Trocha krve

Slávku ani jejího muže Milana nenapadlo, že když mu začalo vloni na podzim z prsní bradavky téct trochu krve, mělo by to snad znamenat něco vážného. „Byla to spíš taková kapička narůžovělé tekutiny. Později si musel mužský bradavku přelepovat náplastí, protože když měl košili nebo triko, udělal se mu na oblečení flíček. To už jsem ho ale hnala k doktorovi,“ vypráví paní Slávka.

Chtěl to vzdát

Praktický lékař moc nepřemýšlel a rovnou poslal pana Milana do nemocnice na podrobná vyšetření. „Vzpomínám si, že muž se tehdy vrátil, a bylo mu děsně zle. Prý ne že by ho něco bolelo, ale že mu doktoři řekli, že by mohlo jít o rakovinu prsu. A že když si představil, jak se na něj budou lidi koukat, jako na nějakého podivného tvora, tak to dokonce chtěl vzdát a nic neřešit. Bylo to šílené období, protože jsem ho vlastně musela k léčbě přemluvit. Chodila jsem s ním do nemocnice, sedávala v čekárnách, kde byly samé ženské, aby na něj prý „nečučely skrz prsty“. Chápala jsem ho, ono je opravdu asi divné, když na mamologii sedí chlap. Ten můj pořád říkal, že si určitě všichni myslí, že se chce nechat předělat na ženu. Možná měl pravdu, lidí jsou různý. Mě ale šlo o to, aby se uzdravil, co mě je po kom….“

...

Autor: Shutterstock

Lékaři Milanovi pomáhali také, jak to šlo. Hodně pro něj znamenala informace, že stejnou chorobou onemocní ze sta nově zjištěných případů jeden muž – zbytek jsou ženy. Takže nejde o nemoc, která by byla až tak vzácná, jak si laici myslí. „Milan si začal říkat onkáč (od slova onkologie – pozn. red.). Prý si tak říkají všichni, co s touhle chorobou zápasí. V nemocnici se nakonec potkal i s dalším mužským, který měl to samé. Další, zásadně dobrou zprávou bylo, že nádor byl malý, takže mu sice preventivně vyndali mízní uzliny v podpaždí a odstranili bradavku, ale šance na uzdravení jsou prý obrovské. Prý skoro stoprocentní, ale to že nám takhle jako doktoři říct nemůžou,“ raduje se paní Slávka.

Dobré zítřky, nadějné vyhlídky

Milan tedy absolvoval operaci, několik chemoterapií, prý, aby se nemoc nemohla vrátit. „Ani mu nebylo moc špatně, snášel to velmi dobře. Akorát si teď pořád telefonuje se svým novým kamarádem – tím spolupacientem. Muž se směje, že si vyprávějí o svých kozách. Bože, hlavně že je zase v pohodě, a že všechna vyšetření ukazují, že se opravdu zřejmě úplně uzdraví,“ usmívá se paní Slávka. Chystají s manželem svatbu syna, takže na „bývalou“ nemoc už tolik nemyslí.