, čemu chci. Už je to skoro půl roku, a pořád ho nepustila snaha tvrdošíjně mi tvrdit, že nikoho nemá. 

Čtenářka Štěpánka