5°C
O té podivné brigádě jsem se dozvěděl od spolužáka na vysoké. Je to už jedenáct let, ale nikdy na ni nezapomenu. Zvlášť když vím, že někde po světě běhá můj potomek, který se jistě jednoho zeptá své matky, kdo je jeho otec. I když co já vím, třeba už dávno nějakého tátu má... každopádně jsem za svůj „vzorek“ dostal pětistovku.
Já to dělám rád
Tehdy to kluci ve třídě dost řešili. Každá stokoruna vydělaná za pár hodin a bez větší námahy dobrá. „Navíc je to za něco, co děláš běžně a ještě je ti u toho dobře,“ smál se spolužák, co už s tím zkušenost měl a tuhle možnost přivýdělku mi doporučil.
Stačilo zajít do jednoho sanatoria, skrýt se do kabinky, a odevzdat materiál sestře. Přišlo mi to tehdy ulítnuté a absolutně mě nenapadlo, že bych se někdy k tomuto počinu mohl v myšlenkách ještě vrátit.
Jenže nedávno jsem v televizi viděl film, kdy se jeden chlápek rozhodl najít své dítě ze „svého vzorku“ a cestoval kvůli tomu po půlce země. Tehdy mě to napadlo. Teď je „mému“ dítěti něco kolem deseti, chodí do školy, začínají se mu líbit holky… s kým to řeší? Radí mu nějaký chlápek, který třeba ani neví, jak se takové holky balí? A co když je to dítě třeba nemocné a potřebuje (moji) pomoc? Co řešíš?
Bývalý spolužák se stejnou zkušeností, se kterým jsem to řešil přes facebook, se mi vysmál: prý, že on na tohle nepomyslel ani jednou, a jak mě to vůbec napadlo? Že si mě jako tátu malého puberťáka představit nedokáže. Jenže ona ta tíha na mě padá dál.
Jak se dozvědět v tom přísně utajeném anonymním režimu, která žena po mém spermatu tehdy sáhla? Která byla vybrána jako „odběratelka“ a které jsem byl vybrán já? Na internetu jsem si přečetl, že se vzorky přidělují na základě podobnosti rysů rodičů (žadatelů) s dárcem. Takže mám hledat blonďatý pár s brýlemi, atletické postavy, průměrně inteligentní a s možnou alergií na pyly?
Říct to mámě?
Mám nutkavou potřebu svěřit se o tom své matce, ale mám strach, že by ji to mohlo dostat víc než mě. Jsem z celkem prudérní rodiny a máma by s tím mohla mít opravdu problém. Na druhé straně, strašně toužím znát její názor. Ať už by řekla, že to dítě najít musím, nebo se na to mám vykašlat. Tak nějak chci, aby za můj (zlo)čin nesla odpovědnost.
Pánové, jestli někdy nebudete mít na nový telefon nebo permici na fotbal, zkuste si vydělat na nějaké důstojnější brigádě, než je „krádež“ vaší vlastní „krve“.
Více skutečných příběhů na téma "dárcovství spermatu" si přečtěte v nejnovějším čísle magazínu Blesk pro ženy, které vyšlo už dnes!
