Táhlo mi na třicítku a mé biologické hodiny už se ozývaly tak hlasitě, že jsem neslyšela skoro nic jiného. Zamilovala jsem se do svého nadřízeného, který byl jen o málo starší než já, city – jak se zdálo – opětoval, a navíc se mi zdálo, že je (trochu drsně řečeno) docela dobrý genetický materiál. Věděla jsem sice, že je ženatý, ale vzhledem k tomu, jak před kolektivem o své manželce mluvil, nabyla jsem dojmu, že jejich vztah je jen formální. Všechno nasvědčovalo tomu, že manželství udržují jen kvůli tomu, že Aleš je zodpovědný otec a nechce rozbít rodinu tříletému klukovi.

Scházeli jsme se skoro denně. Často zůstal i přes noc a to mne jen utvrzovalo v tom, že jeho manželství je v troskách a rozvalinách. Nějak mi v tom oblouznění nedošlo, že máme zaměstnání, kde se slouží i noční směny, a proto je celkem snadné se vymlouvat na to, že je v práci, ale prostě jsem to vidět nechtěla.

Čtenářka Naďa: Odjela jsem bez manžela na dovolenou a pak požádala o rozvod!

Dítě s manželkou

Jednou ráno, skoro po dvou letech vztahu, ode mne Aleš odjel do práce. Vzápětí mi přišla SMS. Stálo v ní: "Vážení přátelé, dnes v noci se narodila moje dcera Aneta. Je krásná a obě s maminkou jsou v pořádku." Krve by se ve mně nedořezal. Hned jsem mu volala. Několikrát za sebou mi vytípnul telefon. Ozval se až odpoledne se srdcervoucí historkou, že z jednoho náhodného sexu s jeho ženou vznikla dcerka a že to neplánoval, bál se mi to říct, aby mi neublížil, bla bla bla… A já se nechala přesvědčit, že jsem opravdu ta jediná a pravá. Místo toho, abych s ním vyrazila dveře, pokračovala jsem ve vztahu, a ještě mu pomáhala kupovat hračky a oblečení pro malou. Další dva roky…

Teď byla řada na mně!

Když jsem jednou otevřela (jemu) nepříjemné téma mých mateřských potřeb, dramaticky pronesl, že jsem žena jeho života a netouží po ničem jiném než se mnou počít krásné a geniální dítě. Znělo mi to jako rajská hudba. Dohodli jsme se, že vysadím antikoncepci a uvidíme, co se stane. Bylo mi skoro 35 let a měla jsem obavy, že pořídit si miminko už nebude tak snadné, ale podařilo se hned napoprvé. Byla jsem bez sebe radostí. Ovšem jenom já. Aleš naléhal, ať to zatím tutláme, na což jsem – ač nerada – přistoupila. V pátém měsíci mi řekl, že nenašel sílu na to, odejít od rodiny. Že já jsem silná a samostatná ženská, ale jeho manželka je ťuňťa, která by se zhroutila, zatímco já to ustojím.

Čtenářka Michaela: Dvakrát jsem přišla o dítě a neměla chuť žít!

Zůstala jsem sama

A tak mi nezbylo než to ustát. Narodila se mi dcerka, Andulka. Nepřišel do porodnice, nenechal se zapsat do rodného listu, nikdy mi nedal ani korunu. Jeho otcovský zájem se smrskl na jednoho plyšového medvěda, kterého jsme pravděpodobně zdědily po jeho dětech. Už ho nechci nikdy ani vidět. Nevím, zda bych se ovládla a jednu mu nevrazila. S Andulkou je nám dobře, i když to není jednoduché. Jediné, čeho se bojím, je situace, kdy se mě dcera zeptá, kdo je její táta. Asi jí řeknu, že pěkný prevít.

Čtenářka Amálie, foto ilustrační