Čtenářka Štěpánka: Můj přítel vedl dva životy, řekla mi to až jeho kamarádka | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka Štěpánka: Můj přítel vedl dva životy, řekla mi to až jeho kamarádka

7. listopadu 2016 | 06:00

Když člověk slyší vyprávět příběh o tom, jak je někdo schopen žít dva životy, aniž by ho jeho partnerka (nebo partner) prokoukla, často si poklepe na čelo. Vždyť musí být, s prominutím, úplně blbá, že si toho nevšimla! Jenže dokud se vám to nestane, neuvěříte, jak snadné to je. Stejně na tom byla i třicetiletá Štěpánka.

Vždycky jsem se smála příběhům, kdy žena žila několik let v partnerství s člověkem, který měl bokem ještě jednu rodinu. A ona na to nepřišla. Vždyť to přece musí být tak okaté a ty ženské úplně blbé, že mu na to skočí! Jenže jednoho krásného dne jsem se v této roli "nevidomé husičky" ocitla i já. 

Ukecal mě

Honza byl o deset let starší než já. Na začátku jsem s ním vůbec randit nechtěla, přišlo mi, že je hrozně starý, a tak že s ním bude nuda. Jenže on to s ženskými prostě umí, a tak mě utáhl na vařené nudli. To byla samá lichotka, výlety, večeře, romantické noci a já najednou na něm mohla oči – i srdce – nechat. 

Nikdy jsem u něj nebyla na prvním místě, což jsem zjistila až časem. A já, pro kterou byla hrdost vždy druhé jméno, jsem se najednou smířila s tím, že lepší něco než nic. Jak jsem mohla být tak blbá! Každopádně každý jsme bydleli v jiném městě, on v Praze a já v Litoměřicích. Ze začátku jsem jezdila více já za ním, pak se to obrátilo. Oběma nám bylo dobře v tom našem městě, ve svých postelích a neměli jsme dlouho potřebu nic měnit. 

...

Zlomový čtvrtý rok 

Takto jsme náš vztah udržovali čtyři roky. On jezdil se mnou a s mými kamarády na hory, na kola, v létě jsem ho vždycky nějakým zázrakem umluvila alespoň na prodloužený víkend někam za romantikou. Jinak to nešlo – moc práce.

Jenže po těch čtyřech letech přišel zlom. Najednou jsem v Honzovi viděla otce svých dětí. Nechtěla jsem se už jen vídat, když jezdil za mnou, toužila jsem se ve vztahu posunout dál a sdílet s ním domácnost. Protože jsem v tomhle dost přímočará, nechtěla jsem chodit kolem horké kaše a hned jsem mu to řekla.

Nový byt

Nejprve se vykrucoval. A pak že to nějak zařídíme. Že bychom si třeba mohli koupit společně nový byt a do něj se nastěhovat. No já byla nadšená, co vám budu povídat! Vybral novostavbu s tím, že byt bude hotový tak nejdříve za půl tři čtvrtě roku. Nekonečná doba, to se přece nedočkám!

Muž v letech nebude dělat tak ukvapená rozhodnutí.
Už jsem se těšila, až mě do našeho nového bytu vezme, ale on pořád ne a ne. Ukazoval mi fotky a k tomu měl tisíce a jednu výmluvu, proč tam zrovna nemůžeme jít. Zamilovanou ženskou uchlácholíte vším, takže já byla spokojená. 

Až do osudového léta. Na pracovní cestě jsem se potkala, shodou okolností, s jeho kamarádkou Monikou, kterou ale už léta znám také. Vyprávím jí, jak je "Honza skvělej a nejlepší na světě", jak se budeme stěhovat, a ona se jen usmívala a kývala hlavou. Až v průběhu večera, když jsem si daly několikátou skleničku, mi s výčitkami svědomí v hlase oznámila, že Honza už dva roky žije s jinou ženou. 

Krve by se ve mně nedořezali

A že byt, který mi celou dobu ukazoval, že bude náš, je jeho bráchy. A že vůbec netušila, že to máme až takhle, že o mně vždycky mluvil jako o "té holce, co je ze mě úplně hotová", ale on mě má prý jen jako bokovku a nemůže se mě pořádně zbavit. Monika vůbec neměla tušení, že je to mezi námi "tak vážné".

No, krve by se ve mně nedořezal. Jediné, co mě v tu chvíli napadalo, byla kupa těch nejsprostších nadávek. A najednou mi to začalo všechno docházet. Tak proto nechtěl, abych jezdila za ním do Prahy, a jezdil on za mnou! Protože doma byla ona a spousta ženských věcí, které by jen tak asi nezamaskoval. Tak proto se mnou nechtěl jezdit na delší dovolené. Ne kvůli práci, ale že je musel trávit s rodinou. 

Esemeska z dovolené

Můj přítel měl ještě druhou přítelkyni.
"No a jak byl v zimě v tý Jižní Americe, tam byl taky s ní, a ne jen s kamarády, jak říkal," sypala to všechno jako z rukávu. A mně hlavou běhaly ty zprávy, které mi z té dovolené psal – jako: "Strašně moc mi tu chybíš, přál bych si se s tebou pomilovat tady na pláži." Navalovala se mi krev do hlavy z představy, že v tu chvíli ona byla někde vedle něj. 

A toho bylo víc. Najednou jsem měla otevřené oči a vůbec jsem nechápala, jak jsem mohla být tak blbá a neprokouknout to dříve. Tedy ne že bych neměla podezření. Ale asi jsem to spíše vidět nechtěla. Bylo to pro mě obrovským zklamáním, naštěstí odpor k tomu člověku a pocit takové potupy a vědomí toho podrazu z jeho strany byly tak silné, že mě to trápilo jen chvíli.

Když jsem totiž šla s pravdou ven, kroutil nechápavě hlavou, že nic takového se rozhodně neděje, že Monika kecá a že má jen mě. Že je to proti němu spiknutí. Ale že ať si věřím, čemu chci. Už je to skoro půl roku, a pořád ho nepustila snaha tvrdošíjně mi tvrdit, že nikoho nemá. 

Čtenářka Štěpánka

Autor: red
Diskuse ke článku
.
Související články