2°C
„Od malička jsem tíhla k takovým spíš chlapeckým sportům. Nejdřív jsem chtěla hrát hokej, ale naši mi řekli, že to hrají holky jen v Kanadě, tak jsem se chtěla okamžitě stěhovat. To nešlo, tak jsem se rozhodla, že budu kluk. Nevyšlo ani to. Nakonec jsem skončila u karate, ale z něj jsem přesedlala na kickbox a thajský box, protože jsou tvrdší a to mě baví,“ svěřila se nám Martina se svými začátky v dětství. Na první pohled byste neřekli, že se v ní skrývá bojovnice se zatnutými pěstmi. Obličej nemá nijak zdeformovaný a v podstatě vypadá úplně normálně, jako každá, sportovně založená ženská.
Nepoznají to na ní ani muži, ale když se dozvědí pravdu nebo vědí co je zač, rozhodně si od nich má co vyslechnout. „Dělají si vždycky legraci, že si mě nemůžou naštvat, jinak to schytají. Ale myslím, že na mě to není na první pohled hned vidět, že dělám zrovna tenhle sport. Občas jsem vykládala, že dělám lukostřelbu nebo krasobruslení. To už mi teď moc neprochází, mám na to už moc velké svaly.“ Martina sama je raději, když její přítel dělá úplně jiný sport než ona sama. Strach o její zdraví má ovšem největší maminka. „Maminka se bojí, abych se nějak nezranila, a teď zase musím hrozně moc hubnout, protože mám důležitý zápas v Číně a váhovou kategorii, v které tam mám zápasit, v té nejsem už osm let,“ svěřila se Martina, která v době, kdy jsme dělali rozhovor, ještě věřila, že se jí podaří v Číně uspět. Osud s ní měl ale jiné plány.
Do přípravy na životní zápas vkládala neuvěřitelné množství energie a času. Výrazné hubnutí pro ni bylo také velkým oříškem. „Hubnu pod dohledem kulturisty, v žádném případě mi nehrozí anorexie. Sestaví mi jídelníček přesně na míru, abych neztrácela sílu, kterou potřebuji v takovém zápřahu, měla dostatek bílkovin, ale přesto šla s váhou dolu. Držím si takzvané sacharidové vlny, kdy si musím přesně počítat denní příjem sacharidů, měla bych tak shodit ze 73 na 60 kg“ popsala nám svůj přísný dietní režim Martina.
Martina, má na svém kontě mnoho mezinárodních i domácích úspěchů, v ringu je jako chameleon, jelikož zvládá několik různých disciplín. Trénovala v Thajsku, kde si zdokonalila svou techniku, ovšem, ač by to vypadalo, že ji sportovní klání živí, není tomu tak. Při tom fyzickém zápřahu, který na ni příprava na zápasy vynakládá, musí ještě chodit do práce. „Mám naštěstí povolání, které mi dovoluje velkou volnost. Dělám ve finančnictví a sama na sebe, takže si můžu vzít volno podle libosti. Když se připravuji na velký zápas, tak si beru volno úplně.“
Jeden důležitý zápas v životě už měla před sebou. Mělo to být loni v Las Vegas, kde na ni v ringu čekala světová jednička MMA Cristiane "Cyborg" Santos. Týden před odjezdem se ovšem při tréninku zranila tak, že musela na operaci s krční páteří a doktoři jí dávali pramálo šancí na to, že se vrátí zpět do ringu. „Kdybych tu operaci nepodstoupila, tak už bych nemohla nikdy zápasit. Měla jsem strach, ale nakonec jsem na ni kývla. Mám v podstatě o obratel míň a na opravy musela být použita část mé kyčle. Zjistila, jsem, že se rychle hojím, od prosince loňského roku opět trénuju, ale je to znát, když dostanu víc ran do hlavy, cítím to pak hlavně druhý den.“
Nic z toho Martinu neodradilo a vrhla se zase do trénování. Vyhrála nad šampiónkou Srbska na domácí půdě a na své konto si připsala také vítězství v Souboji titánů. „Občas jsem si říkala, jestli mě všechna ta dřina a bolest stojí za to a jestli s tím už raději neseknu, ale potom přicházely další a další nabídky, mezi nimi i další, která se neodmítá, v Číně, takže dřu jak mezek, abych se po osmi letech opět dostala do váhové kategorie 60 kg,“ vyprávěla nám Martina.
Osudové cesty jsou nevyzpytatelné a s Martinou se tedy opravdu ten její nepáře. Opět ani ne 14 dní před odletem do Číny si v tréninku přetrhala šlachy v koleni, musela podstoupit složitou operaci a nyní se na berličkách rozmýšlí, co bude dál. „Dávám tomu ještě tak tři roky. Chtěla bych mít taky někdy rodinu, tak uvidíme, jak to půjde. V každém případě, nikdy nevzdávám nic bez boje.“
