S Milošem jsme manželé 15 let a ještě před rokem jsem si neměla na co stěžovat. I když už jsme se ani zdaleka nezahrnovali takovou pozorností, jako v prvních letech našeho vztahu, vždy nám na tom druhém záleželo a sdíleli jsme společné radosti i starosti.

Jak vyrůstaly naše děti, musel se samozřejmě čas, který jsme dříve věnovali jen sami sobě, rozdělit také mezi další členy naší rodiny, ale vždy jsme si s Milošem našli čas na to, abychom si večer sedli, občas si otevřeli víno a povyprávěli si, jaký jsme měli den a co nás trápí nebo těší.

Nic samozřejmě není stále jen zalité sluncem, takže i náš vztah si prošel bouřlivými hádkami a vyhrožováním rozvodem, ale všechno jsme nakonec ustáli a v dobrém se domluvili.

Blesk z čistého nebe

Před několika měsíci se ale Miloš začal postupně měnit a z nejlepšího kamaráda se postupem času stal naprosto cizí člověk. Z chápavého partnera a ohleduplného manžela se stal bručoun, kterému je za těžko odpovědět mi i na otázku, co by si dal k obědu.

Už si se mnou nepovídá, nezajímá ho, jak se mám, nebo co jsem dělala. O tom, že bychom společně někam vyrazili, ať už do kina, restaurace, nebo dokonce na dovolenou s dětmi, si můžu nechat jen zdát. Připadám si, jako by se přes noc proměnil v úplně jiného člověka, jako bych pro něj nic neznamenala.

Příběh Katky: Miloval na mně jen to, jak vařím! Tak jsem si našla jiného

Ze začátku jsem se ho ptala, co se děje, jestli má problémy v práci, jestli se něco stalo, ale výsledkem bylo vždy jen to, že jsme se pohádali. On se mě znechuceně ptal, co pořád mám, proč hledám problémy tam, kde nejsou a ať mu dám pokoj. Ve výsledku jsme tak vždy měli tichou domácnost, což Milošovi zřejmě vyhovovalo nejvíc, zatímco jediný, kdo je z toho špatný, jsem já.

Postupně jsem se uklidnila a říkám si, že ho asi trápí něco, čím mě nechce zatěžovat. Snažím se být milá, nekřičet, nevyčítat. Dělám dětem zábavu, která se ho nemusí nutně týkat, pokud nemá náladu, vařím jeho oblíbená jídla, chystám mu do práce svačiny, nic po něm nechci. Ale všechno je marné. Miloš se nemění a já jsem zoufalá.

Zpověď gigola: Chtěly po mně mokrý orgasmus!

Samozřejmě mě napadlo, že má milenku, ale nikam nechodí. Buď je v práci nebo doma. SMSky také nikomu neposílá a navíc tvrdí, že mě má rád. Jen já to z něj už ani trochu necítím. Zatímco děti si žádné proměny nevšimly, protože k nim se tatínek chová stále stejně, já už pomalu nevím, jak dál.

Neumím si zvyknout na skutečnost, že pro muže, kterého jsem vždy milovala, nejsem nic víc, než spolubydlící, uklízečka, kuchařka a chůva jeho dětí. A tak tiše trpím a doufám, že se to časem změní stejně rychle, jako jsme se dostali do stavu lhostejnosti. Takhle to totiž dlouho nevydržím.

Máte také zkušenosti s lhostejností ve vztahu? Co byste Mirce poradili, čekat, nebo řešit situaci radikálněji? Podělte se s námi o vaše názory!