Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit tenhle problém. Co se týče intimního soužití, byl to vždycky Michal, kdo byl aktivnější. A nikdy by mne nenapadlo, že to budu jednou já, kdo bude tím loudilem. A to i přesto, že mne většinu dne strašně rozčiluje. Myslela jsem, že když bude doma, pomůže alespoň s péčí o byt a děti. I to ale zůstalo v podstatě na mně.

Všechno začalo asi tak před dvěma lety. Michal přišel najednou zničehonic o práci. Prostě se snižovaly stavy. Jeho šéf mu slíbil, že ho bude čas od času doporučovat na nějaké externí projekty. To se čas od času dělo, ale poslední půlrok je v podstatě pořád doma. V první chvíli jsem byla samozřejmě zaskočená a strašně jsem se bála, že nevyjdeme s penězi. Přibrala jsem si k práci placené uklízení, něco pokryly úspory, něco jeho příležitostné výpomoci. Zrušili jsme nadstandardní platby, například za pojistky nebo za kabelovku, naučili jsme se žít poměrně skromně. Hodně přemýšlím o tom, co vařit, abych moc nehýřila.

Doma nepomůže 

Ale to mi vlastně nevadí. Co mi vadí, je to, že mi manžel vůbec nepomáhá a že se z mého pohledu nesnaží s tou situací něco udělat. Myslela jsem si, že když je teď finanční zabezpečení rodiny především na mně, že se Michal postará o děti. Pravda, ze školy je vyzvedne, ale domácí úkoly a přípravu do školy s nimi stejně absolvuji já. Stejně tak nákupy a vaření zůstaly na mně. Navíc doma začíná být velký nepořádek.

Michal občas vyluxuje, rozhodně ale ne vícekrát, než když byl normálně zaměstnaný. Vytírání, mytí koupelny, praní prádla, to všechno je prý moc „složité" a nezvládá to. Chvíli jsem zkoušela si těch věcí nevšímat. Třeba mu to dojde, třeba si toho všimne, když je celý den doma. Ale to se nestalo. Většinou to dopadlo tak, že jsem to prostě nevydržela: a tak on sledoval celý večer televizi a já se věnovala úklidu, dokud jsem nepadla vyčerpáním.

Novou práci nehledá

Někdy mám pocit, že ho to doma vlastně baví. Snažila jsem se mu zaškrtávat inzeráty na práci, co by mohl dělat. K mému překvapení ale na ně ani neodpověděl! Většinou mu ty nabídky přišly jako moc práce za málo peněz. Podle mě jsou tedy lepší nějaké peníze než vůbec nic, ale v tomhle máme také každý jiný názor. Řekl mi, ať se o něj nestarám, že si to zařídí sám. Což se snažím respektovat.

Jenže jak jde čas, začínám si na něm všímat další věci: Michal ztrácí zájem o dění okolo sebe. Má svou televizi, internet, kde sleduje různé kraviny. Je ochotný bavit se maximálně o tom, kdo vyhraje extraligu. Postupně přestal chodit ven s přáteli, když mu vyprávím něco já, většinou mě přeruší a odejde vedle do pokoje. A v oddělených pokojích trávíme vlastně skoro všechen čas, kdy jsme spolu doma.

Bojím se, že to nevydržím

A to platí i pro společné chvilky v ložnici. Protože jsem unavená, chodím spát dřív než Michal. Ale on nikdy nepřijde. Tvrdí, že není unavený. Už strašně dlouho sám nic nenavrhl. Poslední sex jsme spolu měli před několika měsíci, a to jen na mou žádost. Další žádosti nebo návrhy pak už vyslyšeny nebyly. Já vím, že se mi Michal vyhýbá: asi se bojí, že se ho začnu vyptávat, jestli něco dělal, jestli hledal práci, jestli se mu někdo ozval. Ale přece to nemůže řešit takhle.

Potřebuju vedle sebe chlapa. Bojím se, že jestli to takhle půjde dál, skočím do náruče prvnímu chlapovi, který se na mě podívá. A to by byl konec. Neumím lhát a nevěru by mi manžel nikdy neodpustil. Ale já své manželství nechci rozbít. Jen bych chtěla, aby si Michal našel práci a byl zase takový jako dřív.