Málokdo si dovede představit, čeho všeho by se musel vzdát, pokud by byl připraven o obě ruce. Barbie Thomasová se tomuto handicapu postavila čelem a nenechal se tím ve svém životě příliš omezovat. Sedmatřicetiletá kulturistka si splnila svůj sen a bezruká se zúčastnila šampionátu v Jižní Karolíně. Ačkoliv nevyhrála, vysloužila si od publika potlesk vestoje.

Dobrá nálada z ní přímo číší: „Ráda bych všem dodala odvahu, ať dělají cokoliv, co si jen zamanou a ničeho se nezaleknou. Je to pouze o jejich mysli,“ povzbuzuje Barbie Thomasová lidi k tomu, aby se nevzdávali svých snů. Podle ní jediný handicap, se kterým se musíme naučit bojovat, jsme my sami. Naše myšlenky a nedostatečná důvěra v sebe sama.

Skutečnost, že nemá ruce, Thomasovou příliš netíží. Během svého života se naučila dělat běžné denní činnosti dolními končetinami. Mezi ty patří samozřejmě čištění zubů, vaření, psaní zpráv na telefonu, nakupování, řízení auta a dokonce i líčení!

Posměšné pohledy

Barbie Thomasová při kulturistické soutěži.

Autor: facebook.com

Třikrát rozvedená máma dvou dětí začala s kulturistikou v roce 2003. „Četla jsem o těchto soutěžích a neuvěřitelně mě to oslovilo. Chtěla jsem vypadat jako ty ženy a dělat to samé, co ony,“ vypráví. Rozhodla se tedy skočit do tohoto sportu po hlavě a po letech pochybování o sobě samé si chtěla něco dokázat. Byla ale překvapena, když její přihlášku napoprvé nepřijali. Až po rozhovoru s předsedou soutěže dostala zelenou, aby se mohla zúčastnit.

„Během první soutěže jsem schytala několik posměšných pohledů. Myslím, že lidé moc nechápali, co tam vlastně dělá,“ vzpomíná. Není se čemu divit, jde přeci o soutěž tělesné zdatnosti. Pokud vám chybí nějaká část těla, může to budit různé reakce, od těch obdivných, až po nepochopitelné a soudící.

Páté místo by milníkem v kariéře

Veškeré pochynosti ale zmizely ve chvíli, kdy udělala první pohyby. Lidé najednou viděli, že kulturistika se dá dělat i bez rukou. Největší milník její sportovní kariéry však přišel ve chvíli, kdy skončila na pátém místě ze šesti. „Byl to úžasný pocit, že za mnou zůstal ještě někdo, kdo má celé tělo nechybí mu nějaká část,“ popisuje pocity Thomasová.

Když se ale zrovna nevěnuje kulturistice, je Thomasová normální mámou, jako každá jiná a věnuje se svým dvěma synům. Nakonec dodává, že vše je to pouze o stavu mysli. „Náš mozek je opravdu silná věc a pokud si držíte opravdu pozitivní myšlení a věříte sami v sebe a věříte, že vše je možné, určitě to dokážete,“ usmívá se Thomasová.