2°C
S našima jsem jezdila odjakživa na všechny akce společně s jejich partou. V létě to byl vždycky víkend na vodě, v zimě týden na horách a na podzim velká oslava třech kamarádů z té party. Jako dítě si toho moc nepamatuji, jen vím, že s ostatními dětmi to byla vždycky legrace a na společné akce jsem se těšila. Našla jsem si mezi nimi nejlepší kamarádku a spousty dalších skvělých přátel.
Po prváku na vejšce jsme jeli zase na vodu a tentokrát se měl po asi sedmi letech přidat starý známý, který se tehdy nepohodl s někým s party, takže přestal jezdit. Když jsem ho spatřila, nevěřila jsem vlastním očím. Snad nikdy jsem neviděla krásnějšího chlapa. Měl takovej klukovskej úsměv a já se na něj nemohla vynadívat.
Láska na první pohled a pusa na dobrou noc
Ostatně, ani on na mě. Kdykoliv jsem se podívala jeho směrem, setkali jsme se pohledem. Zní to super, ale byl tu takový problém. Měl s sebou manželku a dvě děti. Snažila jsem se tedy rychle zatěsnit všechny myšlenky ohledně toho, co bychom spolu my dva mohli, či nemohli dělat. Bavila jsem se s ním ale celý víkend jako s kamarádem a bylo to moc fajn. Neuvěřitelně jsme si rozuměli.
Druhý večer jsme to nějak přehnala s pitím a nemohla najít svůj stan. Naštěstí jsem celý den byla v Markově zorném poli, takže on moc dobře věděl, kde spím, a tak mě šel gentlemansky doprovodit. Před stanem mne pohladil po tváři a dlouze mne políbil. Na dobrou noc, prý. V mém deliriu jsem na to nedokázala asi správně reagovat a rychle zalezla do stanu.
Po víkendu jsem na Marka musela pořád myslet. Asi jsem do té doby nepotkala muže, který by mne tolik zaujal. Při tom všem přemýšlení najednou koukám na mail a ve schránce doručených zpráv vidím blikat příchozí poštu. Jen co jsem si všimla křestního jména odesílatele, rozbušilo se mi srdce. „Ahoj Viki, děkuji za krásné zpříjemnění víkendu. Mohl bych tě někdy pozvat na večeři?“ Krátké, jasné, stručné. Chvíli jsem uvažovala, co odpovědět, aby to znělo nenuceně, ale ani na chvíli jsem nepochybovala o tom, zda jít, či nikoliv. A to byla tenkrát ta chyba.
Dokonalost sama
Milenci na večeři.
Autor: Shutterstock.com
Naše první rande, pokud se tomu tak dá říkat, bylo něco krásného. Vzal mne do divadla a poté na skvělou večeři. Neustále jsme se měli o čem bavit, smáli se spolu a navzájem se vzrušovali při letmých dotycích, které byli nezaujatému divákovi naprosto skryty. Ale když mě pod stolem jemně pohladil po stehně, měla jsem pocit, že se na místě rozpustím blahem. Po celém večeru mne doprovodil domů, kde mne dlouze políbil a beze slova odešel. Ještě ráno mi bušilo srdce vzrušením.
Od té doby to šlo ráz na ráz. S Markem jsme se začali vídat častěji a hledali každou volnou chvilku, kdy být spolu. Což vzhledem k tomu, že měl rodinu, nebylo úplně jednoduché. Tehdy jsme byla skutečně hloupá a bylo mi fuk, že je ženatý. Měla jsem pocit, že naše povyražení tomu nemůže nijak ublížit, vždyť milenku má každý druhý a co oči nevidí… Ale po dvou letech přišel zlom. Zrovna jsme byli s Markem na večeři na oslavu toho, že jsem udělala zdárně státnice, když mi suše oznámil, že se chce rozvést.
Jsi můj osudový muž
sex
Autor: shutterstock.com
Krve by se ve mně nedořezali! Jasně, každá milenka touží po tom, aby se chlap kvůli ní rozvedl. Ale najednou jsem si nebyla jistá, jestli to skutečně chci. Byl to pro mě závazek. Jak se říká - pokud chceš člověka potrestat, dej mu to, po čem nejvíc touží. Snažila jsem se mu to chvíli rozmluvit, jestli nedělá blbost, vždyť má dvě malé děti. Sama jsem dostala strach z toho, že by to mezi námi mělo být vážné.
