Neděle 3. března 2024
Svátek slaví Kamil, zítra Stela
Oblačno 11°C

Zázrak?! Babička kvůli vnukovi ošálila smrt, zbavila se rakoviny

Před lety si paní Martina řekla, že tu hnusnou potvoru rakovinu zažene do kouta a taky se jí to povedlo. To vše jen kvůli vnukovi.
28. června 2013 | 06:00

Láska dokáže prý i nemožné. Tentokrát dokázala obelstít smrt. Vážně nemocná stará paní se kvůli malému chlapci zázračně vyléčila z rakoviny. Její případ patří mezi ty, které lékaři nedokážou medicínsky vysvětlit, ale občas se prostě stávají…

Zlá nehoda

Když bylo malému Lukášovi devět let, jeho rodiče měli smrtelnou dopravní nehodu. Chlapec zůstal úplně sám, měl jen babičku z matčiny strany, paní Martinu. V době neštěstí jí bylo 55 let, byla zdravá a vnuka si vzala do výchovy. Klučina se sice ze smrti rodičů dlouho vzpamatovával, ale babiččina láska a péče jej z otřesu pomalu dostávala. Neštěstí ale neměl být konec.

Diagnóza: rakovina

Po dvou letech, kdy se paní Martina starala o Lukáše jak nejlépe uměla, objevily se u ní zdravotní problémy: začalo jí velmi často bolet břicho, přestalo ji chutnat jíst. Dlouho otálela, ale nakonec zašla k doktorovi.  Po různých vyšetřeních si vyslechla strašný ortel: rakovina tenkého střeva, metastázy v celém těle, možnost operace nulová. Lékaři jí navíc otevřeně řekli, že maximální doba jejího přežití je tak půl roku, a to ještě v lepším případě.

Nevzdám to

Paní Martina byla vždy energická žena, a jak sama říká, ze staré školy, kdy se s ní život nemazlil. Zatímco jiného by možná podobná zpráva úplně odrovnala, ona se rozhodla jít na to jinak. Řekla si, že doktoři jsou taky jen lidi, že se možná spletli. I když jí sice bylo stále velmi špatně, odmítla chemoterapii, ozařování a další onkologickou léčbu. Doktor jen nevěřícně poslouchal, jak mu starší drobná žena říká, že mu sice děkuje za snahu, ale že se s nemocí rozhodla zatočit sama, protože má na starosti malého vnuka, který ji potřebuje, takže umřít jednoduše nemůže a basta.

Boj bez léčby i léků

Lékař se s paní Martinou přesto dohodl, že se mu za nějaký čas přijde ukázat, a kdyby bylo nejhůř, bude brát alespoň silné léky proti bolesti. Souhlasila, ale zároveň řekla, že to určitě zvládne i bez toho. Odešla domů a začala bojovat přesně tak, jak si předsevzala. Nejenže vychovávala vnuka, který jí dělal radost dobrými výsledky ve škole a ve sportu, ale našla si jako přivýdělek k důchodu i práci uklízečky v mateřské škole. Nikdo z jejího okolí nevěděl, jak těžce je nemocná, nedávala na sobě nic znát. Byla sice jako věchýtek a nejhorší bolesti ji zastihovaly v noci, ale nebrala žádné léky. Říkala, že bolest je podle ní stav mysli, svým slovům věřila, a s nemocí se dál prala jako lev.

Zázrak? Těžko říct

Léta utíkala, půl roku, který paní Martině lékaři předpovídali, už dávno uplynul a ona byla stále na živu. Bolesti sice mívala, ale její stav se začal malinko zlepšovat. Postupně, krok za krokem, měnila i svůj chudý jídelníček a její tělo neprotestovalo. Lukáš dospěl, odmaturoval a dostal se na vysokou školu. V den, kdy přišlo oznámení o jeho přijetí, se paní Martina objednala na kontrolu do nemocnice. A doktoři, sešlo se jich u ní celé konsilium, nevěřili vlastním očím. Nádor zmizel, po metastázách ani stopy. I podrobná vyšetření prokázala, že babička Martina je z rakoviny venku. „Vím o podobných případech jen z doslechu. Ale tohohle případu už nikdy nebudu na medicínu pohlížet stejnýma očima. Asi nikdy nebudeme umět vysvětlit, jak je možné, že se i takovéhle věci můžou stát. Ovšem, díky za ně,“ řekl jeden z onkologů.

Dobrý konec

Od příběhu i jeho dobrého konce uplynulo už dalších šest let. Paní Martina má sice revma a klouby ji prý bolí jako čert, ale jinak je zdravá a těší se z první pravnučky. Před lety si řekla, že tu hnusnou potvoru rakovinu zažene do kouta a taky se jí to povedlo. A pak, že se zázraky nedějí...

Autor: ria