„Vím, co je to být šikanována. Zažila jsem i kyber šikanu. Proto bych ráda pomohla ostatním, kteří toto utrpení musí také podstupovat," řekla pětadvacetiletá Lizzie Velasquezová. Od dětství trpí poruchou, která jí znemožňuje přibrat na váze. Mladé ženě se nikdy nepodařilo, aby se ručička váhy dostala před dvacet devět kilo.

Lizzie Velasquezová se nyní snaží sehnat peníze na dokument, který má zatím pracovní název The Lizzie Project (Projekt Lizzie). Do této chvíle vybrala už 123 tisíc dolarů, ale na celé natočení potřebuje 180 tisíc dolarů.

„Nejošklivější žena světa“

Velasquezová se narodila v Austinu ve Spojených státech amerických v roce 1989 se skutečně ojedinělým syndromem. Trpí jim pouze dva lidi na celém světě. Po povědomí široké veřejnosti se dostala v roce 2013, kdy vystoupila v TED Talk (projekt, ve kterém lidé sdílejí své osudy a příběhy).

Ve svém projevu popsala, jak se jí v sedmnácti letech změnil život. Tehdy našla na youtube své video s názvem „Nejošklivější žena světa". Na stránce se nacházely velmi hanlivé komentáře, jako „Udělala by světu velkou službu, kdyby si přiložila zbraň k hlavě a stiskla spoušť,".

V tu chvíli si mohla vybrat dvě cesty. Buď se z toho psychicky složí, schová se před světem, anebo si ze svého onemocnění udělá přednost a bude tak moci inspirovat ostatní lidi. Rozhodla se vydat tou druhou.

Od té doby, co poprvé viděla své video, se změnila spousta věcí. Vystudovala vysokou školu, napsala tři knihy a získala tisíce sledujících lidí na sociálních sítích. Vystoupila také v talk show Katie Courickové s názvem „The View", kde se setkala s Whoopi Goldbergovou.

Milující rodiče

Za psychickou sílu vděčí také svým rodičům. „Jsou to nejlepší rodiče na světě. Od té chvíle, co jsem se narodila, mne zahrnovali dostatečnou láskou. V průběhu let se mne snažili chránit před okolním světem," popisuje Velasquezová, která se narodila čtyři týdny před termínem porodu.

Poprvé ukázali doktoři matce své dítě pouze na fotografii. „Začala jsem plakat, vůbec to nešlo zastavit. Nicméně jsem lékařům řekla, ať mi ji přinesou ukázat," vypráví její matka, Rita. „Chtěla jsem jí vidět, pochovat si ji, a hlavně ji milovat."

O tom, že je Lizzie jiná, s ní rodiče mluvili poprvé až ve školce, když si s ní ostatní děti nechtěly hrát. „Řekli jsme jí o tom syndromu. V tu chvíli se na svůj věk zachovala neuvěřitelně dospěle," popisuje její otec. Podle svých rodičů má Lizzie opravdu skutečnou vnitřní sílu a úžasný smysl pro humor.

Lizzie nikdy nepřemýšlela nad tím, proč je její syndrom nevyléčitelný a jestli by vůbec chtěla případnou léčbu podstoupit.