On mi ale jasně vysvětlil, že svoji manželku vlastně nikdy pořádně nemiloval a chtěl se s ní rozejít už dávno, jenže otěhotněla. Zkoušel si tedy lásku k ní najít, ale nikdy se to nedostalo dál, než k tomu že jí měl rád nanejvýš jako fajn kamarádku. Ale že prý teď mne tak strašně moc miluje, že ani nemůže vedle ní usínat v posteli, protože musí myslet pořád jen na mě. Jsem pouze ženská, takže tohle mne naprosto dojalo a odrovnalo. Uvědomila jsem si, že ho také miluji a je to nejspíš ten můj osudový muž.
Přišli jsme o všechny
Jenže s osudovým mužem to nemusí být láska až do konce života... Marek se sice brzy rozvedl a sehnal si byt, ale vše kolem tak snadné nebylo. Když jsme šli před kamarády s pravdou ven, že jsme svoji, parta to nevzala. Dívala se na mě jako na mrchu, která odtáhla chlapa od rodiny. Což já jsem nikdy nechtěla. Postupně jsem tedy musela přestat chodit mezi kamarády, kteří mi do té doby opět přirostli neuvěřitelně k srdci.
Můj otec se mnou přestal asi na půl roku mluvit. Nedokázal to pochopit, jak jsem si mohla začít s jejich kamarádem, který je jen o pár let mladší, než oni. A vůbec nedokázal skousnout to, že jeho dcera udělala něco tak strašného, jakože připravila děti o tátu. Snažila jsem se s ním spojit, ale naprosto nade mnou zlomil hůl. Dopadla jsem ale lépe, než Marek. Tomu zlomil nos.
Období k uzoufání
Jediný, kdo za mnou stál, byla máma. Ani ona to zprvu nechtěla přijmout, ale její mateřská láska jí držela při mně. Postupem času, když viděla, jak se ke mně Marek chová a jak se máme rádi, pochopila, že je to správný chlap. Což taky je. Na své děti z manželství platí, chtěl by se s nimi vídat, ale bývalá mu to nedovoluje. Navíc pětiletou Sáru a osmiletého Matěje proti němu poštvává. Doma vypráví, že jsem zlá teta, čarodějnice, která jim ukradla tatínka. Mají přísný zákaz se se mnou vídat.
Najednou to začalo všechno vypadat naprosto zoufale, bezvýchodně. Měla jsem pocit, že tomu svému chlapovi musím být nějaká zavázaná, že ho nikdy nemůžu opustit, když on kvůli mně opustil rodinu. Jenže já v tu chvíli byla pořád ještě dost mladá. Ve třiadvaceti přeci člověk ještě nemusí vědět, co od života chce. Přišlo mi, že se v tom vztahu začínám dusit. Snažila jsem se tedy svůj volný čas trávit co nejvíce mimo Markův byt, kam jsem se mezitím přestěhovala.
Otevřela jsem oči
Začala jsem se chovat jako hotová kráva. Nestarala jsem se o domácnost a raději chodila pít s pár známými z vejšky. Jednoho krásného dne jsem si v baru dala více panáků, než bylo radno, a nechala se sbalit nějakým cizím klukem. Pozval mě k sobě domů a já bez okolků šla. Teprve u něj doma jsem si uvědomila, jakou dělám nebetyčnou blbost, že jediný muž, kterého miluji, je Marek. Který, zatímco já flirtuji s cizím mužem, na mě nejspíš čeká doma a dělá si starosti, kde jsem tak dlouho.
Rychle jsem se sebrala a z cizího bytu odešla. Domů jsem přišla v slzách a v zoufalé náladě vše napravit. Dodnes to nedokážu pochopit, že mě Marek tenkrát nevyhodil. Řekla jsem mu, kde jsem právě byla. Neuvěřitelně ho to naštvalo, křičel na mě jako nikdy. Ale nakonec řekl, že je vlastně rád, že jsem to udělala a alespoň si uvědomila, co skutečně chci. Všechno jsme si vyříkali a od té doby mám jasno. A jsem s ním vlastně šťastná.
A zároveň neskutečně smutná z toho, že jsem přišla o kamarády, o do té doby pohodový vztah s tátou. Trápí mě, že Marek kvůli mně přišel o děti a o vztah s rodiči, kteří ho naprosto odsoudili a postavili se, zcela logicky, na stranu jejich snachy. Nemáme vlastně téměř nikoho jiného, než sami sebe. Ale aspoň se milujeme. Prozatím.
