Čtenářka si prošla peklem: Zneužíval ji dědeček a přítel ji zadlužil | Pro ženy | Blesk.cz

Čtenářka si prošla peklem: Zneužíval ji dědeček a přítel ji zadlužil

25. října 2015 | 06:00

Spíláte denně svému osudu a nadáváte na to, že sice máte práci, ale špatně placenou, že vás neustále zlobí vaše (zdravé) děti nebo že se vám nechce vyjít domů pár pater pěšky? A zamyslela jste se někdy nad tím, že vlastně možná máte úplně skvělý život a že existují ženy, které jsou na tom daleko hůř? 

Když nad svým osudem zapřemýšlím, tak se mi zdá, že pro čtenáře bude vypadat jako smyšlený příběh. Moje dětství bylo celkem šťastné. Až na to, že jsem byla nechtěná pro svého otce.

Maminka za mě bojovala a vlastně asi bojuje doteď. Abych to vysvětlila: mamince a mému otci se narodil Tomáš, můj brácha. Otec měl prvorozeného syna, a to mu stačilo. To, že čekali druhé dítě a narodila jsem se já, bylo pro něj zřejmě ponižující. Začal pít. Manželství mých rodičů se rozpadlo. Otec měl snahu nás jednou navštívit, ale chtěl vidět jen bratra.

Osm stovek alimentů

Snaha z mé strany byla, ale táta mi na mé dopisy, které jsem mu psala, neodpověděl. Na žádost mého strýce sice na osobní setkání později přistoupil, ale prý jen v dopoledních hodinách. Na dotaz proč odpověděl, že si ve dvanáct chodí do školy pro oběd a pak jde na pivo. Jeho podmínky mě urážely, takže se žádná schůzka nekonala. Je to půl roku, co ve dvaapadesáti letech zemřel. Jediné, co jsme od něj viděli, byly alimenty v hodnotě 750 korun. Žádný pohled k narozeninám, žádný dárek na Vánoce…

Víc než přítulný dědeček

Po rozvodu rodičů jsme se odstěhovali za mamčiným novým přítelem. Bydleli jsme v malé vesničce s jeho rodiči. Tímto nastěhováním jsem „získala" další dva nevlastní bratry. A úžasné prarodiče. Vlastní si bohužel nepamatuji. Jenže můj nevlastní dědeček mě měl radši víc, než bylo přípustné…

Dlouho jsem tomu nerozuměla, takže dlouhá léta jsem si myslela, že je to normální, že „to" asi dědečkové dělávají. Jenže když na mě přicházela puberta, pochopila jsem, že je něco špatně. A to děda nedokázal pochopit. A tak s osočením, že já jsem coura a moje matka taky, nás vyhodil a my se museli odstěhovat.

Znásilnil mě expřítel

Nechci dědu nijak omlouvat, ale musím dodat, že se mě nikdy nedotýkal nijak víc důvěrně. Jen si pamatuji, jak mě povalil do sena, lehl na mě, začal funět a já cítila jeho ztopořený penis. Pak tiše upadl a odpočíval. Snad jen jednou mi strčil jazyk do pusy s výmluvou, že to byl bonbon. Buď se nikdy nic horšího nestalo, nebo se mi zablokoval mozek a víc si nepřipouštím…

Čas ubíhal. V sedmnácti jsem si našla přítele. Vztah nám vydržel asi rok. Po neustálém vydírání a deptání jsem ho raději ukončila. Přál si jen jednu věc: poslední večeři na rozloučenou. Souhlasila jsem, a to jsem neměla dělat. Odvezl mě k sobě domů a tam mě znásilnil. Při aktu opakoval neustále jednu větu: „POKUD TĚ NEBUDU MÍT JÁ, NEBUDE TĚ MÍT NIKDO." Pak mě vyhodil u cesty a ujel…

Z louže do bláta

To byl poslední hřebíček do rakve. Začala jsem chodit za školu, kouřit marihuanu a lhát jediné osobě, která to se mnou myslela opravdu dobře – mámě. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nedostudovaný středoškolák. Maminka se o mém znásilnění dozvěděla až po mnoha letech. Pak přišel můj další přítel. Máma říkala, že mě prý stáhne ke dnu. A tak se stalo... Téměř po dvouletém vztahu jsem byla naprosto psychicky zdeptaná. Vlastně ani nedokážu popsat, jaké věci se děly.

Čtenářka Michaela neměla rozhodně lehké dětství. Bude to happy end?

Výhrůžky, bití, strhávání volantu, vydírání, sledování. Stačilo dojet z práce o dvě minuty později a už bylo všechno špatně. Dopadlo to tak, že jsem šla venčit psy a ujela jsem v jednom tričku a kraťasech. Připravil mě o veškeré vybavení našeho pronajatého bytu a zanechal mě s dluhem 200 000 korun. A s hodně malým sebevědomím...


Místo lásky splácím dluhy

Pak přišel další muž, Robert. Úžasný člověk, skvělý chlap, ale o 21 let starší než já. Po dvou letech jsem začala mít pocit, že mi něco schází, a myslela jsem si, že je to někdo mladší. Že se „staroušem" o něco přicházím. A tak přišel Kuba. Odstěhovala jsem se s ním do vymrzlého domečku, který jsme měli pronajatý.

Půjčila jsem si u kamarádky a strýce, abych měla na zaplacení realitky a vratnou kauci. Jenže po měsíci bydlení s novým přítelem se mi začalo stýskat po Robertovi. Ale jak se vrátit? Naštěstí jsme našli k sobě cestu zpátky. A vrátit se k Robertovi bylo to nejlepší, co jsem mohla kdy udělat.

Silná, ale zlomená

Neustále mám někoho na telefonu. Už ho nemám ani sílu zvedat, protože jak chcete bankám vysvětlit, že sice stálou práci máte, ale neplatíte? Spočítala jsem si, že mi to bude všechno trvat dva roky, než si budu moct koupit nové tenisky... Kuba mi pravidelně píše, jak mě miluje a jak všeho lituje a že mi nějaké peníze dá. Ale jsou to jen řeči, kterými mě jen víc a víc sráží na kolena.

Navenek možná vypadám silně, ale přiznám se, že uvnitř jsem rozsekaná na tisíce maličkých kousíčků. Jsem hodný člověk, který jen chce, aby se ti ostatní měli dobře. Jenže jaksi nepřemýšlím nad tím, jak to může dopadnout. Doufám, že jsem se ze všech těch svých pádů už dostatečně poučila…

Autor: Dita Černá
1080p 720p 360p
DesktopMobile