Vyzáblá mladá žena teď chce pomoci nejen sobě, ale i dalším dívkám, které nemoc trápí. Chce být odstrašujícím příkladem. Přesto denně dostává emaily od těch, které její vzhled obdivují a touží vypadat jako ona. "Musím vyhrát, abych si mohla říct, že můj život nebyl zbytečný," říká.
VIDEO: Nejsi v tom sama: Dodnes se divím, že mě manžel neopustil, není to se mnou jednoduché, ani když jsem střízlivá
"Chtějí abych jim poradila, jak toho mohou dosáhnout. Všechny ty dopisy jsou od žen kolem dvaceti, které ve mně vidí inspiraci. I to je důvod, proč chci vést kampaň proti anorexii. Nechci je učit, jak umřít. To není hra, ani vtip, to je život," říká Valeria
Porucha příjmu potravy se u Valerie objevila v době dospívání. Teď se ve svých devětatřiceti letech rozhodla promluvit o tom, jak jí nemoc zničila život. Zoufale touží vyhrát boj s anorexií a založit rodinu.
"Chci se podělit o svůj příběh, abych pomohla stejně nemocným dívkám a jejich rodinám. Chci, aby mladí lidé byli šťastní, žili zdravý a smysluplný život. Anorexie ze mě udělala osamělou, neatraktivní a odpudivou osobu pro všechny kolem," říká zoufalá Valeria, která je původem z Ruska, teď však žije v Monaku.
Dřív bývala Valeria opravdu krásná, i když už od mala měla sklony k plnějším tvarům. Přesto se úspěšně zúčastnila i soutěže krásy. To, že se u ní porucha vyvinula, dává částečně za vinu i své matce. Ta ji neustále kritizovala a snažila se kontrolovat její jídelníček, aby se nestala obézní, jako ostatní členové rodiny."Pořád jsem se vážila. Měla jsem strach, abych nepřibrala. Vzhledem k tomu, že jsem byla jedináček, chtěla matka, abych byla perfektní," vzpomíná Valeria, která se s rodiči v šestnácti letech přestěhovala do Chicaga. Tam však začala na svůj vzhled klást ještě větší důraz.
Když jí bylo třiadvacet let, dostala se z velikosti oblečení 40 na velikost 34. Kvůli hloupé poznámce kamaráda však byla přesvědčená o tom, že je pořád tlustá.
Při své výšce by měla vážit mezi sedmapadesáti a šestapadesáti kily. Ručička váhy však ukazuje pouhých šestadvacet. Valeria nejí téměř nic. Nemůže si ani vzpomenout, jak některé potraviny chutnají.
Většině potravin se musí vyhýbat. Její organismus je už odmítá. Přežívá jen na ovoci, zelenině a malé porci masa denně.
"Je to velmi těžké, když nemohu dělat běžné věci, které lidé dělají, jako jít do restaurace nebo si užívat života," říká smutná Valeria a věří, že se vše v dobré obrátí a ona se jednou stane matkou. "Musím vyhrát. Nechci umírat s pocitem, že můj život byl zbytečný."