Jenže moje rodina to viděla jinak. Chtěli mě někomu udat. Jeden páteční podvečer jsem se naložila do vany a chtěla minimálně hodinu relaxovat v bylinné lázni, která mi měla ulevit od bolesti hlavy. Telefon, který se v tu dobu rozdrnčel na stole v obýváku, mi to ale pokazil.

Neměla jsem náladu

Bylo mi jasné, že to bude jistě moje sestra s nějakou nabídkou báječně stráveného večera. Neustále se mi totiž snažila někoho zajímavého dohodit. Tentokrát si ale vážně špatně vybrala hodinu. Dvacet minut jsem statečně odolávala otravnému zvuku, až mě mobil z vany opravdu vytáhl.

„Co se děje?“, vyjela jsem na sestru. „Kam se chystáš, páteční večer je před tebou... Co chlapi, máš pro mě nějaké novinky?,“ byla zvědavá. „Nepotěším tě, dohazovačko opuštěných mužů. Postel je prázdná stejně jako moje srdce. Na vztah jsem ještě mladá,“ snažila jsem se být jako rozvedená pětatřicítka alespoň vtipná.

„Jen nepovídej, měla bys konečně přijít k nám. Soused je stále sám. A nevěřila bys, jak dobře teď vypadá. Přijeď příští týden, je u nás zábava, uvidíš sama,“ zahlaholila. Ano, o Jirkovi jsem věděla snad úplně všechno, že je to pěkný, schopný mužský, že nemůže najít tu pravou a stavět dům jen pro sebe se mu prý nechce. Podobné věci mi sestra vyprávěla každý týden, když jsme si volaly.

Svého slibu jsem litovala

Nakonec jsem jí slíbila, že se na Jiřího tedy podívat přijedu. Když se ale víkend blížil, litovala jsem svého slibu, jenže jsem nechtěla sestru zklamat. Hned po mém příjezdu jsme se vypravili se sestrou a jejím mužem na tancovačku. Hudba se nesla sálem a bylo celkem veselo. Jak jsem podle gest sestry pochopila, soused se zatím neobjevil.

Bylo mi to fuk, hodlala jsem se co nejrychleji opít, abych ten večer vůbec přežila. Ale netrvalo dlouho a krasavec Jiří přišel. V tomhle sestra opravdu nelhala, vypadal fantasticky. Byl vysoký, měl tmavé vlasy a sytě modré oči. Fakt kus, musela jsem mu v duchu přiznat a nemohla od něj odtrhnout svůj zrak. Stačilo, aby se za pár sekund naše oči střetly a podivné vlnění projelo celým mým tělem.

Přítahoval mě jako magnet

Co se děje, vždyť ho ani neznám, říkala jsem si. Sestra mu šla naproti a přivedla ho k našemu stolu. Představili jsme se jeden druhému a letmo se políbili. I to se mnou pořádně zacloumalo. Srdce se mi silně rozbušilo a tváře zrudly. Přitahoval mě jako magnet a já to vůbec nechápala. Po celý večer se ode mne snad ani na krok nehnul.

Protančili jsme celou noc, několikrát jsme i vyběhli ven, abychom si mohli v soukromí, a hlavně tichu vůbec něco říct. Už dlouho mi nebylo tak dobře. Na rozloučenou a dobrou noc, tedy spíš ráno, jsem dostala sladkou pusu. Byla jsem jako omámená a rozhodla se, že u sestry strávím celý víkend, i když jsem původně měla v plánu odjet prvním ranním vlakem.

Bylo mi jasné, že jde o něco víc

Nakonec jsem druhou noc strávila u Jiřího, který si mě pěkně hýčkal. Navařil, doběhl pro čerstvé zákusky ke kávě, odpoledne jsme si vyšli do lesa na maliny. Odjížděla jsem až v pondělí ráno rovnou do práce. Vůbec jsem ale netušila, jak to mezi námi bude. Než jsem naskočila do vlaku, šeptnul mi do ucha, že by mě moc rád brzy zase viděl. To už mi bylo jasné, že půjde o něco víc. Sama jsem si přitom nepřála nic jiného.

Velké díky patří mé sestře

Naše známost nabrala doslova kosmickou rychlost. Týden co týden jsem víkendy trávila u Jirky, mnohdy jsem ani neměla čas zaběhnout k sestře. Po půl roce jsem se přestěhovala a za dalších šest měsíců jsme se vzali. A protože nám v našem novém, velkém domě bylo brzy smutno, světlo světa spatřil náš syn Jiřík. Nic z toho by se ale nestalo, nebýt mé sestry, která to se mnou myslela vždycky dobře. Jí patří ten největší dík za štěstí, které prožívám.

Čtenářka Jana